Dlouhodobý test Peugeot 3008 2,0 HDI - Na cestách

Za deset dní najezdil francouzský crossover téměř 3.000 km po dálnicích, hlavních silničních tazích a okreskách. Takto intenzivní porce již odhalí mnohé.

Zatímco designu Peugeotu 3008 nepřijde každý na chuť okamžitě, způsob, jakým se toto MPV s designem terénního vozu ovládá, neklade na uživatele zdaleka tak vysoké nároky. I přes nadprůměrnou celkovou výšku a výše položené těžiště auto dobře sedí na silnici a pocit z řízení není příliš vzdálený běžným osobním autům.

Ano, mohl bych kritizovat umístění sedadel – se svými 170 cm sedím na místě řidiče v podobné pozici jako na jídelní židli (vlastně si nedovedu představit, kdo a proč by seřizoval sedák nad nejnižší polohu), tato skutečnost ale není na závadu ani cestovnímu komfortu a díky rozmístění pedálů a volantu ani ovladatelnosti. Přiměřené boční vedení a tvarování sedáku i opěradla zaslouží také pochvalu, sedadlo poskytuje dobrou oporu a ani po 800 km v jediném dni z něj nebolí záda.

Na cestách v letních dnech naopak vcelku vadí kožené čalounění, kterým je náš vůz vybaven. Ano, materiál vypadá kvalitně a odolně, takže zatím nejeví žádné známky opotřebení. Jemnější (nebo alespoň perforovaná) kůže by ale byla více prodyšná, takto musíte po každé delší jízdě počítat s propocenými zády. Otázkou je, zda by to s látkovým čalouněním bylo lepší. Počasí nás v posledních dvou měsících přeci jen odměňovalo velmi nadstandardními teplotami.

Na dálnici

Dálniční přesuny s Peugeotem 3008 se nesou v duchu slušného komfortu a nad očekávání dobrých jízdních vlastností. I přes nepříliš příznivý poměr šířky a výšky karoserie a pohotovostní hmotnost 1,6 tuny se třitisíce-osmička vyznačuje dobrou směrovou stabilitou, rychlými a přesnými reakcemi na požadavek změny směru a ani na nejrozbitějších úsecích české tepny D1 nedochází k nesnesitelnému poskakování, na které by 3008 měla vzhledem k výšce a tvrdšímu podvozku v zásadě právo.

Motor 2,0 HDi se svými 110 kW podává v 3008 přesvědčivé výkony. Stačí na důstojnou akceleraci v libovolných rychlostech (navíc s minimálním turboefektem a bez nutnosti podřazování), auto s ním není za žádných okolností brzdou provozu. Při českém limitu 130 km/h točí na šestku jen 2600 min^-1 a žádá si 7,3 l/100 km. Pro úspornější jízdu stačí zvolnit – při 100 km/h klesnou otáčky ke 2000 a průměrná spotřeba se usadí na slušných 5,5 l/100 km.

Pokud opravdu spěcháte, ani tehdy silnější turbodiesel v 3008 nezklame. Maximální rychlost 195 km/h totiž není zdaleka na hranici možností motoru – je elektronicky omezená. Auto ji udrží i bez problémů – a vcelku svižně – dosáhne jak na rovině, tak do kopce. Při této rychlosti otáčky motoru vzrostou na 3800 min^-1, tedy přesně do oblasti maxima výkonu (teoreticky je 195 km/h dosažitelných i na pětku – to ale zůstalo nevyzkoušeno). Průměrná spotřeba paliva v této rychlosti je 13 l/100 km a akční rádius se zkrátí na 450 km.

Řidič proto musí zvážit, zda dává přednost rychlosti nebo ekonomice provozu a menšímu riziku. Náš vzkaz je jednoduchý – Peugeot 3008 2,0 HDi patří k těm autům, která se mohou na dálnici pohybovat maximální rychlostí. Podvozek se přitom ani při 195 km/h nechová nervózně a dává řidiči pocit přiměřené kontroly nad vozidlem.

