Pontiac Banshee se měl postavit Mustangu. Změní první prototyp konečně majitele?

Některé „vozy snů“ nebyly zamýšleny k tomu, aby se dostaly do sériové produkce, chtěly jen ukázat možnosti toho kterého výrobce. Spousta jich zůstala dokonce jen nepojízdnými maketami. A jiné naopak měly řádně nakročeno k tomu, aby si je mohli natěšení zákazníci odvézt ze showroomů a postavit do svých garáží. Jen jim nepřál osud. Příběh Pontiacu Banshee patří do té třetí skupiny...

Zrodil se v roce 1964, výsledek projektu XP-833 byl stylistickým cvičením na téma sportovní auto – dostal dnes už neexistující značku, protože se na něm pracovalo právě v této divizi koncernu General Motors. Jejím hlavním inženýrem byl velmi známý muž: John Zachary DeLorean a v pozici generálního ředitele ji v té době vedl Pete Estes.

Proti Fordu

Relativně malé dvoumístné hardtop-kupé (má vyklápěcí pevnou střechu) mělo dlouhatánskou kapotu a velmi krátkou záď. Vypadá podobně jako Corvette C3, která se vyráběla od srpna 1967. A spojitost tu skutečně existuje... Do sériové produkce nezamířilo, kradlo by jí totiž zákazníky a Chevrolet i Pontiac patřily do stejného koncernu. DeLorean jej vehementně prosazoval, bylo to vlastně jeho dítě, říkal mu „Mustang Fighter“, protože se měl poměřovat právě s „poníkem“ od Fordu. Ale i tento muž měl své nadřízené – a ti byli proti. Na odpor se postavili hlavně tehdejší velcí mužové GM: prezident James Roche a viceprezident Ed Cole. Kanibalizace nepřípustná! Banshee mohl dostat stejné motory jako „Vette“, přitom byl o značných 350 kg lehčí, vážil jen asi 1250 kg – a karoserii měl rovněž laminátovou.

Banshee také představoval odpověď GM na koncept Ford Cougar II (1963), který vznikl na podvozku Cobry za vydatného přispění karosárny Vignale. Ale i on měl nakonec smůlu. Elegantní tvary pontiacu navrhl Jack Humbert, dohlížel na něj Chuck Jordan. Humbert se zhlédl v Chevroletu Corvair Monza GT, možná jej rovněž upoutalo legendární Ferrari 250 GTO. Výsledek se každopádně povedl.

S manuální převodovkou

Na dvojku prototyp s řadovým šestiválcem OHC objemu 3769 cm³ o výkonu 123 kW (167 k) ve 4700 otáčkách a čtyřstupňovou převodovkou uháněl takřka stovkou. Sprint z klidu na 97 km/h mu trval jen 9,2 s. Pokud někdo čekal, že ústrojí je samočinné, tak chyba lávky, tenhle kousek dostal klasickou řadicí páku manuální skříně. Točivý moment vrcholil 293 N.m při 2600 otáčkách. Pohonná jednotka měla vačkový hřídel poháněný ozubeným řemenem, taktéž vyztuženým skleněnými vlákny. V záloze byl ještě výkonnější agregát Sprint s modifikovanou hlavou a čtyřkomorovým karburátorem, dával 160 kW (218 k), ale ten se do útrob nikdy nedostal. Banshee jinak používal jednoduchý karburátor Rochester.

Některé komponenty podvozku byly převzaty z modelové řady Tempest druhé generace, která sdílela platformu GM A-body. Tedy auta americké střední třídy. Jen rozvor měl Banshee mnohem kratší: 2286 mm místo 2921 mm. Používal tuhou zadní nápravu, zatímco Corvette C3 měla soustavu podélných suvných ramen a příčných vzpěr. Přední zavěšení bylo nezávislé se stabilizátorem, komfort dostaly na povel vinuté pružiny, k deceleraci musely stačit bubnové brzdy. Zajímavý stylistický prvek představovalo vyboulení v kapotě. Auto měřilo na délku 4257 mm, bylo 1702 mm široké a jen 1143 mm nízké.

Levnější než Corvette

Šéfové GM přikázali DeLoreanovi projekt zastavit, i když měl od Estese plnou podporu, na už tehdy proslulý sporťák nebylo radno sahat, ani s ním bojovat v rámci koncernu. Banshee měl stát dva a půl tisíce dolarů, o 200 méně než konkurent z vlastní stáje. Ostatní manažeři Pontiacu si mysleli, že by mohl v koncernovém portfoliu vyplnit mezeru mezi připravovaným F-carem (Chevrolet Camaro/Pontiac Firebird) a právě Corvette. Designér Bill Mitchell však dostal 10. září 1965 dopis, v němž stálo, aby projekt XP-833 převzal a jeho podřízení návrháři revidovali jak exteriér, tak interiér. Načež se zrodila... ano, jistě, Corvette C3! Oficiálně sice vycházela ze studie Mako Shark II Larryho Shinody, ale... stačí se podívat pozorněji.

Mimochodem, dvě trojice úzkých vodorovných koncových reflektorů evidentně inspirovaly Firebirdy první i druhé generace. U těch i jejich nástupců nikomu technická spřízněnost s Chevroletem Camaro nevadila, byla to vlastně dvojčata, která stratégové GM namířili právě proti Mustangům. Určitou podobnost Banshee sdílí rovněž s evropským Opelem GT. I on měl přece výklopná přední světla – a co linky přídě, střechy i zádě s náznakem spoileru? Zákazníci se však sportovního pontiacu v modelovém roce 1967 nedočkali.

