Mýty a realita o elektromobilitě: Jak elektrická auta vidí Češi?
Elektromobily se zejména v ulicích větších měst objevují stále častěji. Přesto je mnozí motoristé vnímají stále negativně, mnohdy ovšem bez vlastních zkušeností.
Jaký je skutečný postoj českých řidičů a obecně kupujících aut k elektromobilům? Na to se pokusila najít odpověď společnost E.ON. A sice průzkumem realizovaným prostřednictvím nástroje Instant Research agentury IPSOS. Ten ukázal, že Češi mají z elektromobility stále obavy. Některé jsou skutečně na místě, jiné však neopodstatněné. Takže jak to celé dopadlo?
Obecným problémem elektromobility je stále nízké povědomí veřejnosti o ní. Z uskutečněného průzkumu vyplynulo, že elektromobilitu pozitivně vnímá 37 procent respondentů, naopak negativně je to 38 procent.
Osobní zkušenost s elektromobilem mělo pouhých 36 procent dotazovaných. Největší podporu má elektromobilita u mladších lidí, dle zprávy společnosti E.ON ve věku od 27 do 35 let. Pokud by se průzkum omezil pouze na uvedený věkový interval, měla by elektromobilita podporu poloviny respondentů. Obecně platí, že jízdu elektromobilem nejčastěji absolvovali mladší lidé žijící ve velkých městech.
Za největší výhodu obecně respondenti považují nižší hlučnost a nulové emise během provozu. Naproti tomu největší obavy panují z omezeného dojezdu. Celých 60 procent respondentů by se bálo s elektromobilem vyrazit k moři. Jako důvod byla zmiňována obava z vybití baterií v kolonách.
Jsou obavy oprávněné?
Zmíněné vybití baterie v kolonách je v podstatě zbytečné. Pokud elektromobil stojí a jeho trakční motor se netočí, je spotřeba elektřiny obecně velmi nízká. Omezuje se na napájení elektroniky včetně řízení motoru a obecně elektrické výzbroje a také komfortní výbavy. Jde o zásadní rozdíl oproti spalovacímu motoru, který, pokud jej nevypnete nebo jej nevypne systém stop/start, běží i při stojícím vozidle stále na volnoběh. Elektromotor na volnoběh neběží.
Přesto nelze říci, že by obavy z dojezdu nebyly zcela na místě. V posledních letech jsou sice v nabídce elektromobily s udávaným dojezdem na jedno nabití 400 až 600 km, ovšem to je zpravidla jen teoretická hodnota, v praxi velmi obtížně dosažitelná. Navíc dojezd 600 km se týká opravdu jen drahých vozů prémiových značek. Například Mercedesu EQE. U lacinějších a menších elektromobilů bývá údaj o dojezdu spíše 300 až 400 km. A s realitou je to podobné jako výše.
Dojezd elektromobilu obecně ovlivňuje teplota okolí. Pokud pojedete v zimě při celodenním mrazu, počítejte s reálným dojezdem klidně o 40 procent nižším, než kolik udává výrobce. Ostatně nezávislé testy dojezdu uskutečněné třeba redakcí německého Auto Bildu to jasně ukazují. Důvodem výrazně zkráceného dojezdu je nutnost zahřát baterii, což bere hodně energie. Pokud chcete dojezd prodloužit, můžete u většiny elektromobilů zvolit funkci předehřátí baterie v době, kdy je připojena k nabíječce, čímž se i v zimě dojezd prodlouží. Přesto bude i tak spíše nižší.
Reálný dojezd ale také ovlivňuje samotná jízda. Nejméně příznivá je dálnice, kdy elektromotor pracuje většinou v režimu jízda, a tedy rekuperace je v daných podmínkách minimální. Na rozdíl třeba od jízdy městem nebo po okresní silnici. Něco jiného je, pokud někdo elektromobil používá na denní ježdění třeba do práce a má možnost si jej nabíjet doma, případně v zaměstnání. Pokud uvážíme, že průměrný denní nájezd řidiče v Česku činí 30 až 40 km, tak tady dojezd problém skutečně není, a to ani v zimě při celodenním mrazu.
