Den s ESP - smyky pod kontrolou

ABS už nestačí - na první pohled čistě reklamní věta. Souvislost vývoje automobilů a mikroprocesorového řízení některých jeho funkcí však logicky dospěla do stadia, kdy tyto systémy začínají řidiči nejen pomáhat, ale také se aktivně na řízení podílet.

Systém ESP, založený na okamžitém vyhodnocování parametrů o jízdě a aktivním vyrovnávání přetáčivosti i nedotáčivosti, pak představuje jeden z prozatímních vrcholů masově montovaných elektronických "vylepšení" vozu.

Například ve vozech Ford Focus sbírají data pro ESP čtyři senzory umístěné v kolech (společné i pro systémy ABS a TCS), dále senzory příčného zrychlení a stáčení vozu (umístěné v těžišti vozu) a konečně senzor polohy volantu (natočení kol). Senzory pak každých sedm milisekund (odpovídá 10 centimetrům jízdy při 50 km/hod) vysílají data do elektronické řídící jednotky, která je kontinuálně vyhodnocuje. Pokud se vozidlo odchýlí od předem naprogramovaných tolerancí, zareaguje jednotka nejprve mírným snížením výkonu motoru, aby nedošlo ke ztrátě trakčních schopností vozu.

Pokud je i poté rozpoznána tendence vozu k například nedotáčivému smyku (přední část vozu míří ven ze zatáčky) - ESP vyšle impuls, který §přibrzdí zadní kolo bližší k vnitřní straně zatáčky. V případě vzniku přetáčivosti (zadní část vozu "předbíhá" přední) je přibržděno §přední kolo bližší k vnější straně zatáčky. Systém ESP přitom samozřejmě pracuje i ve chvílích, kdy řidič nebrzdí nebo jede na volnoběh.

V praxi jsme měli možnost vyzkoušet účinky systému ESP na polygonu v Teesdorfu nedaleko Vídně. Několik hodin jízd jsme přitom měli možnost střídat vozy Ford Focus jak vybavené tímto systémem, tak bez něj.

Simulovaný nájezd na sněhem pokrytou vozovku vyvolal i při padesátikilometrové nájezdové rychlosti silný přetáčivý smyk a i po několika pokusech bylo velkým problémem udržet vůz rychlou prací s volantem v přímém směru. Se zapnutým systémem ESP jsme sice ustřelení zádi vozu pocítili se stejnou intenzitou, ve stejné vteřině však systém ESP zareagoval a přibržděním předního kola se vozidlo podařilo udržet v toleranci cca 15 stupňů od osy vozovky. Pak už bylo na řidiči, aby volantem vůz dorovnal a navedl do žádaného směru. Několikeré pokusy i s vyššími nájezdovými rychlostmi ukázaly, že systém ESP reaguje stejně rychle, přesto je konečné zvládnutí extrémní situace závislé na reakci řidiče (!) V praxi to znamená, že jisté zkušenosti se zvládnutím nenadálých situací musí mít řidič i s vozem vybaveným ESP.

Dalším pokusem byl simulovaný náhlý vyhýbací manévr, kdy se navíc výrazně lišily povrchy pod koly pravé a levé strany vozu. Zde už záleželo jen na nájezdové rychlosti, zda ke smyku dojde či nikoli. V rychlostech přes 40 km/hod měla testovaná vozidla bez ESP sklon jít do smyku hlavně ve druhé části manévru, kdy se řidič snažil dostat vůz opět do původní dráhy. ESP pak na tuto situaci reagovalo opět přibržděním příslušného kola a opět záleželo na řidiči, zda dokáže takto základně stabilizovaný vůz dále ovládnout.

Posledním pokusem jsme měli možnost ověřit zcela reálnou situaci v provozu: náhlou změnu povrchu ze suchého na mokrý s následnou zatáčkou. Zde se v praxi uplatňuje hlavně v první fázi systém ABS, protože řidič (s vědomím jeho existence) reflexívně brzdí. Pokud se ale před zatáčkou nepodaří snížit rychlost na bezpečnou hodnotu, může se i zde uplatnit systém ESP. I pokud řidič skutečně přestane před zatáčkou brzdit, vůz se může při vlastním zatáčení dostat do smyku. Systém ESP pak opět řidiči může pomoci tím, že vůz přibržděním uvede jakoby do protismyku a tím jej de facto stabilizuje. Další průjezd zatáčkou pak už opět záleží na řidiči a samozřejmě na okamžitých trakčních podmínkách.

Praktické vyzkoušení systému ESP u vozů Ford Focus jeho účinnost nepochybně prokázalo. Přes jeho sofistikovanost a nepochybnou pomoc řidiči v extrémních situacích ale není samospasitelný a velkou část ovládání vozu ponechává i nadále na řidiči. Funkci regulátora počínajících smyků ale plní velmi dobře. Pokud jen tato vlastnost dokáže přispět k záchraně životů posádky vozu, mluví to pro instalaci tohoto systému do nových vozů více než dostatečně.

Nebezpečí: nedotáčivost

V případě rychlého nájezdu do zatáčky má někdy vůz tendenci jet přední částí po tečně ven (nedotáčivost). V tomto případě ESP za pomocí senzorů o pohybu vozu přibrzdí na okamžik jedno ze zadních kol (viz obr). Tímto se eliminuje vzniklá síla a mělo by dojít ke stabilizaci vozu.

Nebezpečí: přetáčivost

V opačném případě, když má vůz tendenci přetáčivou (ze zatáčky ujíždí záď) ESP přibrzdí jedno z předních kol. Tímto se eliminuje vzniklá síla a mělo by dojít ke stabilizaci vozu.