Málo známou trasou na Istrii: Osamělí horalové

Na Istrii se můžete vydat několika cestami: tunelem Učka z Chorvatska nebo z úplně druhé strany z Itálie. My jsem si vybrali cestu, kterou nám

nenabídl žádný z plánovačů tras na internetu. Parádně se hodí pro milovníky hor a hodně se zamlouvá i autům jako Yeti 4x4.

Vyrážíme v pátek večer, což nebývá ideál na cestu, ale teď v květnu to neplatí: všude je volno. Hranice Česka a Rakouska překračujeme v Hatích ve 21.15.

Není ještě deset, když vjíždíme do poloprázdné Vídně, a sotva půlnoc, kdy za sebou máme klasickou trasu po rakouské dálnici A2 ke Grazu. Tam

ignorujeme přejezd na A9, na který sjíždějí auta mířící na Maribor.

Nás zajímá až Klagenfurt. Pokračujeme tedy skoro sami dál po A2. Od Štýrského Hradce nedovolují značky tak svižnou jízdu, omezení na maximální

povolenou rychlost 100 km/h doprovází řada tunelů.

Na rozdíl od loňska nezávodíme s jinými posádkami, takže si můžeme dovolit dokonce noční odpočinek: využíváme z minulosti dobře známé odpočívadlo těsně před Klagenfurtem se značkou benzinky, jídla a postele.

Je pět ráno, když se po vydatném zdřímnutí vydáváme dál. Po 400 kilometrech pohodové cesty po rakouské dálnici se na sjezdu 305 loučíme s A2 a vjíždíme do Klagenfurtu. Vzhledem k brzké hodině jsme v něm skoro sami a na semaforech si hlídáme odbočky vlevo na Loibpass a SLO – tedy Slovinsko.

Po deseti kilometrech jsme z města venku a držíme se na silnici číslo 91/E652, což je díky nápisům SLO na asfaltu hračka.

Po deseti kilometrech od Klagenfurtu se odděluje cesta na Ferlach a my pokračujeme po uzoučké silničce mezi malebnými masivy Alp.

Příroda kolem Bodentalu je úchvatná, zvlášť v probouzejícím se dni. Serpentiny se točí o sto osmdesát stupňů tam a zpátky, silnička stoupá prudce do výšky, dvoulitr yetiho si i tak jen sladce vrní.

Po necelých 430 kilometrech strávených v Rakousku vjíždíme do Loibtunelu, který nás po 1566 metrech vyloupne ve Slovinsku. Je šest hodin ráno.

První kilometry od tunelu, který se slovinsky jmenuje Ljubelj, přináší sešup z vršků hor k dálnici. Zatímco rakouská nás přišla jen na 8,30 eura za desetidenní známku, Slovinci chtějí patnáct, a to jen za sedmidenní.

Po čtyřech desítkách kilometrů na A2 míříme na tepnu A1 směr Koper, Terst a Postojna – u ní se z dálnice odděluje trasa na Rijeku, vhodná třeba pro cestu na ostrov Krk, kam jsme ale letos vyrazili žlutým rapidem z východní strany.

Když dálnice A1 končí, sjíždíme do Koperu. Z něj už nás čeká do Chorvatska posledních deset kilometrů.

Hranice překračujeme v 9.00, po 160 kilometrech ve Slovinsku a celkem 600 od česko-rakouských hranic.

Až na rakousko-slovinských hranicích poprvé ukazujeme pasy, tato povinnost zůstane: Chorvatsko sice v červenci vstupuje do EU, ale nikoliv do schengenského prostoru bez úplné kontroly dokladů.

Náš verdikt

svetmotoru autemdochorvatska Na Istrii skvělá volba: naplno využijete rakouské dálnice a neplatíte za žádné tunely. Cena za slovinskou známku je přehnaná, ale síť alespoň využijete naplno a tím, že ze Slovinska vjedete rovnou na Istrii, v Chorvatsku neplatíte mýtné.