Mercedes-Benz Citaro Euro 6: Kapka ke kapce

Ačkoliv městské autobusy nejezdí běžně rychleji než 50 km/h, při čelní srážce s jiným vozidlem je řidič s velkou pravděpodobností odepsaný. A nemusí to být vůbec jeho nepozorností.

Proto EvoBus při konstrukci poslední generace Citara myslel i na nejdůležitější osobu v autobusu, na jejíž kondici jsou závislé desítky ostatních cestujících. V nízkopodlažní části přídě se nacházejí podélné nosníky, které případnou deformační energii působící na nárazníky vyvádějí až k přední nápravě. Znamená to tedy, že 2,8 metru dlouhý přední převis se bortí méně, než je u konvenčních autobusů bez této podélné výztuhy. Co pak asi udělá řidič městských dopravních podniků, když se dozví, že nové Citaro takto šoféra chrání? Že toto tvrzení není pouhým pozlátkem, dokládá Mercedes-Benz úspěšným splněním nárazové zkoušky podle ECE R29, kterou procházejí dálkové autobusy.

Neskřípnu tě

Citaro nás uchvátilo také tím, že u něj není možné při jízdě vidět ruku s taškou čouhající skrze téměř zavřené dveře. Systém ochrany dveří funguje mnohem jemněji, než požaduje předpis (síla stisku odpovídající maximálně patnácti kilogramům). Po vložení nohy do dveří ji jen jemně stiskne a téměř s vyřčenou omluvou pustí. Tento systém nazvaný citlivá hrana, objevující se v německých výběrových řízeních, je u nového vydání Citara stejně jako ochrana řidiče standardem. Inu, cestujících, které městskému dopravnímu podniku přinášejí peníze, si aspoň směrem na západ provozovatel dopravy velmi váží. Nehledejme za tím příliš romantiky, ono je i z finančního hlediska pro ně výhodnější své klienty nemrzačit.

Za volantem

Pracoviště řidiče jako by nám bylo hodně povědomé. Proč ne, když splňuje podmínky doporučení VDV 234, které se snaží co nejvíce připodobňovat pracovní prostor šoférů autobusů u různých výrobců? Pak není problém, aby člověk zvyklý řídit Citaro snadno přesedl do autobusu jiné značky a naopak. U různorodého vozového parku městských dopravců je plnění výše uvedeného doporučení výhodou. Pozná se to snadno například podle stejného

dodavatele volantu, přístrojového štítu atd. Pochopitelně větší série stejného výrobku jej zlevňují.

Nízké otáčky

Pojďme od bezpečnosti a komfortu posádky a řidiče k velmi zajímavému hnacímu řetězci. Představovat šestiválec OM 936 je na stránkách AutoProfi nošením dříví do lesa. Připomeňme si však, že výjimečně používá nastavitelnou vačkovou hřídel, která dovoluje změnu časování výfukových ventilů, a tím podporu regenerace filtru pevných částic.

Ve dvanáctimetrovém Citaru pracovala slabší verze agregátu o výkonu 220 kW, silnější 260 kW má smysl zejména v kloubovém Citaru G.

Na spolupráci motoru a převodovky můžeme jen pět chválu, protože otáčky motoru byly jako přikované v ekonomickém spektru a při klidné jízdě neměly problém klesnout na 800 min^-1. Výrobce s touto nízkou frekvencí a s ní souvisejícími vibracemi počítal a u verze Euro 6 přepracoval uložení agregátu.

Propracované pomocné agregáty

K technickým finesám druhé generace Citara patří pomocné agregáty. Jejich práce je skrytá nejen cestujícím, ale i mnohým řidičům, přesto mají velký vliv a konečnou spotřebu nafty.

Citaro používá dvoustupňový vzduchový kompresor Voith. Při malé spotřebě vzduchu stačí aby pracoval s nižším výkonem, méně ohříval vzduch i olej, tudíž nedochází k jeho zbytečné karbonizaci a úniku do stlačeného vzduchu. Při větší spotřebě stlačeného vzduchu se samozřejmě zapne druhý, výkonnější režim.

Kompresor se však automaticky zapíná na vyšší výkon během brzdění, aby proměňoval kinetickou energii autobusu do stlačování vzduchu a kompresor mohl být během jízdy pod plynem co nejdelší dobu mimo provoz a neubíral točivý moment motoru.

Rekuperace pohybové energie ve stlačování vzduchu je umocněna zvětšením tlaku v prvním zásobníku o 0,2 MPa.

Snahu o co nejnižší zatěžování motoru a snižovaní spotřeby nafty kvůli vzduchovému kompresoru provází u nového Citara menší spotřeba tohoto vzduchu. Výrobce toho dosáhl snížením podlahy o 20 mm, což přináší o stejnou hodnotu omezený rozsah kneelingu a na něj přímo úměrný nárok na vzduch.

Další rekuperace

Využití potenciální energie autobusů i jiných vozidel se nejvíce skloňuje s hybridním pohonem. Ten největší výrobci autobusy mají. Vedle již zmíněného mimořádně efektivního vzduchového hospodářství nové Citaro také rekuperuje na bázi elektřiny. Používá k tomu dva silné alternátory, které se plně zapojují opět během brzdění a maximálně dávají 6 kW. Elektřina putuje do ultrakapacitoru umístěného u běžného akumulátoru a schopného během krátké chvíle pojmout hodně elektrické energie. Z ultrakapacitoru však nejde energie do pohonu jako u hybridů, ale využívá se pro běžné elektrické spotřebiče. Až po vyprázdnění ultrakapacitoru dochází k odebírání elektřiny z akumulátoru.

Přínos je jasný – v běžném zastávkovém provozu se může snadno stát, že alternátor bude pracovat pouze tehdy, když autobus brzdí, tudíž bez jakéhokoliv nároku na palivo. Pokud bychom chtěli být velmi důslední, rekuperace kinetické energie přes vzduchový kompresor a silné alternátory ještě ušetří brzdové obložení. Je však třeba mít na mysli, že ultrakapacitor nemá nekonečný počet nabíjecích a vybíjecích cyklů.