Nissan NRV II: Sedan Sunny měl moderní digitální výbavu už v roce 1982

Digitální palubní desky a dotykové obrazovky se v moderních autech stávají samozřejmostí. Máme všemožné jízdní asistenty, navigace s hlasovým ovládáním... A chytré mobily po kapsách, které si uvnitř můžeme dobít, případně promítnout na displej.

Někteří výrobci zašli tak daleko, že si manuálně nenastavíte nejen klimatizaci a nepustíte rádio, ale už ani stěrače. Že to není příliš bezpečné? Vyrobit LCD obrazovku je dnes mnohem levnější než klasické analogové budíky. Palubní informační systémy se zkrátka v moderních autech staly samozřejmosti. Většinou pomáhají, někdy otravují...

Postupná digitalizace začala ale už dávno. V 80. letech minulého věku měl digitální hodiny v autech kdekdo, většinou umístěné ve stropě. Přišly první vlaštovky v podobě hranatých svítících čísel na palubních deskách. Ale pokročilé asistenty, které známe dnes?

Nissan Sunny: Japonská Thalia má premiéru v Číně

Sériový základ

Nissan byl v tomto směru hodně daleko, i když pouze ve formě studie, která pochopitelně nezamířila k zákazníkům. Trochu ale mátla tělem, na první pohled šlo o naprosto běžný sedan modelové řady Sunny generace B11, který se prodával i v Evropě. Třeba za Atlantikem a u klokanů zase jako první nesl jméno Sentra. Japonská specifikace měla klasicky dopředu posazená velká zpětná zrcátka, která odpovídala tamějším předpisům. A aerodynamické kryty kol nasvědčovaly jen málo... Anonymní, tvarově nudný čtyřdveřák, nijak nevybočující z tehdejší produkce ostrovního císařství...

NRV II vyvedený v kombinaci ocelově stříbrné a světle modré metalízy měl logicky veřejnou výstavní premiéru na domácí půdě, na 25. ročníku autosalonu v Tokiu, který se konal od 28. října do 8. listopadu 1983 a přilákal 1,2 milionu návštěvníků. Zkratka neznamenala nic jiného než „Nissan Research Vehicle“, netřeba si nijak lámat hlavu nad významem. Automobilka datuje oficiální fotografie vozu už ke 2. listopadu 1982, jenže domácí „motorshow“ se tehdy pořádala jen v lichých letech. Tiskové materiály navíc uváděly jeho název s pomlčkou (NRV-II).

Americký Nissan Sentra v novém kabátě

Není na tom nic záhadného. Na debut pod světly reflektorů si musel totiž počkat takřka rok. Ale hotov byl už skutečně v závěru předchozí sezóny. Jen jej neviděla veřejnost, nýbrž skoro 450 vyšetřovatelů nehod a techniků různých specializací z jedenáctky zemí světa na vědeckém sympóziu v Kjótu. Mezinárodní konference o experimentálních bezpečných vozidlech byla tím pravým místem. NRV II představila kolegům celkem dvanáctka vývojářů Nissanu.

Turbo a metanol

Uvnitř auta se skrývala spousta zajímavostí, které předběhly dobu. Nejen pod kapotou, kde vrčel zážehový čtyřválec 1270 cm³ s výkonem 120 koní (88 kW). Zdá se vám to hodně? Jistě, byl dopován turbodmychadlem, protože této hodnoty dosahovaly tenkrát běžně atmosférické dvoulitry. A ještě navíc jezdil na metanol. Dnes by takový agregát měl možná o něco menší objem a jen tři válce, ale ani tyto pohonné jednotky nejsou v Japonsku ničím novým... NRV II zůstal přední pohon, klasická řadicí páka prozrazuje pětistupňovou přímo řazenou převodovku.

Dva radary

Důležitější byl ovšem interiér plný obrazovek. Osmdesátkově hranatý jako celé auto – a s volantem vpravo. V zemi vycházejícího slunce totiž jezdí po té správné straně silnice. NRV II byl vybaven radarovým tempomatem, detekcí únavy řidiče i možností zadávání příkazů hlasem. Rychlost si šlo předem nastavit, při jejím překročení byl řidič varován červeným světlem na digitální (LCD) přístrojové desce, rudým nápisem „Over Speed“ i hlasem. Pokud se auto blížilo k jinému a nacházelo se už příliš blízko, dokonce samo přibrzdilo.

Dva radarové přijímače se nacházely za maskou chladiče v motorovém prostoru, dvojice přijímačů pak byla umístěna po stranách předního nárazníku. Zařízení pracovalo s frekvencí 24 GHz, vědělo, jak rychle se k sobě auto a překážka přibližují a ze vzdálenosti, rychlosti, maximálního možného zpomalení a úhlu řízení vypočítalo, zda je nutná korekce. Nissan spolupracoval na jeho vývoji s Mitsubishi Electric.

