Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Historie Jaguar XK

Aleš Dragoun
Velká Británie se jen pomalu vzpamatovávala z hrůz druhé světové války. Ačkoli nebyla tak poškozena jako mnohé evroské země, trpěla nedostatkem surovin. Lidé, pokud si vůbec chteli koupit automobil, prahli po malých levných vozech.

RYCHLÉ KOČKY Z COVENTRY

Jaguar XK series (1948-1961)

Bylo proto až s podivem, že firma Jaguar představila v roce 1948 na autosalónu v Earls Count model XK120, dvoumístný sportovní roadster v klasickém anglickém stylu. Byl vytvořen původně jako "vůz snů", který měl být postaven jen v počtu 200 kusů. Tato malá série měla na sebe strhnout pozornost veřejnosti tešně před uvedením nové limuzíny Mk VII, která byla vyvíjena během války a měla stejný motor. Objevila se však až v roce 1951. Objednávky typu XK120 byly ovšem tak početné, že William Lyons rozhodl o zahájení sériové výroby. Nový vůz se stal doslova senzací a pomyslná pokladna firmy se plnila americkými dolary, neboť značná část produkce směřovala na druhý břeh Atlantiku.

Design dvoumístné karosérie byl dílem samotného šéfa firmy Williama Lyonse. Ten se nechal inspirovat slavným předválečným spotovním automobilem BMW 328. Karosérie měla elegantní čisté tvary včetně pro sportovní Jaguary typické dlouhé kapoty. U prvních 240ti předsériových kusů byla kapota vyrobena z hliníku. Hliníková karosérie byla stejně jako u terénního Land Roveru nutností, protože Velká Británie trpěla v prvních poválečných letech nedostatkem oceli. Karosérie spočívala na dřevěném žebřinovém rámu.

Pod kapotou byl pak uložen zcela nový řadový šestiválec se dvěma vačkovými hřídeli, půlkulovitým spalovacím prostorem a litinovým blokem o objemu 3442 cm3. Ten se vyráběl až do 90. let a poháněl všechna možná vozidla od Jaguarů. C a D-Type, proslulých svými vítězstvími v Le Mans, až po tanky a hasičské automobily! Pomocí dvou karburátorů SU hladce vyvinul výkon 118 kW, tedy 160 koní. Ten zaručoval, že přídomek "120" v názvu vozu nepřeháněl - maximální rychlostí 120 mil/h (195 km/h) se lehce přes 4,4 metru dlouhý a 1320 kg težký Jaguar XK120 stal ve své době nejrychlejším sériově vyráběným vozem na světě. Ve zrychlení by pak mohl soutěžit i s většinou současné produkce: z klidu dosáhl rychlosti 60 mil/h (96 km/h) za 8,4 s! Pozdější verze SE (Special Equipment) dosahovala s upravenými vačkovými hřídeli a dvojicí výfuků výkonu 132 kW (180 k). Výkon motoru přenášela na zadní kola čtyřstupňová mechanická převodovka. Jen málo sportovnách automobilů se mohlo pochlubit tak vynikajícím odpružením. Zatímco vpředu se nacházela lichoběžníková náprava se zkrutnými tyčemi a příčnými závěsnými rameny, vzadu byla kasická tuhá náprava odpružená půleliptickými listovými pery. Za moc však nestály bubnové brzdy, které se díky pontonové karosérii špatně chladily. Automobilka nebyla připravena na tak vysokou poptávku, počet vyrobených vozů se začal zvyšovat teprve o rok později (1949). Až od té doby se tedy dalo mluvit o sériové výrobě. V té době dostal XK120 ocelovou karosérii. Na domácím trhu se objevil ale až v březnu roku 1950, a to za velmi výhodnou cenu 1273 liber. Ovšem tato cena byla jen reklamním tahem protože většina produkce, jak již bylo řečeno, putovala do USA a na ostrovech nemohli být zájemci ani zdaleka uspokojeni.... Velmi elegantní kupé s pevnou střechou (fixed head) se začalo vyrábět v roce 1951 a prostornější kupé se sklápěcí střechou (drophead) o dva roky později. Model XK120 se přestal vyrábět v roce 1954. Celkem opustilo brány továrny úctyhodných 12 078 kusů.