Prodán jen dvakrát...

První vyrobený kus nestihl osud jiných funkčních prototypů z USA. Jeho veřejná výstavní premiéra na autosalonu v New Yorku byla několik hodin před jeho začátkem zrušena. V lednu 1966 jej otestovali novináři z amerického Motor Trendu. A od sešrotování jej zachránil zaměstnanec GM Bill Killen. Prostě se mu líbil, tak přesvědčil svoje šéfy, aby mu prototyp. To se psal podzim 1973, auto bylo devět let staré a mezitím odpočívalo v přepravním kontejneru. V sezóně 2001 byl Killen pozván, aby jej vystavil na Meadow Brook Hall Concours d'Elegance.

Jenže o pět let později zemřel. Následně ho vydražili Barrett-Jackson ve Scottsdale za 214,5 tisíce dolarů (tehdy 4,85 milionu korun). Koupil jej sběratel pontiaců Lenny Napoli z Milfordu ve státě Connecticut. Od té doby se jej snaží prodat, samozřejmě s pořádným ziskem, ale bez úspěchu. V roce 2007 jej nabídl na portálu eBay za 1,3 milionu dolarů a o rok později dokonce za 1,5 milionu! O tři roky později se objevil v nabídce RM Auctions pro dražbu v Amelia Islandu, ale za nízkých 325 tisíc dolarů majitele nenašel, protože spodní hranice byla nastavena na 400 tisíc. Na tuto částku vyšplhal v aukci Mecum v kalifornském Monterey v srpnu téhož roku, ale opět to bylo pochopitelně málo.

V prosinci 2011 za něj požadoval majitel alespoň tři čtvrtě milionu dolarů. A zase nic. 30. května 2015 jej Dragone Classic Motorcars nabídli za 600 tisíc dolarů na soutěži elegance v Greenwichi (Connecticut). Ani tentokrát se nový vlastník neobjevil. Stříbrný unikát s VINem 66L23060 je pořád Napoliho majetkem Tento muž vlastní velkou prodejnu Kie, Nissanu, ale také klasických aut. A nyní se dá „domácí mazlíček“ Johna DeLoreana opět koupit.

Hledá se kupec

Ne, Banshee není levný, Lenny sice požadavky snížil, ale pořád za něj chce 750 tisíc dolarů (18,86 milionů korun). Ještě se slevou 3.950 „babek“, tedy bezmála 100 tisíc našich. No nekupte ho za ty peníze! Má nádherný rudý interiér s dvouramenným děrovaným volantem, kterému nechybí dřevěný věnec, nechybí ani rádio. Kola Rally II se objevila v katalozích GM. Zajímavost? Nastavitelné pedály. Dvojice sedadel se totiž nedala posouvat, za nimi najdeme mělký odkládací prostor.

Kovově stříbrný Banshee dodnes najel jen 2.411 kilometrů. Účastnil se pouze výstav a setkání majitelů historických aut. Je v naprosto původním stavu, neproběhla žádná renovace, pochopitelně třeba barvu bylo třeba chránit čirým nátěrem. Kromě stříbrného hardtop-kupé existuje ještě jeden perleťově bílý provozuschopný kus roadsteru s plátěnou střechou a černým interiérem, ale ten poháněl vidlicový osmiválec 5342 cm³. Prodal se spolu se starším sourozencem, koupil jej Bill Collins inženýr Pontiacu, který se podílel na vývoji XP-833. Dnes je v soukromé sbírce Joe Bortze. Ani jeden ze dvou pojízdných exemplářů však nemá funkční světla... Dále bylo vyrobeno několik dalších maket v „životní“ velikosti, uvažovalo se dokonce o verzi pro čtyři pasažéry.

Ještě čtyřikrát

Paralelně s Banshee XP-833 vznikal prototyp XP-798 (1963-1966), který také nebyl nikdy představen veřejnosti. Ten už měl nezávislé závěsy na všech kolech, zadní nouzové a sklopné sedačky a vidlicový osmiválec 6899 cm³. A také vzhůru výklopné panely střechy, které usnadňovaly přístup dovnitř. Jenže do téhle historie tak úplně nepatří, sice rovněž nese jméno Banshee, ale to získal těsně před newyorským autosalonem 1966, na který se nakonec nepodíval. Předtím se mu říkalo Scorpion.

Sága Pontiac Banshee měla další tři pokračováni v letech 1968, 1974 a 1988, pro odlišení byly tyto studie označeny římskými číslicemi. Ale o těch zase někdy jindy...

Zdroje: Wikipedia, Motor1, Napoli Kia, Car And Driver, Svět motorů, GreenwichConcours.com, Barrett-Jackson.com Napoli Classics, The Drive, Napoli Nissan, Road and Track, Carstyling.ru, WeLovePontiacs.com, Bill Bowman – wiki.gmnext.com, Corvettes.nl, Daniel Vaughan/Conceptcarz.com, Hemmings, Supercars.net, Mecum, RM Auctions, GuideAutoWeb.com, ClassicCars.com, Motorious, Wheels Age, New England Auto Museum, OldConceptCars.com, CarBuzz.com, Auto.com, DeansGarage.com

Foto: Napoli Kia, Dragone Classic Motorcars, General Motors, Barrett-Jackson, Darin Schnabel/RM Auctions, Mecum, Auto World Press