Kaiser Darrin (1952-1954): Laminátová rarita z USA (video)

Nápadný sportovní vůz navržený Howardem Darrinem proslul hlavně svou typickou chromovanou maskou chladiče ve tvaru rybí tlamy. Corvettu předběhl i materiálem, ze kterého byla vyrobena karoserie. Jednalo se totiž o sklolaminát, v USA použitý vůbec poprvé. Ukrývá ovšem ještě další zvláštnost: jediný pár bočních dveří se totiž neotevíral klasicky, nevyčníval směrem ven. Šlo o patentované „šoupačky“, které se zasouvaly do přední část karoserie. Tím se liší od současných MPV a dodávek. Nehrozil tak kontakt s jiným vozem na parkovištích a zde také potřebovala dvoučlenná posádka méně místa k tomu, aby vystoupila. Otvor však nebyl moc velký. Auto bylo vůbec vyvinuto s ohledem na bezpečnost, mělo třeba měkce polstrovanou přístrojovou desku, ta zase zmírnila riziko zranění při nehodě.

Řadový šestiválec Willys objemu 2,64 l poskytoval pouze 66 kW/4200 min^-1. Trhače asfaltu ze sporťáku rozhodně neudělal, jel s ním maximálně 155 km/h, i když dozadu přenášela třístupňová manuální převodovka maximálních 172 N.m v nízkých 1600 otáčkách! A proč nesl právě tuto značku? Willys, pozdější Jeep se totiž nakonec spojil s po druhé světové válce vzniklou automobilkou, která kromě Kaiseru zahrnovala ještě Frazer. Firmu založili v roce 1946 dva muži těchto příjmení, Henry J. Kaiser a Joseph W. Frazer.

Dvoumístný roadster vznikal v letech 1952-1954 a za tu dobu bylo vyrobeno pouze 498 vozů, což z něj dělá obrovskou vzácnost. O skutečně malosériové produkci však lze hovořit až ke konci tohoto období. V časech své aktivní kariéry přišly necelou tunu lehké, 4,67 m dlouhé, 1,72 m široké a 1,3 m vysoké vozy na dosti sebevědomých 3.668 dolarů. Prototyp měl ještě dělené čelní sklo, až později, u první série 62 kusů ročníku 1953 se používalo celistvé. Ten prezentovaný na videu VehicleVirgins už původní dvoudílné rovněž postrádá. Pochází totiž ze sezóny 1954, je pětadvacátým v pořadí z 435 postavených tohoto roku. K plátěně střeše, která se dala posunout buď za sedadla, nebo zcela složit, byla k mání za příplatek i pevná, tedy hardtop. Karoserie však praskala a dveře se zasekávaly, což zákazníky rychle odradilo... Ani design zrovna nezaujal. Dostatečně excentričtí klienti se našli v Hollywoodu, jeden vlastnil třeba Frank Sinatra.

Kaiser nezvládl dostatečně konkurovat General Motors, Fordu a Chrysleru. O částečném úspěchu lze hovořit pouze do konce čtyřicátých let, ti velcí totiž ještě vyráběli upravené předválečné modely. Pak, po uvedení novinek přišel obrat k horšímu. Společnost nezachránil ani menší Henry J, ani z něj právě odvozený Darrin a továrnu v Michiganu v polovině padesátých let uzavřela, od té doby vyráběla už jen Jeepy v Toledu. Mimochodem, poslední stovka kusů roadsteru s rozvorem 2,54 m a původně bubnovými brzdami měla mnohem výkonnější kompresorem dopované vidlicové osmiválce Cadillac s 221 kW. Výrobní zařízení osobních automobilů se přestěhovalo do Argentiny, kde značka přežila ještě déle, nakonec však v této latinskoamerické zemi její veškeré aktivity převzal Renault. Z USA mizí definitivně jméno Kaiser počátkem 70. let, kdy Jeep koupila American Motors Corporation.