TEST Lexus RX350 - Kajuta pro zámořské cesty

Ovšem silnější motor část handicapu smazal a RX350 nabízí velmi zajímavé jízdní výkony za rozumnou prodejní cenu.

RX350

je momentálně nejlevnějším SUV v nabídce japonského Lexusu. Na dolním konci ceníku nahradil starší RX300, od něhož se liší prakticky jen posíleným vidlicovým šestiválcem, který dostal půl litru zdvihového objemu a pěkné 53 kW navíc. Díky nim se papírové výkony opět rovnají silným limuzínám a spotřeba zůstává na úrovni dvaapůllitru střední třídy. Nezměnila se naopak elektronicky omezená nejvyšší rychlost 200 km/h, která po zavedení bodového systému jistě bohatě stačí. Všechna kola opět pohání elektronicky ovládané spojky, který s pomocí pokročilého stabilizačního systému suplují uzávěrky diferenciálů. Modelu RX300 jsme před třemi lety vytýkali vyšší spotřebu a základní cena byla o téměř čtvrt milionu vyšší, než dnes, ovšem zahrnovala prvky, za které je dnes nutné připlácet. Jako dříve, ani dnes se menší ze dvou „RXek“ ani nesnaží předstírat nadprůměrné terénní schopnosti. Jeho určení je v první řadě silniční s rezervou pro trochu uklouzaný povrch a nepříliš drastické nerovnosti. Co tedy přinesl silnější motor?

Pohled

na elegantně provázané, nekomplikované linie znovu potěšil oči více, než je u vysokých čtyřkolek zvykem. Dynamicky tvarované SUV opticky opět trochu nadsazuje svou skutečnou velikost a tváří se spíše jako nenásilně zvýšený velký hatchback, než soupeř hranatějších čtyřkolek od konkurence. Menší ze dvou Lexusů RX je již od dob první generace nadčasově elegantní artefakt, získávající přízeň publika ostrými úhly a harmonicky sladěnými detaily. Ačkoliv se nelíbí každému, urazí jen málokoho a ani po třech letech výroby neztratil nic ze své aktuálnosti.

Usedáme

do rozměrných křesel, potažených příjemnou a pohlednou dírkovanou kůží, a nacházíme pohodlí již po krátké chvilce. I když předním křeslům chybějí možnosti skutečně detailního přizpůsobení, známé z evropských vozů, usadí se v nich i hodně rozdílné postavy, i když těm vyšším chybí několik centimetrů délky sedáku k opření stehen. Vzadu je situace obdobná – pět dospělých si sedne dostatečně pohodlně, i když z rychlých zatáček asi nadšeni nebudou. Zadní lavici je možné posouvat a všechny tři díly opěradla individuálně sklápět – pohodlí si tedy najde opravdu každý. Uvnitř nechybí dostatek odkládacích prostor včetně obrovské schránky mezi předními sedadly s poloautomatickým otevíráním, která pojme i dvě velké láhve s nápoji nebo příruční zavazadlo.

Startujeme

lexus design hybrid testy a stejně jako u všech víceválcových Lexusů se ozve příjemný, až k mírnému zurčení utlumený zvuk motoru. Uvnitř je slyšet jen velmi vzdálené bzučení, které se již při pomalé jízdě blíží k hranici rozeznatelnosti. Akustická pohoda v kabině je špičková a posádka je uchráněna od nepatřičného namáhání sluchovodů. Při protúrovaní se pak projeví námaha, kterou motoráři věnovali pečlivému ladění výfukové soustavy. V horní polovině otáček totiž akustika získá nepřehnanou příchuť sportovní naléhavosti, z níž jsou ovšem odfiltrovány všechny disharmonické složky.

Ovládání

je opět výsledkem pečlivé harmonizace. Žádná nutná síla není větší než malá, všechny ovládače se shromáždily v logických, snadno dostupných celcích a žádný provozní prvek není třeba dlouze hledat. Za všech okolností stačí prostě nastartovat klasickým klíčkem, známým i majitelům Yarisů a Coroll, odbrzdit, volič samočinné převodovky posunout do polohy „D“ a jet – o většinu ostatních úkonů se vůz postará sám.

