BMW M3: 25 let okruhového závodění

První generace BMW M3 (E30) si odbyla neoficiální novinářskou premiéru v srpnu 1985 a tu výstavní o něco později na IAA ve Frankfurtu. Vznikla vlastně na popud tehdejšího šéfa BMW Eberharda von Kuenheima a vývojem motoru byl pověřen Paul Rosche. Ano, stejný člověk, který stál za agregátem BMW Turbo pro formuli 1. Ten mimochodem přinesl mistrovský titul Nelsonu Piquetovi v kokpitu Brabhamu v sezóně 1983.

Čtyři místo šesti

Jenže, první „em-trojka“ žádné turbo pod kapotou neměla. Dokonce ani tehdy u bavorských vozů úplně běžný šestiválec. Ke štěstí jí stačily čtyři válce, objem 2,3 l a čtyřventilová technika. Kratší klikový hřídel totiž znamenal menší vibrace. Základem pro nové „srdce“ byl ovšem šestiválec, a to ten s označením M88 z legendární M1 a velkého kupé M635 CSi. Konstruktéři prostě ubrali dvě spalovací komory, zacelili po nich díru a bylo s mírnou nadsázkou hotovo, nová jednotka S14 byla na světě. Možná i bez té nadsázky, protože jim práce trvaly jen dva týdny!

V roce 1987 bylo poprvé vyhlášeno mistrovství světa cestovních vozů a BMW zde nemohlo chybět, vždyť mnichovská značka k tomuto druhu závodění patří již od jeho prvopočátků. Výkon motoru byl ovšem zvýšen z původních 147 kW (200 k) o celou polovinu, na 221 kW (300 k)/8200 min^-1. Tovární tým tehdy neexistoval, náčiní si rozebraly podporované stáje, jakými byly například Schnitzer, Linder, Zakspeed, Alpina nebo Bigazzi. Za volanty usedali Markus Oestreich, Christian Danner, Roberto Ravaglia, Winfried Vogt a také dvě dámy: Annette Meeuvissen a Mercedes Stermitz.

Diskvalifikace a titul

Debut 22. března 1987 na Monze ale skončil blamáží. M3 sice obsadily prvních šest a ještě osmou příčku konečného pořadí, ale všechny byly diskvalifikovány pro údajně tenčí plechy na kapotách, než povolovaly řády. Při kontrole (a koneckonců i v pravidlech samotných) panoval pěkný chaos a u BMW se odvolali. Bohužel příliš pozdě. Monza ale nakonec neměla na celkové výsledky šampionátu vliv. Mistrem světa se stal Ital Roberto Ravaglia. Winni Vogt s Altfridem Hegerem pro změnu opanovali ME. To ale ještě nebylo všechno. Titul z DTM putoval do Belgie zásluhou Erica van de Poeleho. Úzké asfaltky na francouzském ostrově Korsika patřily Bernardu Beguinovi. M3 nebyla jen úspěšným okruhovým, ale i soutěžním autem... Asfaltový povrch navíc eliminuje výhody pohonu všech kol, ten ostrý „bavorák“ pochopitelně neměl.

Sběratel vavřínů

Sezóna 1988 znamenala zisk tří národních titulů, v devětaosmdesátém vyhrál Roberto Ravaglia německé mistrovství cestovních vozů. Vzhledem k tomu, že už neexistovalo ani MS, ani ME, vozili piloti vavříny z jednotlivých zemí, konkrétně celkem z osmi. Marc Duez vybojoval taktéž osmou příčku v Rallye Monte Carlo, kde byl nejrychlejší dvoukolkou, posádky Pirro/Ravaglia/Giroix a Heger/Grohs/Manthey nedali nikomu šanci ve čtyřiadvacetihodinovce na Nordschleife. Výkon motoru byl dále zvýšen na 320 k (236 kW). Pro rok 1990 se ve Francii a v Německu změnil povolený objem na 2,5 l. U BMW M GmbH zvětšili vrtání i zdvih, aby dosáhli hranice této třídy. Motor dával už 261 kW (355 k). V Anglii závodily dvoulitrové vozy a i tomuto trendu se Němci museli přizpůsobit.

GTR

Jenže to už na dveře pomalu klepala nová M3 (E36). Sériová verze s třílitrovým šestiválcem se objevila v roce 1992, ta závodní ji následovala v úvodu sezóny 1993. Jenže odlišný výklad pravidel DTM znamenal to, že se Bavoři s již hotovými vozy z tohoto mistrovství stáhli a jezdili ADAC GT Cup. 1.300 kg těžké auto nemělo díky 239 kW (325 k) příliš mnoho konkurence. Venezuelan Johnny Cecotto a Dán Kris Nissen si se soupeři dělali, co chtěli a první jmenovaný měl na konci roku bodů ze všech nejvíce. Jenže, technické předpisy se změnily i zde, což znamenalo konec v podstatě oficiální účasti automobilky...

Návrat

Ryze tovární tým se vrátil až po sedmi letech, to už bylo s řadou 3 E46, poháněnou čtyřlitrovým vidlicovým osmiválcem se 331 (450 k). Objektem zájmu se stal americký šampionát ALMS, respektive jeho třída GT. Auta nasazovala jak továrna pod vedením Charlyho Lamma, tak i Team PTG Toma Milnera. Šest kvalifikačních prvenství, sedm vítězství z deseti závodů, titul pro Jörga Müllera, značku BMW i tým BMW Motorsport - tolik stručná vizitka sezóny 2001. V roce 2004 pak M3 GTR série E46 vyhrálo svou třídu ve 24 hodinách Spa-Francorchamps a absolutně obdobné klání na Nordschleife, kde triumf zopakovalo i o rok později.

Poslední generace

Ročník 2009 znamenal debut pro zatím poslední generaci kupé E92. Motor V8 už dával 357 kW (485 k). Poprvé se zúčastnila dvanáctihodinovky v Sebringu na Floridě, před dvěma lety se „art cars“ objevily i v Le Mans, jejich účinkování ale skončilo bohužel nepříliš úspěšně. Klasikou byl start ve Spa s vítězstvím ve třídě a na Nürburgringu. Tam značka BMW získala již devatenáctý triumf v absolutním pořadí díky čtveřici Jörg Müller/Augusto Farfus/Uwe Alzen/Pedro Lamy.