Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Emil Triner: Co dnes dělá legendární český soutěžák a showman?

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Automobilové soutěže – rallye – byly v Československu a jsou Česku hodně populární. O jejich publicitu zasloužil nemalou měrou také Emil Triner.

Jízda smykem představuje atraktivní závodnický styl, který oceňují diváci po celém světě. Z českých řidičů byl jeho  nejvýraznějším představitelem účastník našeho seriálu.

Všechno s jedním autem

Narodil se v západočeské Toužimi, ale vyrůstal v Příbrami, kde žije dodnes. Odmalička měl rád motory. „Samozřejmě jsem se proháněl na pionýru, líbil se mi motokros a autokros. Hlavně když to byl terén,“ vzpomíná. Všechno se změnilo, když mu bylo dvacet. „Šli jsme s kamarádem Jirkou Brabcem kolem dílny, kde něco kutil na autě Milan Dolák. Pomohli jsme mu s opravou a on nám nabídl, abychom s ním jezdili jako mechanici,“ vzpomíná Triner na své začátky.

Tehdy neexistoval dnešní systém soutěží se servisními zónami. Každý jezdec či tým si organizoval mechaniky podle svého. „Nejednou jsem byl zásluhou různých zkratek v cíli zkoušky dříve než Milan. On se smál a ptal se: Když jezdíš tak rychle, proč nezkusíš sám závodit?“pokračuje ve svém vyprávění.

Nikdo ho tenkrát v jedenadvaceti nemusel pobízet. S Jirkou Brabcem začali„šroubovat“ na Škodě 120 LS. Emil byl zaměstnaný v podniku Agrogata a svážel celé dny výkazy z jednotlivých malých družstev, aby ve firmě, kde pracoval, mohli spočítat mzdy. Potom zase rozvážel výplatní výkazy. „Seděl jsem za volantem denně a za každého počasí. Tehdejší silnice nebyly nic moc, takže jsem měl svým způsobem jako dobrý trénink,“ říká.

Rallye před čtyřiceti lety nebyla taková, jakou známe dnes. „S autem jsme odjeli po ose na místo rallye, trénovali, nalepili na kapotu na čtvrtce papíru nakreslená čísla, přilepili, po skončení soutěže to sundali a vrátili se domů,“ vysvětluje Triner poměry. Pokud jste měli dobrého kamaráda, jezdil na rallye za stejných podmínek jako servisní auto a všechny pneumatiky i náhradní díly vozil s sebou.

Krásné časy s továrnou

Triner měl štěstí, protože si ho jako nadějného závodníka všiml šéf ASK Stavby Praha Viktor Mráz a angažoval ho. V barvách tohoto klubu jezdil Příbramák od konce sezony 1984 do 1991. Poslední zmíněný rok už absolvoval s vozem Škoda Favorit 136 L. „Dostali jsme ho zapůjčený od Škoda Motorsportu. Jeho pozdější šéf Pavel Janeba tehdy ještě závodil a nabídl mi místo v továrním týmu. Počínaje rokem 1992 jsem tady strávil osm báječných let, na která do konce života nezapomenu.“

Za tuto dobu má za sebou jeden z nejkrásnějších zážitků, z konce července 1996. Dokázal totiž smykem skočit na cílové pódium a zůstat na něm stát. „Už jsem si tehdy říkal, že pustím plyn a rampu přeskočím. Nakonec mě přibrzdil koberec a auto zůstalo stát. O dva týdny později byl na vyhlášení mistrů světaa Evropy v Paříži šéf týmu Pavel Janeba a se smíchem vyprávěl, že se o mém skoku povídalo i tam,“ zamýšlí se Emil.

Od roku 2000 začal fungovat jako soukromník a hned získal titul mistra republiky ve sprintrallye (jednodenních soutěžích). O dva roky později se stal vicemistrem Česka s vozem Seat Cordoba WRC. Se stejným speciálem získal čtvrté místo v sezoně 2004. V roce 2005 skončil na stejné pozici se speciálem Škoda Octavia WRC.

Emil Triner byl proslulý jízdou smykem. Nelituje někdy, že ho připravila o lepší časy a výsledky? „Určitě ne. Pro mě to byl tehdy adrenalin a děsně moc mě to bavilo. Navíc jsem měl taky radost, jak si to lidé užívali,“ říká.

Poslední podnik absolvoval v roce 2015 na Rallye Český Krumlov za volantem Peugeotu 2008 R2. Od roku 1981 má na kontě 273 startů a žádný nepřibude. „Už mě to nadšení být na startu pustilo. Taky nemám potřebnou rychlost a chci se jenom dívat. Už mám tři vnoučata, a kdo by chtěl vidět ještě dědka závodit?“ rozesměje se nakažlivým upřímným smíchem, který zná každý, kdo se pohybuje kolem rallye.

Rallye na vlastní kůži

Časopis Svět motorů má s řidičským uměním Emila Trinera osobní zkušenost. V roce 2002 s ním absolvoval redaktor Michal Štěpanovský Rallyšou Blovice jako navigátor ve voze Škoda Octavia WRC2. Podnik byl součástí mistrovství republiky ve sprintrallye. Posádka skončila na sedmém místě. 

Loeba jsem předpověděl

Vzpomenete si často na skok na rampu na Novém Zélandu 1996?