Předtím používané systémy často vyvolávaly falešné poplachy, nedokázaly rozlišit neškodné předměty na okraji od těch, které mohly být hrozbou, zejména pak v zatáčkách. Lidé z Nissanu tvrdili, že jejich radar je menší, lehčí, potenciálně levnější a snadněji se instaluje. Jenže k uplatnění v sériové výrobě měl beztak dost daleko...

Dotykový

Dotykový displej ve středu palubní desky byl ještě CRT, ale předznamenával ty, které máme v současných autech. Před skoro čtyřiceti lety... Na GPS mohl civilní sektor tenkrát ještě zapomenout, NRV II ale uměl zobrazit přesný čas, frekvence rozhlasových stanic... a ano, i předprogramovat cestu a poté navigovat. Pokud jste z cesty sjeli, ozval se varovný signál. Řidič si dokonce mohl nahrát příkazy do systému svým vlastním hlasem, citlivý mikrofon se nacházel ve vnitřním zpětném zrcátku.

Některé funkce se pochopitelně ještě zadávaly velkými tlačítky kolem obrazovky a zmíněné rádio mělo kolečko a knoflíky také ve středu volantu, ovládal se tu i vzpomínaný tempomat. Volant samotný dostal pevný střed, majitelé Citroënu C4 první generace (Type L) ho znají dobře, tady byl ale z toho důvodu, aby se oněch dvanáct tlačítek nehýbalo. S airbagem se u tak malého auta ještě nepočítalo. Vše řídila třicítka počítačů, většinu z nich bychom našli v zavazadelníku a Nissan je skrýval i před novináři. Trochu kontrastně působilo stahování bočních oken. Jednoduše mechanicky. Kličkami.

Plastová okna, výztuhy ve dveřích

Výzkumné vozidlo nemělo skleněná okna. To je věc známá ze soutěžních a závodních vozů, kde se šetří každé kilo hmotnosti. Čelní je však skleněné vždy s ohledem na bezpečnost a přísné předpisy jednotlivých kategorií. NRV II však měl z čiré umělé hmoty i to! Svícení bylo automatické, reflektory se uvedly v činnost, když se setmělo a při rozednění se zase vypnuly. To samé platilo o stěračích, když na ně dopadly kapky vody, uměly samy rychlit, pokud déšť zesílil.

Samozřejmostí byl protiblokovací systém ABS, který tenkrát ale měly pouze mnohem dražší a luxusnější vozy, než byl výchozí Sunny/Sentra, v nižší střední třídě tento prvek představoval hudbu budoucnosti. Stejně jako protismyková kontrola ASR. Ve dveřích měl NRV II výztuhy, což už nepředstavovalo novinku, průkopníky v tomto směru byli Švédové, tedy Saab a Volvo. Zkušební tým si jejich funkci ověřil při bočních nárazových testech jiného vozu, doporučil však důkladnou úpravu tehdy používaných figurín.

Nebyl první...

To, co v roce 1983 vypadalo jako sci-fi, dnes používáme běžně, pochopitelně v mnohem lepší kvalitě a s neuvěřitelnou přesností, před skoro 40 lety měly přístroje rozlišení barevného Gameboye. Ale ve značné míře byl tenhle nissan vizionářský. Digitální (LCD) přístroje s grafickými indikátory nabídla v roce 1987 třeba Mazda 626 čtvrté generace GD. Aston Martin a Cadillac už je ale měly v sérii před debutem popisovaného nissanu.

Digitální přístroje byly k vidění třeba i v Opelu Kadett GSi poslední řady E a u hranatého Fiatu Tipo jste si mohli zvolit, zda chcete analogové (AGT) budíky, nebo digitální (DGT) ukazatele. Po sedmi letech ovšem druhé jmenované vypovídaly poslušnost (vlastní zkušenost autora). Dotykovou obrazovku, ovšem stále ještě CRT uvedly už v polovině osmdesátých let General Motors v Buicku Riviera a Oldsmobile Toronado. Byla tradičně zeleno-černá, na barvy si museli klienti počkat až do úvodu 90. let.

Nepřežil

Nissan NRV II si dnes neprohlédnete v žádném automobilovém muzeu. Kromě dobových továrních fotografií sice existují i další, ale i ty pocházejí z 80. let. Automobilka totiž studii nechala zlikvidovat. Důvod se nedozvíme, pravděpodobně jí zabírala místo někde ve skladu.

Zdroje: The Drive, Auto World Press, Wikipedia, Towards 2000, Wiki Fandom – Classic Cars, Tokyo-Motorshow.com, Jalopnik, Carstyling.ru, ConceptNissan.com, Automobile Catalog, Japn in PR Facebook, El Carro Colomiano, Carakoom.com, Vroom.ru, Careta.my, Auto-Swiat.pl, AutoPortal.hr, Nissan-club.cz

Foto: Nissan Motor Corporation