Faktem je, že komfortnější jsou rychlosti mezi 160 až 180 km/h. Jestliže nechcete za každou cenu šetřit palivo (a pohybujete se po silnici, kde legislativa takovou rychlost dovoluje), v tomto rozmezí nabízí 3008 ideální poměr rychlosti a pohodlí. Klasických 130 km/h se totiž z kabiny jeví jako relativně malá rychlost – důvodem je dobré utlumení motoru, podvozku i aerodynamického hluku.

Mimo město

Výhody dieselového pohonu vyniknou nejlépe mimo město. Na silnicích první třídy není problém při citlivější práci s motorem a převodovkou srazit spotřebu až ke čtyřem litrům. Například na trase Brno-Trenčín a zpět se ustálila průměrná spotřeba na 4,5 l/100 km. To je dokonce o 0,3 litru méně, než je oficiální hodnota spotřeby v mimoměstském cyklu. Dojezd na 60litrovou nádrž se pak pohybuje až kolem 1300 km.

Ani při takovém zacházení přitom 3008 nepředstavuje brzdu provozu. Čtyřlitrových hodnot jsem běžně dosahoval při obvyklých mimoměstských rychlostech mezi 80 až 100 km/h, s občasným předjížděním a průjezdem obcemi. Pokud jsou podmínky blízké ideálu (rovinatý terén, řídký provoz), může na vás z palubního počítače svítit i číslo jako 3,8 l/100 km.

Dálniční jistota podvozku se v okreskových zatáčkách začíná vytrácet. Řidič začíná registrovat pohyby těžiště, které se projevují jistou komfortní těžkopádnosti. Ovladatelnost to nijak dramaticky nezhoršuje, Peugeot jen svým projevem dává najevo, že nebyl stvořen pro ostré průjezdy zatáček. U MPV je zkrátka plynulá, byť i svižná, jízda tím nejlepším přístupem.

I s vypnutým stabilizačním systémem je přiblížení se limitů podvozku snadno rozpoznatelné, tento způsob jízdy ale k 3008 nesedí a ve výsledku je pohodovější, o pár km/h nižší tempo pod dohledem ESP nejen příjemnější, ale i téměř stejně rychlé. V každém případě se můžete spolehnout na malé boční náklony karoserie, které jsou v kombinaci s již zmíněnou výškou a hmotností auta nezbytné pro dobrý pocit z řízení tohoto crossoveru.

Největší slabina při cestách s testovaným Peugeotem se proto jmenuje WIP Nav. Multimediální systém (navíc se zvláštní ergonomií ovládání) jako navigace příliš dobře neslouží. Průměrná přenosná navigace zastane stejný úkol přinejmenším na srovnatelné úrovni, hlavně se ale nebude dopouštět nesmyslných změn trasy. WIP Nav totiž přepočítává zvolenou trasu podle dopravních informací a má však ve zvyku vyhýbat se především místům, kde ve skutečnosti žádná omezení kvůli práci na silnici nejsou a nebo kde stavební úpravy nezpůsobují dopravní komplikace. Pochopitelně není vina jen u Peugeotu, nebo dodavatele elektroniky, ale zřejmě i na straně poskytovatele dopravních informací.

V případě našeho 3008 je navigace doplněna také o audiosystém Hi-fi JBL. Ani tato položka příplatkové výbavy se ale nezmůže na víc než průměrné výkony.

Závěr

Za volantem Peugeotu 3008 jsem strávil příjemné kilometry. Neobvykle vypadající crossover přesvědčil jízdními vlastnostmi, výkonem a projevem motoru i úsporným provozem. Ke slabým stránkám auta tak řadím hlavně detaily. Kromě již zmíněné navigace je to přístup do palivové nádrže. V roce 2010 je úsměvné (nebo smutné?), že víčko nádrže je zajištěno klasickým zámkem, který je nutné odemknout klíčem od auta. Zvláštní je to o to více, že koncernoví příbuzní se značkou Citroën bezvíčková hrdla nádrží již mají.