Dempr Terex a nakladač Hitachi: Obři v pískovně

Víte, co je to písník? Za vzor si můžete vzít rybník – místo, kde je hodně ryb. Písník tedy analogicky znamená místo s nadměrnou přítomností písku, jednoduše řečeno pískovnu. Do jedné takové poblíž Kostelce nad Orlicí jsme si zajeli pro reportáž z práce velkých strojů, které normálně jen tak neuvidíte. Písník Kinský, patřící hraběti Františkovi Kinskému z Vchynic a Tetova, jich používá spoustu (bagr Liebherr, dempr Terex, nakladače Volvo, Hitachi a Hyundai), my jsme se zaměřili na čelní kolový nakladač Hitachi ZW310 a dempr Terex TA27.

První z nich patří k tomu nejmodernějšímu, co lze na českém trhu v současnosti pořídit, v zápřahu je zatím jen několik měsíců. Přitom nákup takového stroje je celkem běh na dlouhou trať. Pokud uživatel odolá vábení obchodních cestujících, kteří mnohdy nabízejí také možnost dlouhodobějšího vyzkoušení „svého“ modelu, vypíše klasické výběrové řízení. Do žádných showroomů se nechodí (i když předváděcí plochy významní prodejci samozřejmě mají), zadavatel spíše pečlivě zkoumá cenu a technické parametry: hlavně spotřebu a pracovní výkonnost. A vedle splnění emisních a hlukových norem pochopitelně také životnost, protože jakmile je jednou stroj zakoupen, měl by být v plné permanenci – například nakladač Volvo v Písníku Kinský zvládl od roku 2005 přes 20 000 strojohodin, což odpovídá sedmihodinové šichtě každý den včetně sobot a nedělí!

Japonský model Hitachi ZW310, který volvo nahradil, se zatím jeví stejně schopný, což ostatně dokázal už při cestě od brány pískovny k lomové sekci, kde nasadil takové tempo, že jsme mu s naším Mercedes-Benzem GLK stěží stačili. Je evidentní, že nakladač by se neztratil ani na silnici, kam by s registrační značkou, majákem a pojištěním odpovědnosti normálně mohl.

Proplétáme se mezi hromadami vytříděného písku až ke stěně, ze které se aktuálně dobývá. A lehkost pohybů nakladače neustává, ani když si nabere plnou lopatu písku a vykrouží s ní elegantní otočku. Přitom náklad má objem přes čtyři metry krychlové, tedy jako malý užitkový vůz, a jeho hmotnost činí zhruba osm tun! Kdybychom to chtěli vědět úplně přesně, museli bychom se podívat na váhu v kabině hitachi. Ta je důležitá, protože prodej z pískovny probíhá tak, že zákazník si prostě přijede se svými náklaďáky, učiní objednávku, dispečink se vysílačkou spojí s pracovníky u příslušných hromad, klient si k nim dojede a pak už mu některý z nakladačů jednoduše „odsype“ patřičné množství příslušného typu materiálu. Zkušený řidič přitom dokáže na obří lopatě odměřit i minimální objemy tak, že nabere „na růžek“.

Dlužno dodat, že moderní nakladač v hodnotě 3,5 až 5 milionů korun mu práci podstatně ulehčuje. Samozřejmostí jsou minimální ovládací síly, perfektní výhled i díky ostřikovačům předního a zadního skla (obě vyhřívaná) a snadný přístup ke všemu důležitému, nízká hlučnost, dvouzónová klimatizace, možnost si spoustu věcí předvolit, všestranně nastavitelná odpružená sedačka, ohřívací i chladicí schránka atd. Vlastně ani není divu, že řidiči se do kabiny hitachi přezouvají! Každodenní údržbu usnadňuje například centrální automatické mazání, jež třeba v případě čepů přichází

ke slovu i každé čtyři hodiny.

Pokud se ptáte na pneumatiky, tak nakladač obouvá pláště o průměru 25 palců, jež vydrží asi 10 000 strojohodin. Když nastane čas výměny, objedná se kus za 30-40 000 korun a následně přijede parta servismanů, jež kolo přezuje za pomoci speciálního auta s hydraulickou rukou. To je nejsnazší cesta, protože jeden plášť má několik set kilogramů.

Také zásobování provozními kapalinami je ošetřeno zavážkou přímo do písníku. Zástupce dodavatele firmy Austro Baumaschinen přijede se svým výdejním vozidlem a do nádrže devět metrů dlouhého, tři metry širokého a téměř 3,5 metru vysokého hitachi vypustí 382 litrů nafty. Z této „louže“ dokáže více než 22tunový stroj vyžít překvapivě dlouho, protože spotřeba činí 12-15 litrů na hodinu.

Za necelých šest sekund je lopata nakladače naplno zdvižená a zhruba osm tun písku se sype na korbu přistaveného dempru. A i když kloubový Terex TA27 dostane podobné těžkotonážní štulce ještě dva, ani se nehne. Ani nemáme pocit, že by motor Cummins o výkonu 272 kW a točivém

momentu 1673 N.m nějak zvlášť zabouřil, když se mastodont s nákladem dává do pohybu. Dlouhá cesta ho ale nečeká, území zásobních hromad a mokré a suché drtičky je hned vedle. Následuje dvacetisekundový zdvih korby a je zase možno vyrazit pro další várku. Poháněna jsou všechna kola, což není od věci, protože ve Skotsku vyráběný dříč uveze více, než sám váží: 21 900 proti 25 000 kilogramů. Ze skoro 400litrové nádrže přitom nafta ubývá nižším tempem než u nakladače (10 litrů na hodinu), a to dempr může uhánět více než padesátkou… Na silnice ho pustit nejde, když už se vydá na delší cestu, tak jedině na podvalníku.

Možná se ptáte, proč si u Kostelce nad Orlicí pořizovali tak mohutný stroj (rozměry 9800 x 2200 x 3600 mm), když se s pískem jezdí na tak krátkou

vzdálenost. Odpověď má dvě roviny. Zaprvé se písník neustále posunuje: na jedné straně se rekultivuje již vytěžené území, na druhé se odkrývají nová ložiska. Při tom všem dempr pomáhá, přičemž denní absolvované trasy už vydají na několik kilometrů. A zadruhé tu jsou ekonomická hlediska: zatímco na dříve používané tatry se naložila jedna lžíce (5-8 tun), jeden terex zvládne tři až čtyři (27 tun). Navíc je odolnější a nevadí mu ani těžší terén. Řidič Miroslav Kadrmas si skotský výrobek americké značky nemůže vynachválit, a to má letitý stroj natočeno už okolo 20 000 kilometrů!

Mimochodem těžší terén… V takové pískovně s málo únosným povrchem vzniká už jen pouhým pravidelným pohybem těžkých mechanismů. Nepříjemné koleje pak nejen ztěžují pohyb, ale také snižují produktivitu, protože jak přes ně dempry nebo nakladače přejíždějí, otřesy jim shazují

materiál z korby, respektive lopat. Lék na to se jmenuje Hitachi. Předně je nakladač typu 310 vybaven řízením jízdy v terénu, jež omezuje kolébání a kmitání a pak také jeho řidič Karel Kovaříček čas od času projede pracovní plochu se spuštěnou lžící a všechny faldy a hrby prostě „okrájí“…