První oficiální závod na světě byl zároveň jedním z nejdelších

Motoristický sport patří mezi finančně nejnáročnější sportovní odvětví, přesto se časem vyvinula řada kategorií vysávající celoživotní úspory či investice do poslední koruny. Početné davy fanoušků jsou rády za ochotu donátorů živit existenci kategorií jako motokáry, autokros, kopce, tahače, rallye, cestovní vozy, NASCAR či F1.

Nezapomenutelné závody: Velká cena Španělska 1981 a oslnivé vítězství Gillese Villeneuva

Možností řádění za volantem je nespočet, protože dlouhý vývoj jednotlivých disciplín začal už v 19. století. Závod obecně považovaný za vůbec první svého druhu na světě se trochu liší od automobilových soutěží, které se postupně zformovaly do současné podoby. Počátkem motorsportu se stal závod Paříž–Bordeaux–Paříž z roku 1895.

Možný adept na nejzajímavější motoristický závod vůbec ohromuje současné piloty i diváky délkou tratě. Před 126 lety byly posádky schopné vydržet závodit celých 732 mil alias 1178 kilometrů. Jeden z nejdelších motoristických podniků v historii položil základy milovaného a o to více nákladného soutěžení člověka sladěného s čtyřkolovým strojem.

BMW už ví, kde bude závodit po konci ve Formuli E. Naváže na někdejší úspěch?

Možnosti inženýringu se nedají srovnávat na rozdíl od lásky a entuziasmu účinkujících. To, co považujeme za automobilové závody v roce 2021, se velmi liší od soupeření motorových vozidel v roce 1895. Myšlenka speciálního okruhu nebo trvalejší pouliční dráhy byla neuskutečnitelná. Pařížský závod byl výjimkou a do značné míry je považován za první regulérní závod kvůli premiéře vzájemného soupeření majitelů motorových dopravních prostředků. Posádky se předem připravovaly, nejednalo se o „boj o přežití“, jako v dřívějších letech.

Dalším faktorem, který chyběl dříve pořádaným akcím, byl například formát pravidly blízký skutečné podstatě závodu v pravém smyslu slova. Vytyčenou trasu z Paříže do Bordeaux a zpět mohla oficiálně absolvovat jen čtyřmístná vozidla, opravy v průběhu nikdo nezakazoval, jen se muselo použít vlastních sil i převáženého nářadí.

Dvanáctiválcový Jaguar XJ13 měl uspět v Le Mans, ale nikdy nezávodil. Vznikl jediný...

Je s podivem, že pařížského závodu se nesměli účastnit žádní velcí výrobci té doby. Organizátoři nechtěli ohrozit konkurenceschopnost méně zavedených podniků. Na start se postavilo 23 automobilů parního i benzínového pohonu od značek jako De Dion-Bouton, Serpollet, Léon Bollée, Benz, Peugeot a Panhard et Levassor. Do bojů se zapojil dokonce i elektromobil pocházející od výrobce vozů Jeantaud, což bylo možná vůbec poprvé, kdy se elektromobil zúčastnil automobilového závodu. 

Maximální rychlost vyslaných aut tehdy dosahovala v nejlepším případě sotva 50 km/h, kromě techniky v plenkách se chatrné speciály proháněly po hrbolatých cestách plných prachu. Nejlépe si poradil Émile Levassor se svým vozem Panhard et Levassor, který šťastně projel cílem v čase 48 hodin a 48 minut. Druhý následoval Louis Rigoulot a třetí Paul Koechlin – oba s Peugeotem.

Dříve zmíněné předpisy vyžadovaly kabinu přizpůsobenou pro více jak dva členy soutěžní posádky, vousatý Levassor však vyrazil s dvoumístným autem, tudíž jeho zlatý vavřín putoval do rukou původně bronzového Koechlina, kterému tak stačil čas 59 hodin a 48 minut. Tabulky se přepsaly, přesto lid dále uznával za nejlepšího účastníka prvního závodu Levassora ztvárněného v akci na kamenném monumentu vztyčeném na pařížském náměstí Porte Maillot.