TEST Subaru BRZ Final Edition – Sbohem, budeš mi chybět

Čas letí brutálně rychle. BRZo - a jeho dvojče Toyota GT86 - je s námi už od roku 2012 a letošek je v duchu jeho odcházení. Možná definitivního. Subaru sice před několika dny představilo druhou generaci, jenže s tou se pro Evropu nepočítá - v lepším případě zatím, v tom horším provždy.

Důvod určitě tušíte, o BRZo přijdeme kvůli přísným emisním limitům, nebo přesněji řečeno kvůli vysokým pokutám za nesplnění flotilových emisí za celou nabídku značky. A Subaru je v Evropě bohužel v situaci, kdy si prodej relativně dostupného zástupce okrajového sportovního segmentu nemůže právě kvůli flotilovým emisím dovolit.

Nové Subaru BRZ oficiálně: Vyšší výkon, nižší těžiště, stejné hodnoty!

Lépe je na tom díky úspěchu hybridních modelů Toyota, takže její verze druhé generace “toyobaru” by se do Evropy mohla dostat. Uvidíme po její premiéře.

I tak mi ale připadá mírně a slušně řečeno smutné, že současná evropská “emisní politika” nekompromisně zařízne lehké a kompaktní sportovní auto, navíc prodávané v relativně malých počtech, s rozumnými emisemi i spotřebou, které jsou v reálném světě srovnatelné s emisemi a spotřebou některých aktuálně “tlačených” plug-in hybridů. Nebo vám se to spravedlivé?

Ale dost smutku. Pojďme se radši podívat na BRZ Final Edition.

Kola, podvozek, brzdy...

Sympatické především je, že rozlučková edice není jen nějakou designovkou, autem, které by nabídlo hlavně plaketku s výrobním číslem. Subaru si dalo záležet i na technice. Pohonné ústrojí se tedy nezměnilo, ale jinde najdeme vcelku zajímavé novinky.

Provedení Final Edition dostalo hezky vypadající 17palcová tmavě lakovaná kola, dále specificky nastavené tlumiče pérování značky Sachs a také nové brzdy od Bremba. Vpředu jsou čtyřpístkové třmeny, vzadu dvoupístkové.

Pro poslední evoluci BRZa výrobce vyhradil jen dvě barvy karoserie - vybrat si můžete černou, nebo modrou. V kabině se objevují modré detaily: sportovní sedadla (vpředu standardně vyhřívaná) jsou čalouněna Alcantarou v barevné kombinaci černá a modrá, modrou kůži nebo modré stehy obšívání pak najdeme na volantu, hlavici řadicí páky, ruční brzdě a čalounění dveří.

Nové Subaru BRZ v dalších verzích. Jak by se vám líbilo kabrio či shooting brake?

Final Edition stojí rovný milion korun, provedení s automatickou převodovkou pak 1.040.000 Kč. Výbava je - až na výše vyjmenované prvky - shodná se standardní verzí Sport, je tedy poměrně bohatá. Subaru si ostatně celkově nehraje na nějaké velké příplatky, v případě obyčejné varianty máte možnost připlatit si pouze 12 tisíc korun za lak a 50 tisíc korun za tmavý kožený potah sedadel s vyhříváním vpředu. U finálky dostanete všechno za milion.

A abyste si ten milion za Final Edition mohli “zařadit”, BRZ Sport stojí 890 tisíc korun, s automatem pak 930 tisíc.

Velice zajímavá informace se týká počtu kusů rozlučkového provedení. Do Evropy se mělo podle původních plánů dostat 250 exemplářů, kvůli pandemii onemocnění covid-19 nakonec vzniklo jen 157 vozů. A největší část z nich na první pohled překvapivě zamířila k nám do České republiky.

Celkem jde o 43 aut, 30 s modrým lakem, 13 s černým. Jen 4 automobily jsou vybaveny samočinnou převodovkou, zbytek je s manuálem.

Abyste měli kompletní představu, dodám, že 38 kusů putovalo do Německa, 35 do Itálie, 15 do Švýcarska, 15 do zemí Beneluxu (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko), 9 do Polska a 2 například do Maďarska.

Za českým prvenstvím stojí úspěch BRZa u tuzemských zákazníků. Zatímco v Evropě se obecně lépe prodávalo dvojče od Toyoty, u nás je populárnější Subaru. Jeho obliba dokonce v posledních dvou letech ještě vzrostla. 

Subaru BRZ Final Edition

V roce 2017 se tu prodalo 46 kusů, v roce 2018 to bylo 34 exemplářů a o rok později 50 vozů. A letos by ta padesátka měla podle tuzemského importéra i díky Final Edition padnout. Z obchodního pohledu tedy zřejmě půjde o důstojné rozloučení.