Jízda

s Lexusem je pro Evropana, zvyklého i v nejdražších luxusních limuzínách nacházet silný sportovní náboj, neobvyklým zážitkem. Řidič i s posádkou jsou totiž pečlivě odizolováni od nepatřičností typu poskakování na nerovnostech, hluku odvalujících se pneumatik či škubání při prudké akceleraci. Nepokrytě komfortně laděný podvozek filtruje výmoly a asfaltové vrásky způsobem, pro který Evropa nemá ekvivalent. Lexus RX350 v tomto ohledu uděluje lekci Touaregu, BMW X5 i Volvu XC90 – nikdo z nich neumí zklidňovat poskakující kola tak účinně, jako levnější asijský konkurent. Jak vidno, i vzduchové pérování se dá naladit opravdu komfortně. Z toho ovšem plynou i jisté ústupky – náklony v zatáčkách jsou větší a rychlý přejezd série hlubších nerovností dokáže narušit směrovou suverenitu.

Motor

je vybaven variabilním časováním ventilů a jeho konstrukce byla apriori podřízena totálně klidnému chodu. I prudké změny otáček a režimů se tak obejdou bez vibrací či setrvačných náklonů. Stejnou filozofii vyznává i samočinná pětistupňová převodovka, která neškubne ani při sebedivočejším kick-down a její činnost prozrazuje výhradně pohupující se ručka otáčkoměru. Nic na světě ovšem není ideální – vidlicový šestiválec se sametovým chodem a vysokým měrných výkonem i přes variabilní časování ventilů ve spodní polovině otáček právě nepřekypuje silou a ke sportovnějšímu rozhýbání dvoutunového vozu je nezbytně nutné udržovat jej nejméně kolem rysky 4000; pak ovšem vycení zuby a dokáže zle zatápět třílitrovým sedanům střední třídy. Ústupky se projevily i na konstrukčně starší převodovce – na prudký přechod do sportovního režimu potřebuje téměř dvě vteřiny a reakce na ruční přeřazení také není právě bezprostřední. V tomto ohledu jsou výše zmínění konkurenti vč. Mercedesu o generaci dále. Ovšem ke cti automatu budiž přičteno, že zařazený stupeň neopustí ani po dosažení červeného pole a z táhlého kopce samočinně podřadí a pomáhá brzdit motorem.

Ve městě

se dá s Lexusem žít překvapivě harmonicky. Přes mohutný vzhled délkou nepřesahuje běžný vůz střední třídy a parkování je díky fantastické parkovací kameře s inteligentními navigačními linkami, reagujícími na natočení volantu, dětsky snadné. Situaci komplikuje jen zhoršený výhled do boků a šikmo vzad, spolu s přeci jen nadstandardní šířkou. Určitým odškodněním jsou velká zpětná zrcátka a výborný rejd. Velmi příjemný je také navigační systém s dotykovým ovládáním – reaguje bleskově a pokyny jsou včasné a přesné. Výhrady máme k jeho komplikovanému ovládání, hrubé grafice a zejména k faktu, že je jeho ovládání za jízdy zablokované. Řidič se jistě nemá za jízdy rozptylovat, ovšem spolujezdec by možnost rychlé změny nastavení jistě uvítal. Příjemným překvapením je spotřeba, která se dá i v ucpaných historických uličkách udržet kolem 13 litrů na 100 km.