 

Samozřejmě se na tenhle moment nedá zapomenout, ale ještě silnější bylo vyhlášení nejlepších. Povedlo se mi totiž vyhrát absolutní pořadí, a tak zazněla česká hymna a vlajka šla nahoru. Bylo mi v tu chvíli úžasně. Myslím, že to určitě převážilo ten okamžik na rampě.

Kdo z vašich spolujezdců vám nejvíce utkvěl v paměti?

Se všemi jsme si vzájemně vždycky vyhověli. Nechci říkat konkrétní jméno, protože všichni kluci byli v tu chvíli parťák. Navíc každý z nich působil za jiných okolností, takže by bylo nefér je posuzovat.

Jak vzpomínáte na roky strávené v továrním týmu Škoda?

Mám jenom ty nejlepší vzpomínky. Se všemi lidmi jsem vycházel a nikdy nebyl žádný problém. Kdykoliv se s nimi dneska potkám, zdravíme se a pořád si máme o čem povídat.

Měl jste někdy nějaký závodnický vzor?

Dva. Jedním byl špičkový německý jezdec Walter Röhrl. Druhým Fin Markku Alen, se kterým jsem se potkával častěji. Ohromný nadšenec a jeden z mála, který byl stejně vysoký jako já. Občas jsme si dělali legraci, že nás takových moc není.

Pamatujete ještě doby, kdy divácistávali na okraji trati?

A jak moc! Byla to specialita Portugalské rallye, kde se vlastně fanoušci těsně před auty rozestupovali a zase za nimi uzavírali uličku. Bylo to složité, protože navigátor hlásil informace, ale vzhledem k počtu diváků kolem trati nebylo možné odhadnout moment,  kdy zatočit.

Bál jste se tehdy?

Pokud se závodí, nemůžu zpomalit. Spoléhal jsem, že lidé vědí, co dělají. Naštěstí se v mém případě nikdy nikomu nic nestalo. Ani v Portugalsku, kde to bylo místy hodně divoké.

 

Zažil jste jako soupeře devítinásobného mistra světa Sebastiena Loeba?

Vzpomínám si na jeho start na Ral lye San Remo 1999. Tehdy jel s malým Citroënem Saxo a byl skoro o dvě minuty rychlejší než já s továrním autem. Říkal jsem tehdy šéfovi továrního týmu Pavlu Janebovi, že z toho kluka něco bude. A nespletl jsem se, že? Byl devětkrát mistrem světa.

Na kterou zemi nejvíce vzpomínáte?

To se nedá jednoznačně říci. Za náročnou považuji řeckou Rallye Akropolis, kde musel člověk hodně přemýšlet, aby auto na rozbité trati nepoškodil a současně dosahoval na dobré časy. Krásné bylo Portugalsko, kde se mi povedlo získat první bod do mistrovství světa. Nesmím zapomenout ani na zasněžené Švédsko. Když vyšlo počasí, auto na ocelových hrotech úžasně poslouchalo, a přitom se jelo hodně rychle.  

Vzpomenete si, kde jste jel nejrychleji?

Řekl bych, že ve Finsku 1999, kde jsem jel už s první generací Octavie WRC. Na radu německého kolegy Armina Schwarze dostalo auto jiné převody a navigátor Miloš Hůlka mi hlásil maximálku 219 km/h. Letět takovým kalupem mezi stromy, to byla síla.

 

Existuje v České republice jezdecký talent?

Viděl bych to na Petra Semeráda, který loni vyhrál šampionát jednodenních soutěží. Je na čase, aby se posadil za volant rychlého auta a ukázal, co všechno umí.

 

Proč jsou soutěže v Česku oblíbené?

Máme spoustu nadšených fanoušků, kteří tenhle sport milují a nepřestanou na něj chodit. Další zásluhu mají organizátoři. Myslím, že úroveň rallye v naší republice nám mohou závidět minimálně v celé Evropě.

 

Sledujete stále rallye jako divák?

V České republice se snažím jezdit na čtyři nebo pět soutěží v sezoně. Pokud jde o mistrovství světa, sleduji každou na internetu a hodně to prožívám.

 

Troufl byste si tipovat mistra světa?

Viděl bych to na Otta Tänaka od Toyoty. Už loni byl extrémně rychlý, ale Sebastien Ogier ho přehrál zkušeností. Letos může být jejich souboj hodně napínavý.

 

Čím se aktuálně zabýváte?

Pracuji na stavbách. Bagrem hloubím základy a jezdím s Tatrou 815. Když zavřu závěrky diferenciálu a tatra zdolá v terénu všechno, je to příjemný pocit.

 

Jaký jste řidič v civilu?

Jezdím dvoulitrovou Škodou Octavia. Dodržuji předpisy, ale pokud mám před sebou příliš pomalého řidiče, předjedu ho. Myslím, že je to tak lepší.

 

Emil Triner

  • Narozen: 15. 3. 1961
  • Stav: ženatý, manželka Petra, dcera Denisa (34) a syn Václav (29)
  • Bydliště: Příbram
  • Disciplína: rallye
  • Úspěchy: mistr Evropy (1998) v kategorii vozů s jednou poháněnou nápravou, mistr ČR ve sprintrallye (2000), 9. v Rallye Akropolis (1994), 32 startů v MS

 

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Doporučujeme