Typ XK120 se proslavil i na závodní dráze. Zajel také několik rekordů. Již v roce 1949 vzbudil zájem veřejnosti mimořádný rekord ustavený na belgickém autodromu Jabbeke, kde vůz dosáhl rychlosti 212 km/h. O čtyři roky později zde šéfinženýr Jaguaru Norman Dewis dosáhl rychlosti 227 km/h. Jeho XK120 měl odlehčenou karosérii a jezdcovo sedadlo bylo překlenuto polokulovitým průhledným krytem. Vozy tohoto typu jezdily závody cestovních i sportovních automobilů. Vítězili na nich i pozdější několikanásobný vicemistr světa F1 Angličan Stirling Moss a mistr světa stejné kategorie z roku 1961 Američan Phil Hill. Největších úspěchů však dosáhl Jaguar XK120 v rally s fenomenálním Ianem Appleyardem za volantem.

V roce 1954 byl představen nový model XK140, který poskytoval oproti "stodvacítce" zejména vyšší výkon. Základní verze dávala 140 kW (190 k), verze SE dokonce 154 kW (210 k). Vzhledově se lišila "stočtyřicítka" od svého předchůdce jen nepatrně, pouze robustnější maskou chladiče a nárazníky. Na víku zavazadlového prostoru byl medailon připomínající vítězství Jaguaru ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v letech 1951 a 1953. Na rozdíl od svého předchůdce však označení XK140 neznamenalo největší rychlost v mílích za hodinu, neboť verze kupé dosahovala 130 mil/h (209 km/h). Kupé (fixed head i drophead) také dostalo novou střechu, která byla nejen elegantnější, ale i větší. Když se k tomu přidalo posunutí motoru o 76 mm dopředu, bylo rázem ve voze místo pro dvě nouzová zadní sedadla. Vůz byl vybaven hřebenovým řízením, což přispělo ke zlepšení jízdních vlastností. Bohužel, brzdy byly stále bubnové. Jaguar XK140 se vyráběl pouhé tři roky, do roku 1957. Bylo vyrobeno 8884 kusů.

Posledním typem z řady XK byl model s číselným označením 150. Představil se na jaře 1957 a oproti typu XK140 měl širší karosérii, větší masku chladiče, zakřivené přední sklo a zvětšené větrání motoru. Potíže s brzdami vyřešily kotoučové brzdy Dunlop, samozřejmě na všech kolech. Z počátku byl automobil poháněn původním motorem 3,4 litru o výkonech 154 kW (210 k) a 184 kW (250 k). Ve verzi S vyráběné od roku 1959 poskytoval šestiválec s objemem zvýšeným na 3781 cm3, třemi karburátory a závodní hlavou válců výkon 195 kW (265 k), který stačil k dosažení maximální rychlosti 215 km/h. Existovaly i verze s motorem 3,8 litru a dvojitým karburátorem a dokonce i s třístupňovou samočinnou převodovkou, která byla k dostání za příplatek už u posledních vozů XK140. I model XK150 stejně jako oba jeho předchůdci poskytoval na sportovní vůz tehdejší doby vysokou užitnou hodnotu. A ta byla při poloviční ceně oproti současníkům jako Aston Martin DB4 nebo Mercedes 300 SL pro zákazníky rozhodující.

Modely XK140 a 150 již však nebyly tak úspěšné jako původní "stodvacítka". "Stopadesátek" se vyrobilo celkem 9398 kusů. Výroba byla zastavena v roce 1961. Celková produkce řady XK pak za 13 let přesáhla 30 000 kusů. Údaje o přesném počtu vyrobených vozů se bohužel v pramenech liší.

Nástupcem Jaguaru XK se stal legendární E-Type (v USA prodávaný pod označením XK-E), který byl světu představen v roce 1961. Ale o tom snad někdy příště.



Aleš Dragoun