Návrh elektrického Audi Stormlinie 75 je připomínkou smutného výročí

Jmenuje se Luke Rittwage a je studentem Univerzity aplikovaných věd ve východoněmecké Postupimi. Svůj výtvor logicky pojmenoval Stormlinie 75. Německý výraz „Stormlinie“ značí proudnicové, tedy aerodynamické tvary. A číslo? Od tragické smrti německého Bernda Rosemeyera uplynulo na konci ledna 75 let. Při tvorbě návrhu Luke Rittwage studoval obrazové záznamy původního rekordního Auto Unionu typu C, jeho nákresy i modely v měřítku 1:18.

Výsledek je 4795 mm dlouhý, 2000 mm široký a pouhých 1090 mm vysoký. Podvozek má rozvor 2650 mm, kola jsou osmnáctipalcová s pneumatikami 235/40 vpředu a 285/35 vzadu. A zakrytá jako v originále. Na bocích najdeme loga, která výročí připomínají. Zadní spoiler je výsuvný, případný řidič sedí centrálně jako v původním voze. Ten svůj vzor nezapře ani vystouplými blatníky. Pokud auto vznikne jako funkční vzorek, uvažuje se pochopitelně o elektrickém pohonu.

Bernd Rosemeyer se narodil 14. října 1909 v dolnosaském Lingenu. Původně motocyklový závodník dostal angažmá v továrním týmu Auto Unionu, aniž by předtím kdy řídil automobil pro Grand Prix. Vozy, za jejichž konstrukcí stál slavný Ferdinand Porsche, vynikaly jednou zvláštností: měly motory V16 umístěné uprostřed. První typ A (1934) poháněl agregát objemu 4,36 l s kompresorem Roots a výkonem kolem 220 kW. O rok mladší typ B už měl 4,95 l a 280 kW. Objem hliníkového motoru typu C narostl v sezoně 1937 až na 6,0 l a výkon dosáhl 388 kW. Všechny měly rám z chrom-molybdenových trubek, hliníkovou karoserii a vážily řády nejvýše povolených 750 kg.

Nasazení typu D už se Rosemeyer nedožil, jeho kariéra byla však hvězdná. Bernd rozšířil sestavu v roce 1935 a jeho prvním velkým triumfem se stala Velká cena ČSR v Brně. Sezónu 1936 pak zcela ovládl. Vavříny si odvezl z Eifelrennen na Nürburgringu, GP Německa na stejné trati, Pescary (Coppa Acerbo) a následně z VC Švýcarska a Itálie. Titul mistra Evropy patřil právě jemu. V roce 1937 se konkurenční Mercedesy ukázaly být lepšími, Bernd však znovu vyhrál Eifelrennen a Coppa Acerbo, následně i závod v britském Doningtonu. Tyto podniky se ale do šampionátu nezapočítávaly. Získal americký Vanderbildtův pohár na Long Islandu a stal se světovým rekordmanem na jeden kilometr výkonem 406 km/h, na 5 km pak překonal 404 km/h.

Pokus o pokoření výkonu Rudolfa Caraccioly, který s Mercedesem W125 dosáhl na dálnici Frankfurt-Darmstadt rychlosti 432,7 km/h, byl však Rosemeyerovi osudným. Silný poryv větru jeho Auto Union typu C se speciální aerodynamickou karoserií vychýlil ze správného směru ve chvíli, když jel 429 km/h. Následnou havárii nepřežil. Připomínkou tragického skonu z 28. ledna 1938 je dodnes pomník na dálnici A5. Smrti populárního německého jezdce využila tehdejší nacistická propaganda. Nezapomínejme, že měl hodnost SS-Hauptsturmführera. Své bitvy však vyhrával pouze v závodním autě. Mimochodem, Caracciolův zápis do rekordních tabulek zůstává nejvyšší rychlostí dosaženou na běžné silnici dodnes.

Audi už se v minulosti k Rosemeyerovu odkazu vrátilo. Stejnojmenný koncept pocházel z roku 2000. V jeho případě se uvažovalo o uprostřed umístěném motoru W16 s objemem těsně nad 8 l. Z něj měl poskytovat výkon 470 kW a točivý moment 761 Nm/4000 min, který by přenášela šestistupňová přímo řazená převodovka na všechna kola. Teoretická maximální rychlost činila 350 km/h. Automobilka však už při premiéře uváděla, že prototyp „není vytvořen k jízdě.“ Nikdy jej nevystavila na žádném autosalonu, stal se součástí expozice Autostadtu ve Wolfsburgu.