Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Mini jr. versus Mini sr. – Otec a syn

Ladislav Čermák

Nedávno jsme vybrali k obvyklému redakčnímu minitestu novotou svítící Mini Cooper. Užívali jsme si v něm radostné chvilky a elegantní červenobílé lakování přinášelo přihlížejícím radost všude, kde se jeho horkokrevný nositel objevil.

Nedávno jsme vybrali k obvyklému redakčnímu minitestu novotou svítící Mini Cooper. Užívali jsme si v něm radostné chvilky a elegantní červenobílé lakování přinášelo přihlížejícím radost všude, kde se jeho horkokrevný nositel objevil. Protože redakční test této modifikace jsme Vám již přinesli, rozhodli jsme se elegantní vůz využít tentokrát trochu jinak a protože našim úmyslům přála náhoda, přinášíme unikátní srovnání starého a nového Mini ve stejných barvách.

Sir Alec Issigonis namaloval koncem padesátých let z ryze praktických pohnutek první malý vůz s motorem napříč a aniž kdokoliv, a nejméně on sám, tušil, přivedl na svět legendu, zářící o něco méně než sláva dvacetimilionového nestora, doyena a guru všech automobilových legend, přesto však završila svatou trojici všech automobilových kronik, zvanou Brouk, Kachna a Knedlík.

V roce 1959 se světu představilo živoucí popření dosavadních topologických zvyklostí - první Mini, jehož skromný čtyřválec 850 cm³ vyvíjel pouhých 34 koní. Původně ryze praktický vozík, postavený pro 4 pasažéry a jejich tašky, se díky pitoresknímu designu brzy stal ikonou a počínaje rokem 1961, kdy vznikla první ostrá verze, pojmenovaná po svém tvůrci, dvojnásobném vítězi F1 Johnu Cooperovi, se doslova roztrhl pytel s výkonnými i luxusními variacemi. Ty první završila závodní verze Cooper S, které stačilo dostat z převrtané třináctistovky 91 k ke čtyřnásobnému vítězství v Rallye Monte Carlo v letech 1964-67 (v roce 66 byla stáj diskvalifikována za použití neschválených světlometů). Luxus do 3,056 m dlouhé karoserie neváhaly vpravovat společnosti jako Radford či Wood & Picket, do té doby operující mezi výrobci kalibru Bentley či Rolls-Royce. Mini tak bylo možné mít již v šedesátých letech s elektrickými okénky, koženým čalouněním či boky obloženými dřevem. Vznikl také nespočet variací, jako například Wolseley Hornet a Riley Elf, což nebylo nic jiného, než lehce restlizovaný Mini s přidanou stupňovitou zádí, či Mini Saloon a Countryman, tedy limuzína a kombi. V sedmdesátých letech se nový vlastník značky Mini – koncern British Leyland – neúspěšně pokusil o facelift, avšak Clubman s moderní hranatou maskou se neujal a prodejní statistiky nadále ovládal klasický Mini. Skončila také výroba populární verze Cooper. Osmdesátá a devadesátá léta opět přinesla nové logo výrobce na nesmrtelnou kapotu, pod značkou Rover vzniklo neméně, než čtyřicet různých výročních a vzpomínkových edic, mj. ke každému dalšímu pětiletí výroby.

Výroba skončila po neuvěřitelných 32 letech, když na samém sklonku dlouhého života se Mini dočkal dokonce airbagů, bočních výztuh a zásadních modernizací motoru, zahrnující dvoubodové vstřikování a posunutí chladiče před motor. Poslední Knedlík se skutálel z výrobní linky ještě za starého milénia – 6.10.2000. A rok na to nastal čas vysoce úspěšného přímého nástupce, jehož netřeba blíže představovat, protože patří již do žhavé současnosti. Jen asi nezůstane ve výrobě tak dlouho, jako jeho předek…

Nadšený soukromý majitel a jeho otec si s námi na společnou vyjížďku vyjeli hned se dvěma ze svých tří milovaných Minísků. Oba vznikly začátkem osmdesátých let a pod kapotou jim bijí litrové čtyřválce OHV o výkonu 40 koní. Zvenčí se od svého pravzoru prakticky neliší, ovšem uvnitř zaujala místo jednoduché palubní desky s jediným centrálně umístěným budíkem členitá, bohatě plastovaná konzole, obsahující kromě simplifikovaných ovladačů také moderní přístrojový panel s otáčkoměrem. Vedle nich jsme postavili současný Mini Cooper, který se naopak k centrálně umístěnému rychloměru vrátil a díky podstatně zvětšené karoserii nabídl více vnitřního prostoru, ačkoliv originál na tom v tomto ohledu není vůbec špatně a čtyři dospělé pasažéry umí odvézt bez velké újmy na pohodlí.