Na okreskách

lexus design hybrid testy se cítí velký Lexus nejlépe. Znamenité pérování bezvadně vyhlazuje nerovnosti, motor v třetinových otáčkách pracuje tiše a sebejistě, při předpisové jízdě do kabiny neproniká prakticky žádný hluk a pět dospělých má dostatek místa a pohodlí. Do zatáček se dobře vyvážený podvozek neobvyklé konstrukce nenechá ani v nejmenším přemlouvat a přesně dávkovatelný plyn spolu s exaktním řízením mění výjezd z každé šikany v příjemnou zábavu. O dobrý výhled se starají účinné příplatkové adaptabilní světlomety, bohužel na jednodílné stěrače zatím nedošlo. Ani věřit se nechce spotřebě, kterou lze při klidné, nikoliv loudavé jízdě snadno udržet pod 9 litry na 100 km. Zde je nejvíce znát pokrok proti RX300.

Na dálnici

lexus design hybrid testy přichází další dávka příjemných okamžiků. Široký a těžký vůz s dlouhým rozvorem je v každé rychlosti stabilní, citlivost na boční vítr je minimální a relativně měkké pérování si poradí i s kolejemi od kamionů. Díky velmi dlouhým převodům pracuje šestiválec na nejvyšší rychlostní stupeň na dálnici v oblasti optimálního kroutícího momentu s dostatečnou rezervou na rychlé předjíždění. Až do elektronicky omezené dvoustovky Lexus zrychluje velmi čile a stále se při tom chová tiše a noblesně, přesto je mu ale líp v dálničních limitech; cestování s tempomatem na 120, v tichu a s kvalitním audiosoustavou patří k tomu nejpohodlnějšímu, co lze na dlouhých výletech zažít. Přesně k tomu byl totiž „americký“ Lexus postaven a spotřeba se drží i při občasném předjetí pod průměrnými deseti litry na 100 km, což je vzhledem k výkonu a hmotnosti fantastická hodnota.

V lehkém terénu

jsme se příliš neohřáli s ohledem na nepokrytě silničně laděný podvozek, jenž i v nejvyšší ze tří nastavitelných poloh vzduchového pérování není příliš vzdálen od ostrých kamenů. Nezávisle zavěšená kola s poměrně měkkým odpružením se snaží do poslední chvíle chránit před nepříjemnostmi kostry posádky i zde, avšak chybí jim nadhled pevných náprav s listovými pružinami, takže série rychle projetých větších výmolů občas vůz vyvede z konceptu. Trakční schopnosti i na ryze letních pneumatikách nezavdaly příčinu ke stížnostem – i na klouzavém prašném povrchu mají k prokluzu daleko, v zimě jistě nebude důvod ke stížnostem, stejně jako nebyl s hybridním RX400h.

Závěr

lexus design hybrid testy Velký vstup Lexusu na český trh přinesl mezi luxusní SUV velice svěží vítr. Za relativně příznivou cenu (mezi srovnatelně vybavenými a motorizovanými eurojaponskými konkurenty je v ČR nejlevnější) totiž nabízí ucelenou výbavu, kterou je možné doladit do dokonalosti několika výhodnými pakety. Je komfortnější než BMW X5, rychlejší a obratnější než Volvo XC90, noblesnější než Nissan Murano a podstatně levnější, než Mercedes-Benz ML. Všechny zmíněné také deklasuje ve statistikách spolehlivosti, přesto všechno je nejlevnější. Nevýhodou zůstává omezený výběr motorizací, mezi kterými citelně chybí diesel; ovšem je třeba přiznat, že alternativně nabízený hybrid RX400h jej za srovnatelnou cenu předčí jak hospodárností, tak dynamikou a komfortem. Ne každému se nutně musí líbit poameričtělý, poněkud usedlý design, ovšem faktem zůstává, že Lexus bez přílišné sebereklamy nabízí velmi solidní hodnotu. A o to vždy velkému „L“ šlo v první řadě!

Plusy

• výkonný a kultivovaný motor
• nadprůměrné dynamické schopnosti
• vzhledem k hmotnosti a dynamických schopnostem nízká spotřeba paliva
• snadné ovládání
• pohodlné a čitelné chování podvozku
• komfortní a uceleně vybavený interiér

Minusy

• omezené terénní schopnosti
• malý zavazadlový prostor
• nepřehledně rozmístěné ovládací prvky na středové konzole