A jakým způsobem se loučí samotné auto ve finální edici?

Starý známý

Uvnitř je to až na modré doplňky klasika, tak to vezmu stručně. Interiér může vypadat trochu zastarale, ale zrovna tohle bych Subaru nevyčítal. Jasně, nemá smysl tajit, že z estetického pohledu to není velká hitparáda, ale na druhou stranu BRZ nabízí slušné zpracování a bohatou výbavu, v níž nechybí snad nic důležitého. Hlavně ale potěší, že je interiér udělaný tak, aby při řízení nerozptyloval. Všechno je tu po ruce, ovládání je logické, prostě sednete a hned víte.

Pochvalu zaslouží také sedadla s výrazným bočním vedením a vyloženě fantastická je pozice za volantem. Sedí se nízko, s pozadím kousek nad silnicí. To je ale známá věc. Osobně bych vyzdvihl jiný “detail”, o němž se tolik nemluví. Z BRZa je moc dobrý výhled, na tak nízké kupé rozhodně.

Video: Subaru klipem k novému BRZ vzpomíná na skvělou sportovní historii

Rychle snad můžu přelétnout i motor a jeho parametry. Starý známý atmosféricky plněný plochý dvoulitrový čtyřválec dává nejvyšší výkon 147 kW v 7.000 otáčkách a maximum točivého momentu 205 N.m mezi 6.400 a 6.600 min-1. Z klidu na stovku 1,3 tuny vážící kupé zrychluje za 7,6 sekundy a jede až 226 km/h.

Motor má specifický charakter, pro který jsou typické tři vlastnosti: kultivovanost a taková “hladkost” v nízkých otáčkách, následně citelný propad výkonu ve středních otáčkách a konečně výrazné oživení v otáčkách nejvyšších. A podle toho musíte k autu přistupovat. Jednoduše řečeno, atmosférický boxer musíte ždímat, abyste měli pocit, že skutečně řídíte 200koňové sportovní kupé. Právě tahle věc je jedinou vlastností, která mě na BRZ (i GT86) trochu mrzí. A někdy mě až štvala. Ale o tom později...

Všechno ostatní je jednoduše skvělé. BRZ má úžasný dar, že působí jako auto z devadesátých let, což je v tomhle případě pochvala za úžasnou bezprostřednost a neředěné zážitky. Dojem je tak silný, že jsem si během testu několikrát vzpomněl na den, kdy jsem řídil původní Hondu NSX. Legendární supersport se samozřejmě s BRZ nedá tak úplně porovnat, Honda hraje přece jen vyšší ligu, ale “oldschoolový” projev moderního japonského “lidového” sporťáku mi NSX přirozeně připomněl.

BRZ je totiž povedený “eintopf” kombinující zajímavou hmotnost, nízké těžiště, skoro ideální rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou (53:47), tuhou karoserii, pohon zadních kol, samosvor, přesné, citlivé a na dnešní poměry komunikativní řízení, řazení s krátkými drahami a přesnou kulisou, pedály rozmístěné tak, že se rychle naučíte pracovat s meziplyny, snad jen nejnutnější odhlučnění, vypínatelnou stabilizaci a také zajímavě nastavený podvozek s rozumně velkými koly (průměr 17 palců) a pneumatikami (215/45).

Subaru BRZ Final Edition

Mohlo to být lepší?

Podvozek v případě Final Edition zasluhuje samostatnou pochvalu. Možná si pamatujete, že tlumiče Sachs měla už verze Spec.S. Bohužel jsem ji neřídil, ale od kluků z redakce (Machi a Standa I.) vím, že tohle provedení nebylo zrovna příjemné na rozbité silnici. Jeho tuhý podvozek měl problémy s nerovnostmi, chlapci konkrétně mluvili o “natřásání na každém větším výmolu za doprovodu tupých ran odspodu”.

U Final Edition jsem takovou zkušenost nezískal, naopak jsem si už po prvních metrech v Praze říkal, že ten podvozek žehlí díry docela hezky (nerovnosti jsou víc slyšet, než cítit). Subaru opravdu záměrně pro poslední evoluci BRZa zvolilo měkčí nastavení. A musím říct, že se trefilo do mého “vkusu”.

