Sporťák GIOM 1 vznikl v roce 1972 na Slovensku. Bylo to druhé nejnižší auto světa!

I v dobách socialismu toužili lidé po něčem jiném, než nabízela tehdejší produkce automobilového průmyslu zemí RVHP. Kdo chtěl sportovně střižený vůz, mohl v 70. letech sáhnout po kupé Škoda 110 R. Našli se však i tací, kterým připadalo „erko“ málo sportovní a ač se nejednalo o nějak extrémně rozšířený vůz ani v době vzniku, šlo v zásadě o velkosériové auto, které toho navíc se sportem společného moc nemělo. Snad s výjimkou vzhledu své fešné karoserie.

Škodovka základem

Jedním z aut, které se zcela vymykaly někdejšímu standardu, byl vůz GIOM 1. Pod poněkud tajuplným názvem byla ve skutečnosti zašifrovaná slova „garáž deseti motoristů“. Auto vzniklo opravdu doslova „na koleni“. Jeho konečná montáž proběhla v garáži Františka Němce za pomoci devíti přátel. Ti pocházeli z řad studentů technických škol, vyučených automechaniků a ve skupině byl i jeden lakýrník.

GIOM 1 však nevznikl tak úplně na čistém listu papíru. Jeho tvůrci chytře využili velkosériové díly z produkce Škody, konkrétně řady 100/110. Uvedený model dodal podlahovou plošinu samonosné karoserie a také podvozek, včetně obou náprav, přední lichoběžníkové, zadní kyvadlové. Odpružení ovšem využívalo kvalitní tlumiče od Koni a namísto bubnových brzd vpředu vůz dostal kotoučové firmy Girling. Vzadu zůstaly bubnové brzdy. Pro běžný provoz se využívala plechová kola Škoda s pneumatikami od Barumu. Při sportovním nasazení se ale měnila za disky z lehké slitiny (někdejší dokumentace udávala z elektronu) obouvající pneumatiky Dunlop.

Na sériové podlahové plošině byla postavena nová karoserie. Navrhli ji již zmíněný František Němec a dále Peter Chudý. Druhý jmenovaný byl vlastně jakousi duší celého projektu. V době vzniku GIOMu 1 mu bylo 22 let a úspěšně studoval architekturu na stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické. V té době se již čtyři roky účastnil různých soutěží mladých automobilových návrhářů..

To nejlepší ze škodováckého muzea: Odhalili jsme tajemství Škody Ferat!

Tehdy Chudý předložil hned několik návrhů. Dva byly barevné, dva kreslené tuší a dva tužkou. Zahrnovaly variabilnost karoserie a tedy sahající od kupé přes roadster a sedan až po praktické kombi. Tehdejší porota jim nakonec udělila první, třetí, šesté, sedmé a osmé místo. Ač byl údajně rukopis kreseb vzájemně odlišný, nakonec se ukázalo, že všechny pocházejí od jednoho autora – Petera Chudého.

V následujícím roce získal Peter Chudý třetí místo za sérii návrhů snadno přestavitelné karoserie. Šlo o takzvaný runabout, tedy sportovní vůz bez čelního skla (tedy něco jako v 90. letech alternativně Renault Sport Spider). Technicky se opět vycházelo ze škodovek. Další ročníky ale již soutěž neměla. V té době již Peter Chudý pracoval na svém vlastním automobilu.

Hliník ocel a sklo

Zpět k autu. Při výrobě karoserie se uplatnily některé veskrze moderní metody. Krycí panely karoserie byly vyrobeny nejen z ocelového plechu, jak bylo obvyklé, ale také z hliníku a samozřejmě skla. Navíc čelní sklo bylo ploché, zhotovené na zakázku a do karoserie lepené. Pro zajímavost, ještě Škoda Felicia z 90. let využívala řešení, kdy se čelní sklo vsazovalo do karoserie¨, respektive gumového rámu, sklo tedy bylo nelepené. Navíc auto bylo velice nízké. Dobové prameny uváděly, že se jedná o nejnižší vůz vyrobený v Československu s výškou pouhých 960 mm. Ve světě byla tehdy nižší pouze studie Lancia Stratos od Bertoneho. GIOM 1 údajně sahá sériové Škodě 100/110 „do pasu“, jak ostatně dokládá dobový propagační snímek.

Lancia Stratos Sibilo (1978): Gandiniho hnědý klín s originálním volantem

Peter Chudý a jeho tým pamatovali při řešení karoserie i na bezpečnost. Střechu vozu tedy náležitě vyztužili. Tímto za dveřmi a vrcholem čelního skla vznikl bezpečnostní oblouk, navíc zpevněný sedadly. Ta byla nepohyblivá, což v případě, že by vůz řídili rozdílné postavy, jim poněkud komplikovalo práci.

Do dvoumístné kabiny se usedalo po otevření klasických bočních dveří zavěšených na sériové části rámu vozu Škoda 100/110. Když Peter Chudý a jeho tým s vývojem a stavbou vozu v roce 1968 začínali, bylo mu pouhých ani ne 17 let. Auto bylo hotové v roce 1972, svoji premiéruna veřejnosti si odbylo o rok později.

Pod kapotou také Fiat

K pohonu GIOMu sloužil sériový motor Škody 100 o objemu 1,0 litru včetně čtyřstupňové převodovky. Pro účely automobilových závodů, kterých se na GIOMu úspěšně účastnil František Němec, však původní motor skupina Petera Chudého nahradila mnohem lepším čtyřválcem Fiat 1600 2xOHC s výkonem 95,7 kW, který pro závody ve skupině B5 upravil Ladislav Dubóczy.

Sériová převodovka ze škodovky dostala pátý převod a další úpravy od ing. Ondřejíka. Spojku použili od Fichtel & Sachs. V roce 1984 vznikl GIOM 02. O něm, ale i o dalších kreacích, už po roce 1989 pod značkou GIOM design, zase někdy příště.

Zdroj: časopis Automobil ročník 1973, internet a archiv Petera Chudého a GIOM design.