Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Studebaker Super Lark oživil jméno značky, ale zároveň nezabránil bankrotu

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Edice Super Lark vnesla naději před neodvratným koncem. Dochovaná auta jsou vzácnější než úspěšnější konkurence známějších výrobců.    

Rodinná automobilka Studebaker existovala mezi roky 1852–1967. Od výroby koňských kočárů produkce pokračovala přes autobusy, nákladní stroje, buginy až k osobním vozům vystaveným v muzeu vzpomínkové expozice na značku excelující především v období II. světové války.

V průběhu let se Studebaker stal slavným a uznávaným výrobcem, což je k neuvěření vzhledem k úpadku v zapomnění. Do 50. let minulého století fungovala pověst kvality, odolnosti a spolehlivosti, dokud se firma nespojila s Packardem ve snaze čelit detroitské konkurenci. Propojení bylo zrodem neúspěšného období zakončeného krachem, ale ne všechno bylo špatně v posledních letech existence.

Během partnerství s Packardem vznikl povedený kompakt, model Lark byl představen v roce 1959 a ve výrobě vydržel další tři roky. Hezký design a dobrá technika oživily skomírající Studebaker, naději návratu prosperity přinesla speciální edice Super Lark. Jednalo se o výkonové balíčky složené především z možnosti zabudovat atmosférický, nebo přeplňovaný motor sestavený až z osmi válců do V.

Pohonné varianty R1 a R2 disponovaly výkonem 179 kW (243 koní) a 216 kW (293 koní). Lehký Studebaker tak mohl uhánět rychlostí přesahující 200 km/h. Jízdní stabilitu zajišťovala dodatečná vylepšení jako doplnění obou stabilizátorů, přibyly nové tlumiče, přední kotoučové brzdy a součástí paketu Super Lark byly také originální ukazatele provozních údajů.

Vedení automobilky ze všech sil pracovalo na zvratu hrozícího krachu, třetí čili poslední generace Larku měla být moderní a přitažlivá širokému spektru zákazníků. Bez ohledu na vypilovaný vzhled skrývající V8 klesaly prodeje, pád neodvrátil ani funkční balíček vylepšení, a americká automobilka začala postrádat finanční stabilitu. Ekonomickou ztrátu prohloubil nástup úhlavních rivalů General Motors, Ford a Chrysler, kteří nejsou tolik vzácní, přesto ukončili naděje na záchranu značky ve formě potenciálních zájemců.

Jmenovitým bojovníkem za záchranu Studebakeru se stal Sherwood Egbert. Cílevědomý ředitel se energicky pokoušel odvrátit konec, urputnou snahu odnesl zdravotními problémy. Lodivod musel opustit pozice 25. listopadu 1963 kvůli postupující rakovině žaludku. Zásluhy inovativního manažera jsou jisté, naopak se stále diskutuje o vlivu odchodu nemocného šéfa na definitivní zánik kdysi respektované automobilky.

Po třech letech od výpovědi Egberta skončila výroba Larku ve všech verzích. O rok později představenstvo učinilo závěrečné kroky k úplnému vypovězení všech obchodních aktivit. Trvalo jen osm let, než se prodeje 130 tisíc kusů cenově dostupného kompaktu propadly na nulu. Série Super Lark R2 je pro sběratele vysněná meta za všechny peníze, protože ztělesňovala všechny charakteristické rysy musclecars dlouho předtím, než výkonné modely s manuálem uvedla pozdější, ale bohužel úspěšnější detroitská konkurence.

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Doporučujeme