Renault 4 a 6 – Zbraně proti Citroënu

Začátek šedesátých let minulého století byl ve Francii a celé západní Evropě obdobím ekonomického růstu, jehož důsledkem bylo také zvýšení zájmu o motorová vozidla. Želvička 4 CV ani Dauphine, oba s motorem vzadu a omezeným prostorem pro zavazadla, už nemohly uspokojit hlad po levných, praktických a všestranně využitelných vozidlech. A navíc zde byl velký konkurent Citroën se svou nesmrtelnou kachnou 2 CV, vyráběnou přes 40 let (1948 – 1989). Proto dal šéf Renaultu Pierre Dreyfus na jaře 1956 zelenou vývoji nového modelu, splňujícího požadavky na rodinný automobil, který by byl zároveň vhodný jako městské vozidlo, vůz pro ženy i zemědělce. Tak vznikl úspěšný Renault 4.

Když v roce 1967 přišel Citroën se zvětšenou verzí kachny, modelem Dyane, použil Renault stejný recept – na podzim 1968 představil o něco větší Renault 6, postavený na podvozku Renaultu 4. Podívejme se na tyto dva typy a jejich historii trochu podrobněji.

Auto pro každého

Renault R4 se stal v září 1961 prvním osobním vozem Renault s předním pohonem. Kapalinou chlazený čtyřválec s rozvodem OHV a objemem 747 cm³ byl uložený podélně za přední nápravou a poháněl přední kola přes suchou spojku a třístupňovou převodovku (čtyřstupňová se dodávala až mnohem později). Motor pocházel z Renaultu 4 CV, měl ale jako novinku uzavřenou chladicí soustavu. Neměl výkonu nazbyt (17 kW/23 k), je proto trochu překvapivé, že vedle Renaultu R4 se nabízel ještě slabší a levnější Renault R3, poháněný čtyřválcem 603 cm³. Vyráběl se však jen jeden rok (do října 1962) a prodával se pouze ve Francii.

design renault | acz 

Čtyřka měla prakticky řešenou pětidveřovou karoserií ve stylu kombi s nahoru vyklápěnými dveřmi v zádi. Stala se tak jedním z průkopníků dnes tolik oblíbených hatchbacků. Polosamonosná karoserie s rozměry 3668 x 1485 x 1550 mm byla upevněna na plošinový rám a dodávala se v provedení se čtyřmi (R4) nebo šesti bočními okny (R4L). Zajímavostí byl rozdílný rozvor levých (2400 mm) a pravých kol (2440 mm), daný jednoduchou konstrukcí zadní nápravy s nezávislým zavěšením kol podélnými klikami a odpružením příčnými zkrutnými tyčemi. Toto řešení nemělo žádný nepříznivý vliv na jízdní vlastnosti vozu. Také přední kola byla nezávisle zavěšena na příčných lichoběžnících a odpružena podélnými zkrutnými tyčemi.

Koncem roku 1962 se do luxusnější verze R4L začal montovat motor s objemem 845 cm³ z Renaultu Dauphine, který při stupni komprese 8,5:1 dával 20 kW (27 k). R4 se slabším motorem se dodával dál, ale mnohem větší zájem byl o silnější a lépe vybavenou R4L. Od roku 1965 přestal Renault používat písmeno R před typovým číslem, takže z Renaultu R4L se stal Renault 4L. V roce 1978 dostal model Renault 4 GTL nový čtyřválec s objemem 1108 cm³ a výkonem 25 kW (34 k) při 4000 min^-1 a jeho zmenšená verze s objemem 956 cm³ nahradila v roce 1986 modely s motorem 845 cm³.

