TEST BMW M6 – peklo na zemi

Šedá praxe

Ač to tak nevypadá, život motoristického novináře, pokud se zrovna nejmenuje Jeremy Clarkson, Engelbert Männer atp., dokáže být pěkně jednotvárný. Hodnotit k uzoufání průměrná auta, porovnávat čím dál stejnější konkurenty a zároveň se co nejvíc vyhýbat rutině a zachovat si potřebnou dávku nadšení. A k tomu destilovat použitelné informace ze záplavy příšerně adoračních frází v presskitech, ověřovat, porovnávat, kontrolovat a potom případně i obhajovat. Pravděpodobnost chyby v záplavě údajů roste, překvapení je čím dál méně a kdo není tak trochu blázen do aut, toho to po čase přestane bavit.

Naštěstí svatý Kryštof nemá rád utrpení svých věrných a občas dovolí Inspiraci, aby sestoupila na zem, a jednou za čas vznikne auto s velkým A. Takové, které vyčnívá z davu spotřebních čtyřkolek, jež většinu emocí vyměnily za kubíky a hvězdičky v crashtestech. Takové, za kterým se ohlédne i laik, natož odborník, unavený ze záplavy stříbrných a šedých limuzín a bachratých pestrobarevných hatchbacků s ekonomickými motorky. A nám novinářům někdy dovolí si k němu přičichnout.

Šťastná Šestka

patří mezi úzkou skupinu nádherně nepraktických aut, která si dokázala obhájit silný design a radost z jízdy proti tlaku všech možných i nemožných požadavků a kritérií velkosériové výroby. Už poněkolikáté se v Mnichově podařilo ozvláštnit řadovou techniku čarokrásnou karoserií, kterou nekreslili ekonomové, stratégové, manažeři a odborníci na bezpečnost a aerodynamiku, ale především pan Designér.

Zatímco první Šestka, zrozená právě před třiceti lety, posunula měřítka automobilové elegance a podle mnohých (včetně autora tohoto textu) dodnes patří mezi tři nejkrásnější Bavoráky všech dob, druhá se nedala zahanbit a v mnohem užším manévrovacím prostoru dala vzniknout dalšímu artefaktu.

Test Auto.cz

bmw testy sportovni kupe supersport v obvyklém rozsahu z různých příčin dosud žádné šestkové BMW neabsolvovalo. Proto jsme opravdu rádi, že můžeme tuto mezeru zaplnit více než důstojným způsobem; k testu se nám totiž podařilo získat samotný vrchol nejen šestkové řady. Nejrychlejší sériové BMW všech dob, nacpané tou nejlepší současnou technikou. Vybroušená estetika, pěnící emoce i prýštící adrenalin v jediném těle – BMW M6!

V10

je v motoristickém vesmíru magické číslo. Jako počet válců je desítka prověřená přímo na bojištích Formule 1 - točivější a vyváženější než V8, agilnější než V12. Bavorským k překonání bájné hranice pětiset koní stačilo pět litrů zdvihového objemu a za pomoci špičkových technologií a materiálů stvořili skvost, který se umí vytáčet jako motorka, ječet jako formule a táhnout jako supersport. Podčtvercový pětilitr svým vybraným chováním domácí stáji ostudu věru nedělá; divák si může vybrat, co na něm obdivovat nejvíce – zda gepardí sílu, precizní kultivovanost, lehkost či střídmost, se kterou za špičkové služby žádá jen poměrně skromné dávky potravy.

M6 je teprve třetí vidlicový desetiválec z více než 600 vozů, které jsme již otestovali. Z nemnoha v současné době vyráběných jsme Vám již nabídli nomáda Volkswagen Touareg V10 TDI a zejména americkou zmiji Dodge Viper SRT-10 se stejným výkonem jako M6, ovšem z obsahu 8,3 l...

Oční kontakt

se podobal elektrickému výboji – mezi lidskýma očima a nízko umístěnými škvírami s xenonovými projektory přeskočila neviditelná, ale omračující jiskra. Takřka pětimetrové kupé zamířilo přímo k estetickým centrům našich lehce okoralých mozků, aniž by se cestou zdržovalo s racionalitou či praktičností. Hmoty mohutné karoserie působí ze všech stran lehce a štíhle díky křivkám, vodícím užaslý pozorovatelův zrak po rafinovaných zákoutích a mistrně vybalancovaných kontrastech mezi historickými odkazy a vzpomínkami na blízkou budoucnost.

Konvenční 2+2místný vůz přijal natolik originální podobu, že lze jen stěží porovnávat. Když už bychom hledali zdroje inspirace za každou cenu, protažená záď může připomenout Porsche 911, což je zvlášť patrné při otevřeném víku kufru. V přídi by se silnou fantazií bylo možné spatřit něco z Aston Martinu, linie bočních oken někomu připomene i jiná ušlechtilá anglická Gran Turisma.

