Chrysler Firepower měl být luxusním viperem. Zabily ho ekonomické problémy
Dechberoucí grand tourer s nekonečně dlouhou kapotou a osmiválcem pod ní mohl posunout značku Chrysler do sféry výrobců luxusních aut. Zůstalo však jen u konceptu.
Byla první polovina nultých let 21. století a globální finanční krize byla vzdáleným pojmem. Koncern DaimlerChrysler teprve pár měsíců prodával druhou generaci desetiválcového viperu. I když už měl zámky, okna a skládací střechu, nebyl luxusní, nabízel výhradně manuální převodovku a při vystupování jste se spálili o práh, jímž procházel výfuk.
Byl zkrátka víc supersportem než grand tourerem a to druhé v nabídce Chrysleru chybělo, stejně jako nějaký most mezi dvoumístným sporťákem Crossfire a hypotetickým supersportem ME Four-Twelve s šestilitrovým dvanáctiválcem M120 od Mercedesu-Benz, uloženým uprostřed.
„Měli jsme šasi viperu a přemýšleli jsme, co s ním udělat“ tak, aby to sedělo ke značce Chrysler, řekl webu Motor1 Brian Nielander, dnešní šéfdesignér exteriérů u Dodge, který v minulosti navrhl právě i ME Four-Twelve. A tak začali designéři pracovat na stroji, který se v lednu 2005 na detroitském autosalonu odhalil jako Chrysler Firepower. Nielander stojí za jeho zevnějškem a říká, že spousta designových prvků je evolucí detailů menšího crossfiru „s trochou Aston Martinu“.
Interiér navrhl Greg Howell, který je dnes šéfdesignérem exteriérů značky Jeep. Zvolil kombinaci tmavomodré a světle béžové kůže, leštěná kovová tlačítka či detaily z javorového dřeva. „Greg měl svobodu vykouzlit něco nádherného. Myslím, že to byl jeden z nejkrásnějších interiérů, které jsme kdy postavili,“ hovoří dále Nielander a člověka až mrzí, že fotografií vnitřku dnes existuje jen pár.
Firepower tedy zdědil šasi viperu i s neskutečně dlouhou kapotou, avšak místo bláznivého 8,3l desetiválce se pod ni nastěhoval 6,1l osmiválec Hemi, vyvinutý u divize SRT a použitý v chargeru a challengeru SRT-8. S ním dostal pětistupňovou automatickou převodovku s možností manuálního řazení, tehdy u Chrysleru nazývanou AutoStick.
Nepřeplňovaný osmiválec dával 431 koní (317 kW) a 569 Nm, firepower měl rozpohybovat na 60 mph (97 km/h) zhruba za 4,5 sekundy a dosáhnout maximální rychlosti 282 km/h – tak to alespoň Chrysler odhadoval. Koncept byl 4.383 mm dlouhý, 1.859 mm široký a pouhých 1.211 mm vysoký s rozvorem 2.510 mm.
Kola z frézovaného hliníku měla průměr 19“ vpředu a 20“ vzadu. Hmotnost produkčního vozu automobilka odhadovala na dnes těžko uvěřitelných 1.533 kg; dnes by u takového auta člověk ani nemrknul nad číslem nebezpečně se blížícím dvěma tunám.
Program firepoweru se dostal poměrně daleko ve vývojové fázi, ale pár měsíců před tím, než se mohla odsouhlasit sériová výroba, spadl Chrysler do ztráty 1,5 miliardy dolarů za jediné čtvrtletí. Lidé chryslery nekupovali, množství aut na skladě bobtnalo a vedení firmy hledalo úspory a ziskové modely, kde mohlo. Na drahé auto s malým objemem výroby, jako byl firepower, nebylo místo.
Do výroby se naopak dostal Dodge Challenger a z ekonomického hlediska to patrně byl krok správným směrem. Challenger byl u zákazníků velmi úspěšný mnoho let, až do chvíle, kdy se loni přestal vyrábět.
Koncept firepoweru je stále ve vlastnictví Chrysleru a údajně je v docela dobrém stavu. Podívat se na něj naživo však hraničí s nemožností. Dlouho byl vystaven v muzeu Waltera P. Chryslera v michiganském Auburn Hills, které však koncem roku 2016 natrvalo zavřelo své brány.