Hrátky s maskou

Renault 4 se vyráběl přes třicet let (1961 – 1994) a po celou tuto dobu si zachoval nezaměnitelné tvary karoserie s téměř rovným předním oknem a větrací klapkou pod ním, kapotou motoru vyklápěnou dopředu společně se světlomety a s posuvnými okny v předních dveřích. Určitým vývojem prošla jen maska chladiče. Původní chromovaná lichoběžníková maska se znakem Renaultu uprostřed se později protáhla do celé šířky mezi světlomety a materiál se změnil na hliník. Znak Renaultu se přesunul na levou stranu a na vodorovnou lištu protaženou mezi rámečky světlometů. Od poloviny sedmdesátých let dostala čtyřka plastovou masku v černém nebo šedém provedení a obdélníkové přední směrovky. Osmdesátá léta zastihla Renault 4 prakticky bez chromovaných ozdob, v rozích předních blatníků ale čtyřce narostly trubkové beraní rohy. Model Renault 4 GTL se kromě většího motoru 1,1 l odlišoval šedě zbarvenou maskou chladiče, šedými nárazníky a plastovou ochranu na bocích. Přesunem tabulky poznávací značky na nárazník se uvolnilo místo pro další otvor s mřížkou, podporující chlazení motoru.

design renault | acz 

V interiéru dostal Renault 4 postupně tři různě tvarované přístrojové desky, všechny byly ale jednoduché, až spartánské. Zvláštností bylo umístění řadicí páky v přístrojové desce, čímž se uvolnila podlaha před předními světlomety. Od řadicí páky vedla táhla nad motorem až k převodovce umístěné před motorem. Navzdory prostému vybavení interiéru se v Renaultu 4 jezdilo příjemně díky měkkému pérování, pohodlným sedadlům, výkonnému topení a účinnému větrání. Ve výrobním programu nechyběly samozřejmě ani užitkové verze se zvýšenou prosklenou nebo plechovou zadní kabinou či ve verzi pickup. Nabídku čas od času zpestřila různá speciální vydání lišící se drobnými barevnými úpravami vzhledu nebo čalounění (Parisienne, Safari, Jogging) a někdy prakticky jen názvem (Clan, Savane).

Renaulty 4 se vyráběly nejen ve francouzském Billancourtu, ale také ve španělském Valladolidu, belgickém Vilvoordu, v jugoslávském Novom Meste (dnes patří Slovinsku), portugalské Guardě, irském Wexfordu a italském Milánu (Alfa Romeo). Mimo Evropu se montovaly v Kolumbii, Argentině, Mexiku, Chile a Austrálii. Celkem jich bylo vyrobeno přes osm milionů, což byl tehdy u Renaultu rekordní počet. Na rozloučenou byla vyrobena tisícikusová série nazvaná Bye-Bye.

Renault 6

Renault 6 debutoval na podzim 1968 na pařížském autosalonu. Využíval podvozkové díly Renaultu 4, měl ale větší pětidveřovou karoserii se stejným rozvorem a vnějšími rozměry 3858 x 1504 x 1475 mm. Modernější design šestky připomínal spíše větší Renault 16 (vyráběl se od roku 1965), především tvarem přední masky a bočním profilem. Zpočátku jej poháněl čtyřválec s objemem 845 cm³ z Renaultu 4. I když se jeho výkon vyšplhal na 25 kW (34 k), sklidil kritiku motoristického tisku, neboť pro vůz s hmotností 785 kg byl slabý.

design renault | acz 

Proto se od podzimu 1970 nabízel také s čtyřválcem 1108 cm³ Cléon, používaným od roku 1962 v Renaultu 8. Jeho výkon byl o poznání vyšší (33 kW/45 k), takže vůz dosahoval maximální rychlosti 128 km/h. Kromě silnějšího motoru dostal Renault 6 novou převodovku, vylepšené chlazení motoru a kotoučové brzdy na přední kola. Pro španělský trh se kvůli nižšímu zdanění dodával rovněž s motorem o objemu 956 cm³.

V roce 1974 prošel Renault 6 modernizací. Dostal obdélníkové světlomety, černou plastovou masku chladiče a nová zadní světla. Přední směrovky se přemístily do nově tvarovaných nárazníků s gumovými výplněmi. Výroba skončila ve Francii v roce 1980, ale v Kolumbii se vyráběl až do roku 1984 a ve Španělsku a Argentině ještě déle. Jeho nástupcem se stal Renault 14. Základní technické údaje obou popsaných typů najdete v následující tabulce:

design renault | acz