Konec downsizingu? Na to zapomeňte! Proč?

Poslední dekáda se v automobilovém průmyslu nese v duchu trendu, jenž se říká downsizing. O co jde, nemá cenu vysvětlovat, všichni to ví, dost se ale liší reakce na tuto filozofii stavby pohonných jednotek. Zatímco v diskuzích je povětšinou proklínána a je poukazováno na nedostatky malých turbomotorů, prodejní praxe je jiná – i u těch značek, kde byla možnost volby, upadly větší atmosférické motory hodně rychle v zákaznickou nelibost – točivý moment prostě zvítězil nad pocitem „sucha a bezpečí“, plynoucího z vidiny větší spolehlivosti.

I přesto reptající komunita uvítala s jásotem informace (nezřídka velmi bulvární povahy) v médiích, že automobilky zjistily nefunkčnost downsizingu a přichází jeho konec. Je to ale opravdu tak? A co tedy vlastně přijde po něm?

Jak to začalo?

Stejně jako stál u zrodu downsizingu Volkswagen, i tyto zvěsti rozvířil německý koncern. Považte – zvyšuje objem svých malých turbomotorů 1.4 TSI o celou jednu deci(!) na 1.5 TSI. Pádnější důvod ke tvrzení, že downsizing končí, si lze jen stěží představit... Pravda, v případě tříválcových dieselů 1.4 TDI a očekávaného přechodu na čtyřválce 1.6 TDI už jde o výraznější změnu, ale upřímně - tenhle motor se líbil snad jen jeho tvůrcům… a kdoví jestli.

A co pick-up Amarok a s velkou pompou oznámený naftový V6? Tuhle motorizaci přece měl mít vůz této velikosti a využití od začátku, ale souhlasím, tohle opravdu vypadá nadějně, naznačuje to zjištění, že každé auto by mělo mít motorizaci, odpovídající jeho naturelu a způsobu využití, ne jen takovou, které nejlépe vypadá v papírech.

A co ostatní?

S objemem nahoru ale půjdou zřejmě i další výrobci, zejména v oblasti nafťáků – proslýchá se, že kubaturu svého motoru zvýší také Renault a Opel, respektive General Motors, ale opět půjde o změnu maximálně desetiprocentní. Opravdu takhle vypadá nyní tolik medializovaný „konec downsizingu“?

Za „šokujícím“ zjištěním automobilek, že „downsizing nefunguje“ samozřejmě nestojí žádné prozření inženýrů v R&D odděleních, ale příchod nové „globální“ normy měření spotřeby WLTP, která by měla být o něco blíže realitě. A o kolik že by měla zvýšit emise automobilových flotil? Předpokládá se, že o zhruba osm procent! Automobilky tedy v těch případech, kdy to pro ně je výhodnější, pouze provedou určité revize svých pohonných jednotek tak, aby se co nejlépe vypořádaly s novou normou. A tím pochopitelně dojde k přivření nůžek mezi realitou a papírovými údaji.

Funguje ten downsizing?

I přesto, že je řada lidí rozladěna z rozdílu mezi slibovanou a skutečnou spotřebou, je třeba říci, že opravdu funguje. Ukazují to rešerše, které si kdokoli může provést na webech, určených pro zapisování a sledování spotřeby. Má to ale drobný háček. Tedy vlastně dva.

Nelze to totiž říci obecně. V přehledech se dají najít i kombinace modelů a motorizací, kde došlo v souvislosti se snížením objemu a přeplňováním k určitému zhoršení nebo stagnaci stavu, různí výrobci se tedy s downsizingem vypořádávají s různým úspěchem, přičemž problémy mívají nezřídka zmenšené turbodiesely.

Druhý a možná naprosto klíčový faktor, je ale jízdní styl. Pokud ještě patříte k dinosaurům, jezdícím v autě s atmosférickým motorem, pak dobře víte, co udělat pro ekonomiku provozu – držet motor v rozumných otáčkách a šlapat na plyn jen pozvolna – ostatně dupání na pedál nic nepřináší, pro dynamické svezení je třeba podřadit a poslat motor do otáček.

U turbomotoru je to ovšem jiné. Lze držet motor v nízkém a středním pásmu a přitom mít spotřebu překvapivě velkou. Je totiž těžké zacházet s plynovým plynem opatrně a odolat pokušení plného sešlápnutí, které se po překlenutí dnes už většinou nepříliš velké turbodíry přinese příjemný zátah. V tu chvíli ovšem přeplňovaný motor přestává být tak úsporný, jak by se s ohledem na jeho objem dalo předpokládat.

A právě příjemný pocit zátahu a síly v kombinaci s přijatelnou spotřebou je důvod, proč se rozhodující majorita motoristů malých turbomotorů nikdy nevzdá, zatímco automobilky si je budou hýčkat i nadále, protože jsou (společně s elektrickou asistencí) jedinou cestou, jak splnit emisní limity. A jestli budou mít objem 1,2 nebo 1,5 litru a zda se bude jednat o tří- nebo čtyřválce je v zásadě jedno. A opravdu si myslíte, že by se dnes ještě byli zákazníci divizí M a AMG nebo řidiči současných sportovních ochotní vzdát se drtivého zátahu v celém spektru otáček výměnou za "purističtější" atmosférický motor? Tahle éra už je nenávratně pryč.