Automobilová prvenství III: Kdo měl první turbomotor a kdy dorazilo rádio?
Výbava moderních automobilů je stále bohatší, přičemž některé prvky kdysi nabízené za vysoký příplatek se dnes už pomalu stávají samozřejmostí. Dovedete si třeba ještě představit každodenní život bez klimatizace, rádia nebo elektrického stahování oken? A víte, jaké produkční automobily měly tyto prvky jako vůbec první? V dalším díle seriálu automobilová prvenství některé tyto výbavové prvky připomeneme.
Automatická převodovka
Pro levná auta to neplatí, u dražších a luxusních modelů ale automatická převodovka je už standardem. Třeba takový Mercedes-Benz GLC na českém trhu už s manuálem ani nepořídíte. Historie samočinných převodovek je přitom velice dlouhá, konstruktéři brzo přišli na to, že automatické řazení může řidičům výrazně ulehčit jízdu. Proto první vozy s poloautomaty a automaty vznikly už v 19. století.
Opravdovým průkopníkem se ale nakonec stala americká značka Oldsmobile, někdejší člen koncernu General Motors, která ji poprvé nabídla ve velkosérii. Převodovka nazvaná Hydra-Matic Drive byla prvně nabídnuta ve vozech modelového roku 1940. Měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad, na rozdíl od dnešních hydrodynamických měničů točivého momentu však používala k přenosu síly od motoru hydraulickou spojku. Dnes může překvapit, že moderní techniku nevyužila luxusní značka GM, Cadillac, použití ve vozech Oldsmobile ale mělo prozaický důvod. Konstruktéři se báli neúspěchu převodovky, který by byl z hlediska image mnohem snesitelnější u Oldsmobilu než u luxusní vlajkové lodi koncernu.
Autorádio
Umíte si představit jízdu bez muziky linoucí se z autorádia? Pokud nesedíme zrovna v nějaké sportovní nádheře se zpívajícím motorem v útrobách, rádio automaticky pouštíme. A že nejsme v tomto názoru osamoceni, dokazuje fakt, že rádio se v autech objevuje už od dvacátých let. První rádia se však proti těm dnešním lišila, primitivní elektrické systémy tehdejších aut by je nezvládaly, a proto byla dodávána jako externí zařízení poháněné bateriemi. V roce 1930 pak společnost Galvin Manufacturing Corporation nabídla rádio Motorola, které bylo možné nainstalovat přímo do auta. Přestože stálo pětinu toho co tehdejší Ford A, stalo se prodejně úspěšné, a tak další autorádia následovala.
První autorádia přijímala signál pomocí tzv. amplitudové modulace (AM), kmitočtová modulace (FM) využívaná pro vysílání na velmi krátkých vlnách přišla až v roce 1952, díky Blaupunktu. O rok později následoval model Mexico od výrobce Becker, který vedle příjmu AM i FM signálu přišel i s automatickým vyhledáváním stanic.
Příjem rozhlasového signálu ale mnohým zákazníkům nestačil, a proto rádia brzo doplnily přehrávače externích zařízeních. Přehrávače gramofonových desek se moc neuchytily, jako praktičtější řešení se ukázaly kazetové přehrávače, které se v autech začaly objevovat v šedesátých letech. CD přehrávač nabídl v polovině osmdesátých let Mercedes-Benz.
Dotyková obrazovka
Dotykové obrazovky jsou dnešním trendem, v současné době je na trhu už jen minimum automobilů, které tento prvek nenabízejí ani za příplatek. Mnohé vozy koncernu PSA dokonce do displeje soustředí veškeré ovládací prvky, což u nich znamená výraznou redukci konvenčních tlačítek. Kdo dnešní trend zahájil, už asi nedohledáme, jisté každopádně je, že tato myšlenka není tak nová, jak by se mohlo zdát. Dotykovou obrazovku totiž nabídlo kupé Buick Riviera, a to už v modelovém roce 1986! Oproti dnešním systémům to samozřejmě bylo prehistorické řešení, jednalo se jen o monochromatický displej – barevné obrazovky s jemným rozlišením tehdy byly teprve hudbou budoucnosti. Už tenkrát se však pomocí tohoto devítipalcového monitoru ovládalo rádio, klimatizace nebo palubní počítač.
Elektricky ovládaná okna
Elektrické ovládání oken je dnes už takřka standardem, minimálně u těch v předních dveří. Stále více automobilů už ale „švihadla“ nemá ani vzadu. Vůbec prvním modelem s okénky stahovanými pomocí tlačítka byl Packard 180 modelového roku 1941, luxusní model této americké značky. Konstruktéři se při navrhování inspirovali kabriolety, což znamenalo, že okénka packardu byla stahována hydraulikou. Elektrické stahování přišlo až po válce, kdy jej Chrysler nabídl ve svém Imperialu modelového roku 1951.
Head-up displej
Head-up displeje byly ještě nedávno vyhrazené těm nejluxusnějším modelům, dnes už jsou však stále častěji nabízeny také u těch levnějších. U nich se ale používá levnější řešení, místo promítání údajů přímo na čelní sklo zobrazují data na sklíčko na vrchu palubní desky. Jako vůbec první tuto techniku inspirovanou stíhacími letouny využila značka Oldsmobile, která i tímto způsobem ukázala svoje průkopnictví. Vůbec prvním modelem vybaveným head-up displejem byl v roce 1988 kabriolet speciálně postavený na bázi páté generace kupé Cutlass Supreme, a to pro účely služby pace caru na tehdejším ročníku závodu 500 mil Indianaplos. Technika se v podivně tvarovaném oldsmobilu osvědčila, a tak postupně zamířila také do dalších vozů koncernu General Motors, nejdříve právě pro Oldsmobile Cutlass Supreme nebo Pontiac Grand Prix. Mezi tyto vozy patřil i Chevrolet Corvette, který se s příchodem páté generace v roce 1996 dočkal jako první sériový vůz světa barevného head-up displeje.
Turbomotor
Éra downsizingu znamená, že naprostá většina výrobců přechází z atmosférických motorů na menší jednotky dopované turbodmychadlem. Doba se v tomto ohledu změnila, protože původně turba nesloužila jako řešení pomáhající snížit normovanou spotřebu paliva, ale jako řešení zvyšující výkon daného motoru.
Původně byla turbodmychadla používána v letectví, kde umožňovala motorům letadel pracovat i ve vysoké výšce s řidším vzduchem. Do sériových aut je jako první uvedl koncern General Motors, přičemž i v tomto ohledu hrála průkopnickou roli značka Oldsmobile. Ta v roce 1962 přijela s modelem F-85 ve verzi Jetfire, která byla poháněná 3,52litrovým vidlicovým osmiválcem přeplňovaným turbodmychadlem Garrett, výsledkem čehož byl výkon 160 kW a točivý moment 408 N.m. Ve stejném roce dorazil i Chevrolet Corvair ve speciální verzi Monza Spyder, která používala turbodmychadlem přeplňovaný plochý šestiválec. V obou případech se jednalo o zážehové agregáty, první turbodiesel v osobních autech přišel s modelem Mercedes-Benz 300SD. Od modelového roku 1978 tento předchůdce dnešní třídy S nabízel i třílitrový vznětový pětiválec, který byl v té době speciálně určen pro severoamerický trh. V době uvedení na trh jednotka nabídla 82 kW a 228 N.m.