Nejde jen o lepší komfort, měkčí naladění také zajišťuje, že kola na nerovnostech neodskakují a že se vždy drží vozovky, i méně kvalitní. V rychlých a utažených zatáčkách se BRZ Final Edition nebrání ani lehkým náklonům karoserie, což osobně u lehkého sportovního auta nepovažuji za vadu, spíš naopak. Můžete si totiž takhle hezky hrát s přenášením hmotnosti, měkčí tlumiče ve spolupráci s užšími pneumatikami navíc umožňují se v obloucích plynule a hladce sklouznout. A při výjezdu si pak vůz snadno srovnáte plynem. Auto tak nakonec působí víc živě. A také o něco hravěji.

Nové Subaru BRZ oficiálně: Vyšší výkon, nižší těžiště, stejné hodnoty!

BRZ ovšem předchází pověst skotačivého autíčka už od uvedení na trh. Určitě jste slyšeli legendy, jak rozhazuje záď pomalu už při pouhém pohledu na zatáčku. I já jsem si trochu toho klouzání užil, ale proběhlo v kombinaci zimní pneumatiky/spíš teplo než zima/mokro, případně napadané listí. A s takovými podmínkami by to samé asi zvládl i orangutan.

Sucho jsem měl jen chvilku a tu jsem raději využil ke snaze o ostřejší a přesnou jízdu. Tu BRZ i na zimních gumách zvládlo moc dobře, auto umí při správném zacházení (nebo je správné spíš to zacházení vyvolávající přetáčivost?) nabídnout dostatek přilnavosti a dokáže přesvědčivě následovat čistou stopu. Z pohledu sportovní jízdy je to tedy takový všeuměl. A líbí se mi, že zábavu a sportovnost dokáže nabídnout i v relativně rozumných a legálních rychlostech.

Nové brzdy Brembo jsou pak pověstnou třešničkou. Potěší nejen brzdným účinkem, ale také jeho okamžitým nástupem, charakterem modulace a trvanlivostí. Všiml jsem si ale, že při prudkém brzdění z vysokých rychlostí je BRZ maličko neposedné, musíte ho jemnými pohyby volantu udržovat v přímém směru. Počítám, že jde o vliv měkčího nastavení podvozku. Rozhodně ale nejde o nic vyloženě nepříjemného.

Zní to všechno moc hezky, co? Jenže je tu jedno ale. Ano, týká se onoho projevu motoru. Nejde přímo o nedostatek výkonu, spíš o to, že větší porci dostanete na krátký okamžik.

Takhle: moc se mi líbí představa točivého motoru, u něhož si musíte zábavu zasloužit, jenže mám pocit, že toyobaru se pořád drží příliš zkrátka. Něco dít se totiž začne až nad pěti tisíci otáček a okolo sedmi a půl už zase musíte řadit. Navíc ani v tom úzkém spektru nemáte pocit vyloženě “kulervoucí” dynamiky.

Subaru BRZ Final Edition

Podle mě by dvojčatům slušelo víc výbušnosti. V Subaru BRZ i Toyotě GT86 jsem měl vždycky pocit, že potřebuji silnici sám pro sebe, abych si auto naplno užil.

Potvrdilo se mi to i tentokrát. S nadšeným úsměvem a radostí z úžasně fungujícího auta jsem stoupal zakroucenou silnicí na úpatí Krušných hor, užíval jsem si krásně mechanický a přirozený zvuk vytočeného boxeru, před zatáčkami si hrál s meziplyny a v obloucích jsem auto držel na hraně, za níž jsem cítil ztrátu gripu. Jenže pak jsem dojel naftového Superba s přívěsem. A zjistil, že nemám šanci ho předjet.

Podle kouře z jeho výfuku na výjezdu ze zatáček (každou z nich se pochopitelně z pohledu šoféra čiperného BRZa neuvěřitelně vlekl) mi dokonce připadalo, že si jeho řidič ještě vychutnává, že na těch několika krátkých rovinkách mezi zatáčkami nemám dost síly na to, abych ho předjel. Že mi rád ruinuje den. 

Nezbylo mi, než na nejbližším vhodném místě zastavit, počkat a zkusit to znovu. Dojel jsem do vesnice, po škodovce ani památky, ale kousek za obcí jsem se pro změnu musel na delší úsek poslušně zařadit za dodávku a autobus...

I přes tuhle výhradu se mi po Subaru BRZ bude stýskat. I když já osobně nejsem jeho cílovka, naprosto upřímně uznávám, že jde o výjimečné auto, které vyniká kombinací dokonalé ovladatelnosti, zábavnosti, bezprostřednosti a takové nefalšované přímočarosti. Zapomenout nesmím na zajímavou cenu a relativně nízké provozní náklady. Spotřeba se dá dlouhodobě snadno udržet pod 10 l/100 km, při klidné jízdě BRZ zvládne mimoměstské přesuny i za méně než 7 l/100 km.

Tak sbohem, budeš mi chybět.