A co nabíjení
Dle průzkumu je druhou nejčastější obavou z elektromobilů omezená dostupnost nabíjecích stanic a také délka rychlonabíjení. Automobilky rády ve svých materiálech zdůrazňují, že nabíjení třeba z 10 procent na 80 procent SoC (State of Charge – stavu nabití) nemusí trvat déle než 20 až 30 minut. To je pravda, ovšem pouze za předpokladu, že využijete maximální nabíjecí výkon, který může být třeba 100 kW. Problém je, že tomu musí odpovídat výkon nabíječky. Pokud nabíjíte na nabíječce s výkonem 30 až 50 kW, které jsou běžně dostupné, pak se doba nabíjení výrazně prodlouží.
„U dnešních rychlonabíječek trvá nabíjení zhruba 15 minut – ideální čas na kávu a toaletu. Síť se navíc neustále rozšiřuje a výkon stanic roste. Dotační programy nám umožňují budovat stanice i tam, kde by to komerčně nedávalo smysl – například na méně vytížených trasách,“ říká Martin Klíma, jednatel společnosti E.ON Drive Infrastructure.
Dnes má E.ON v Česku na 650 dobíjecích bodů a prakticky každých pár dní otevírá další. V celé zemi je aktuálně téměř 5500 veřejných dobíjecích bodů na více než 3000 stanicích.
Co se týče hustoty nabíjecích stanic, tak dle průzkumu ji pouhých 15 procent respondentů považuje za dostatečnou. Přitom až 80 procent infrastruktury pro nabíjení vzniklo díky evropským a státním dotacím i v místech, kde by se komerčně v podstatě nevyplatilo nabíjecí stanici stavět.
„Výrazně se zlepšila i nabíjecí infrastruktura. Zatímco dříve byla špičkou stanice s výkonem 50 kW, dnes E.ON běžně buduje výkonné nabíječky od 150 kW. Jako první jsme v Česku instalovali i ultrarychlou dobíjecí stanici o výkonu 400 kW a právě na vysoce výkonné dobíjení se ve veřejném dobíjení soustředíme,“ informuje Martin Klíma.
Benzinová jistota
Zajímavé výsledky přinesl průzkum obliby pohonů. Z něj vyplynulo, že 29 procent zájemců odrazuje vyšší pořizovací cena elektromobilu. Ta se však postupem doby stále více přibližuje ceně auta se spalovacím motorem. Firma E.ON uvádí, že aktuálně činí rozdíl zhruba 200.000 korun. V případě, že by auta s různými pohony byla za stejnou cenu a měla i obdobný dojezd, 31 procent respondentů by zvolilo hybridní pohon.
O dvě procenta méně by dalo přednost benzinovému pohonu a 16 procent by sáhlo po dieselu. Plně elektrický vůz by si za uvedených podmínek pořídilo pouhých devět procent.
Jedním z důvodů malého zájmu o elektromobily jsou také obavy o provozní náklady. Návratnost investice do elektromobilu se odvíjí především od způsobu nabíjení. Nejde jen o cenu elektřiny – významnou roli hrají i náklady na infrastrukturu, servis a software. Většina řidičů má možnost nabíjet doma (např. přes wallbox) nebo v práci, kde je nabíjení výrazně levnější.
„S využitím domácí fotovoltaiky lze v jarních a letních měsících jezdit prakticky zadarmo. I při veřejném nabíjení vychází provoz elektromobilu levněji než u dieselového vozu – náklady na jeden kilometr se pohybují mezi 1,50 a 2 korunami v závislosti na typu nabíjení,“ uvádí Jakub Kott, vedoucí oddělení Mobility Services společnosti E.ON Energie, která se zabývá elektromobilním řešením domácností a firem.
Zdroj tisková zpráva společnosti E.ON, časopis Auto Tip, wikipedia, Foto E.ON
