Komentář: Česko s Itálií chtějí lobbovat za auta. Jsou to ale země, které pro ně skoro nic nedělají
Příští rok nevybírejte pokuty za nadměrné emise aut, chce Česko s Itálií zatlačit na Evropskou komisi. Chce to podle ministra dopravy Martina Kupky udělat na pátečním neformálním setkání hlav států EU v Budapešti. Ochlazení zájmu o elektromobily způsobilo, že automobilky nastavené cíle nejspíše nezvládnou a ve výsledku by musely platit. Jenže Česko s Itálií nejsou právě ty nejlepší země, které by po tom měly volat.
Česko-italská snaha je ale svého druhu komická. Jde o země, kde jsou průměrné emise prodávaných aut jedny z nejvyšších. Itálie je podle dat za loňský rok zcela nejhorší mezi starými členskými zeměmi. Ano, ta Itálie, kde se ve velkém prodávají maličká a úsporná auta. Česko je po Slovensku pak druhé nejhorší celkově. Obě země se také nepřetrhnou snahou automobilkám pomáhat v prodeji zelenějších vozidel. A nemusí jít jen o elektromobily, ale i o tlak na to, aby si zájemce zvolil úspornější z dvou zvažovaných variant.
Je to tak trochu, jako kdyby učitelku o odklad písemky žádal ten nejhorší student. Takhle se to nedělá. Každý ví, že se musí přesvědčit ti největší šprti, protože od nich bude žádost „o pár dní odkladu“ působit mnohem důvěryhodněji a spíše projde.
V Evropě je v prodejích zelenějších aut za šprty hlavně Skandinávie a Nizozemsko. Kdyby se po celé Unii prodávala auta stejně, zvládnou automobilky emisní cíle s prstem v nose. Jenže tyhle země zase nechápou, proč by měly automobilkám pomáhat odpuštěním pokut, když jim pomáhají i dekády (!) třeba nastavením systému daní, poplatků, bonusů a dotací a také vytvářením prostředí, ve kterém elektromobily dávají obecně více smyslu.
Je třeba zmínit, že Česko šlo letos do sebe a přišlo s dotacemi na elektroauta. I Itálie po delší pauze spustila poměrně štědré dotace na elektroauta a hybridy do zásuvky. Jiné země mají ale propracovaný a dlouhodobý systém, který zájemce o auto tu více a tu méně tlačí k tomu, aby zvažovali každý jednotlivý gram oxidu uhličitého. To v Česku opravdu není.
Pokuty za nadměrné emise jsou na první pohled chytrý plán. Část politiků ale zapomíná na to, že by v tom automobilky neměly zůstat bez pomoci. V principu se nastaví cíl, kolik v průměru oxidu uhličitého mohou prodávané vozy v daném roce mít. Kdo to nezvládne, zaplatí za každý gram navíc pokutu. Výrobcům to mělo dodat svobodu v tom, že si sami zvolí, jak cíle dosáhnou. Mohli si vybrat, zda půjdou cestou žravých aut doplněných o hodně elektromobilů, nebo půjdou spíše cestou menších a úspornějších vozů se spalovacími motory třeba s pomocí hybridů.
Život je ale složitější, než se od stolu zdá. Stačí třeba, aby se automobilce elektrické vozy úplně nepovedly. To je byznysový průšvih sám o sobě, tady to ale znamená i to, že se na ni automaticky navalí i poměrně velké pokuty. Neprodaný elektromobil je zjednodušeně 200 tisíc korun minus. Vůbec největší průšvih je to v momentě, kdy automobilka sází na prodej velkých SUV s vyšší spotřebou, a tedy vysokými emisemi, protože na nich nejvíce vydělává. Pokud vše chtěla vyrovnat prodejem elektromobilů, které ale nejdou na odbyt, jak se plánovalo, má problém. Finanční šéf tak jen vidí, jak je firma rozjetá hlavou proti zdi.
Ukázalo se, že automobilky samy zázraky neumí a je opravdu znát, když jim jednotlivé země s emisemi pomáhají. Nemusí jít jen o dotace a finanční úlevy či naopak daně. Jde i o to, jak politici dané země cíle vysvětlují. Pokud v debatách běžně zaznívá, že jde o bruselský nesmysl, který ničemu nepomůže (což někdy říkají i ti, kteří to v Bruselu pomáhali schvalovat), část lidí se prostě zabejčí a naschvál si koupí auto s vyššími emisemi. A to i kdyby právě pro ně byl elektromobil tou nejlepší volbou. Výrobci aut mají problém a v důsledku i Česko, které je na automobilovém průmyslu závislé, auta tu vyrábí Škoda, Hyundai i Toyota a zdejší firmy dodávají díly prakticky všem automobilkám.
Česko ale nevypadá jako někdo, kdo se snaží automobilkám pomáhat. Byla tu letos dotace na elektroauta. Peněz bylo ale tak málo, že se trh zásadně nezměnil a spíše si elektrické auto rychleji a výhodněji koupili ti, kteří jej tak jako tak chtěli. Pak tu máme bezplatnou dálniční známku pro elektrické vozy, pár měst tu (bez ohledu na stát) zatím nabízí parkování zdarma, firmy ušetří na silniční dani a ještě se najde pár dalších drobností, která ale u nákupu za stovky tisíc korun hrají jen mizivou roli.