Teprve přímé srovnání odhalí, že současné Mini, ač se tváří jako malý vůz, přidalo k délce přes 60 cm a to původní vedle něj vypadá jako tříčtvrteční auto. Zásadní změnu znamená výklopná záď, nahrazující původní dolů sklopná dvířka, na která si vzpomnělo současné Mini ve verzi Cabrio. Větší kus auta se otevírá i na opačném konci; nové Mini společně s kapotou zdvihá k obloze i světlomety a ostrá příď se nechala předchůdcem inspirovat jen velmi volně. Celkový tvar ovšem jednoznačně inzeruje příbuzenský vztah a barevná shoda tento dojem jen podtrhuje.

Komparace jízdních výkonů se vzhledem k třicetiletému konstrukčnímu rozdílu změnila ve společnou projížďku volným tempem, při které jsme ovšem konstatovali, že litrový motor umí hýbat 650 kg těžkým autem velmi lehce a ačkoliv má nové Mini více než dvojnásobný výkon, je také téměř dvakrát těžší a subjektivně vnímatelný rozdíl v jízdní dynamice je překvapivě malý. Při pozorování zatraceně rychle ubíhající krajiny z nízké sedačky ve starém Mini jsme s rostoucí úctou vzpomněli na piloty, vedoucí téměř stokoňové třímetrové miniautíčko šílenými rychlostmi po monackých svazích k vavřínům.

Jízdní vlastnosti patří k silným stránkám aktuálního Mini, avšak původní lehoulinká, takřka krychlová karoserie, s koly doslova v každém rohu, v případě modrého exempláře dokonce litými třináctipalcovými, se i dnes dokáže postarat o vysoce vzrušující zážitek a na zatáčkovité trati umí nepříjemně dotírat na překvapené řidiče moderních vozů. Jak nám předvedl osobně pan majitel, staré Mini je schopné při ostré jízdě změnit směr způsobem, který by velké části současné automobilové produkce přivodil okamžité převrácení. Ani zastavení muší váhy nečiní nejmenší problém a výsledný index radosti z jízdy je proto větší, než u současného modelu, který sice umí prakticky totéž, ovšem očekávaně a díky takřka dvojnásobné hmotnosti nedosahuje neskutečné mrštnosti svého předka. Další výhodou starého Mini je také nedostižná manévrovatelnost; třímetrové auto se totiž vejde naprosto všude a v každém okamžiku řidič přesně ví, kde má konce auta. Pohodlí, aktivní bezpečnost atd. samozřejmě nahrávají snadnému vítězství druhé generace, ovšem srdce dává přednost klasice před modernou.

Oblast, ve které je možné smysluplně srovnávat, je filozofie obou modelů. Původní Mini bylo ve své době určeno k příměstské motorizaci mas, čemuž nahrávala zpočátku i cena pod 500 Liber a zcela spartánská výbava. I když později došlo na výkonné a luxusní verze, základem byl stále ryze lidový vůz. Současné Mini je naopak luxusním zbožím, ač stvořeným na relativně malém půdorysu; jeho masovost vylučuje prodejní cena, začínající u nejlevnější verze One těsně pod hranicí půl milionu korun, ovšem u špičkových provedení s porcemi příplatkových výbav snadno přestřelující milion. Přesto se nových Mini prodává daleko více, než těch starých a továrna v Oxfordu dlouhodobě atakuje horní mez své výrobní kapacity.

Toto srovnání nemá vítěze, to ostatně ani nebyl účel. Spíš jej berte jako nostalgickou vzpomínku na jednu z největších automobilových legend a fotoreportáž ze společné projížďky slunečným odpolednem. Jsme zvědavi, jak budeme hodnotit současné Mini po třiceti letech a jestli v té době vůbec bude s čím ho srovnávat. Současné Mini je jedním z nejúspěšnějších comebacků, na které je současná invenceprostá doba tak bohatá. Oživení legendy Brouka skončilo prodejním debaklem, Citroen Kachnu připomněl modelem C3 radši jen velmi vzdáleně, zato návrat Mini se povedl nad očekávání. A protože máme rádi krásná auta, přejeme všem Mini, ať už starým, či novým, dlouhý život!












  Mini Mayfair Mini Cooper
zdvihový objem (cm³) 998 1598
výkon (kW/ot.) 29,4/5000 85/6000
kroutící moment (Nm/ot.) 68/2500 149/4500
délka (mm) 3056 3626
šířka (mm) 1410 1688
rozchod vpředu (mm) 1214 1458
rozchod vzadu (mm) 1179 1458
pohotovostní hmotnost (kg) 616 1125
objem palivové nádrže (l) 25 50
Ladislav Čermák