M6

svou identitu do světa nijak hlasitě nevytrubuje. Dává se od klasické Šestky poznat jen podle detailů, známých fanouškům značky; ostatní je mohou snadno přehlédnout a pak jen zírat, jak rychle mizí čtyři velké výfuky za obzorem. Kromě sníženého podvozku, nádherných kovaných kol a přepracovaných spoilerů najdeme při bližším zkoumání ještě originální zrcátka štítového tvaru, stylizované výdechy na předních blatníkách s logem M6 a především odlehčenou karbonovou střechu, které si zejména na našem černém exempláři těžko všimnout napoprvé. S přesně odměřeným minimem prostředků bylo dosaženo maximálního efektu – M6 vypadá zatraceně rychle, i když zrovna stojí.

Otevíráme

a nacházíme spoustu prvků, důvěrně známých z pětkové limuzíny, usazených do změněných panelů. I když působí hodnotněji než v Pětce, interiér se nezbavil velké dávky strohosti a uvnitř to nevypadá jako v exkluzivním kupé za tři a půl milionu; zejména vzhled a finální úprava použitých plastů pokulhává. To ovšem neznamená, že by uvnitř čekalo jakékoliv strádání – vše je přehledné a nezáludné, ergonomie perfektní, ovládací síly přesně takové, jaké jsme očekávali. Korunu nasazují perfektní sportovní sedačky s výsuvným sedákem a dofukovatelnými bočnicemi, tradičně vynikající volant, obšitý třemi různobarevnými nitěmi v barvách loga BMW Motorsport a nechybí řada exkluzivních detailů, jako kůží obšitá palubní deska, budíky cejchované do 9.000 otáček a 330 km/h, podsvětlený volič převodovky a kovová opěrka levé nohy. Díky tomu všemu se lze nerušeně věnovat hlavnímu poslání „em-šestky“ – prožít každý kilometr na 100% a nerozptylovat se podružnostmi.

Startujeme

a přesně podle očekávání se místo banálního pobrumlávání rozehraje dokonale secvičený desetičlenný orchestr. Nemá se zač stydět, takže svůj syrový a trochu neučesaný zvuk pouští do okolního světa pěkně forte. Asi nejlepší je vnímat dunivé allegro přímo pod otevřenou kapotou, špatně se neposlouchá ani sytý baryton z výfuků (vše je zaznamenáno na videu), ze kterých při každém protúrování dýchne kromě fascinující hudby i pořádná dávka horka. Dovnitř jsou potom vpuštěny přesně ty složky, které zvyšují náladu a požitek, v neobtěžující, avšak naprosto nepřeslechnutelné míře. Tady se motor poslouchá.

Než zamává šachovnicový prapor

je třeba trocha času na samotné poznání, k čemu vlastně slouží ta spousta nových tlačítek. Vedle voliče sekvenční převodovky se totiž kromě stabilizačního systému objevily ještě spínače s tajemnými kódy EDC a POWER; vedle nich ještě kolébka s dvěma šipkami. Správně, tím prvním se ve třech stupních nastavuje tuhost aktivních tlumičů, druhým se otevřou stavidla plné síly a k cestovnímu stádu „pouhých“ 400 koní se připřáhne zbývajících 107 a celé pětisetsedmispřeží pak rychleji reaguje na povely. Šipkami se přepíná mezi řadícími módy, kterých je celkem 11 (6 v samočinném režimu, 5 v manuálním) a liší se rychlostí a časováním přeřazení.

bmw testy sportovni kupe supersport Po několika dlouhých minutách vše konečně nastavujeme do kýžené podoby a zkoušíme se rozjet. To se dá činit několika způsoby – volič se přesune doprava do polohy vpřed (další možností je neutrál a revers, parkovací poloha pochopitelně chybí), čímž se předvolí jednička. Pak ovšem nastává další rozhodování – dalším vykloněním páky vpravo lze zvolit samočinný režim, nebo to nechat na vlastních rukách. A tím dilema nekončí – v obou režimech lze po několika krocích volit způsob přeřazování od ležérně sametového až po třaskavé skoky v řádech desítek milisekund bez ohledu na životnost převodovky a rozvodovky.

Launch Control

je vzácným kořením pro ty, kterým nestačí samotné schopnosti vozu. Novou M5 ani M6 nelze získat s manuálně řazenou převodovkou, takže kdyby někomu chyběly parádní burnouty, nabízí tuto funkcionalitu přímo sekvenční převodovka. Stačí všechny jízdních režimy přepnout do sportovna, pak volič převodovky stlačit do polohy „-„ sešlápnout plynový pedál až k podlaze - elektronika nechá vystoupat otáčky na hodnotu 4000 - levou rukou pevně sevřít volant, pustit volič a už v době, kdy pravá ruka bleskově přehmatává na volant, sepne s kovovým třesknutím bleskově spojka a zadní kola rozpoutají modré peklo... To pokračuje i po střelhbitém samočinném přeřazení na dvojku a krocení vlající zádě, peroucí se s obrovskou silou, snažící se roztrhat drahé zadní pneumatiky na kusy, připomíná takřka hollywoodský zážitek; avšak při jeho častém opakování se spojka či diferenciál pravděpodobně nedožije Vánoc.

Cestování

zvládá M6 s nečekanou míru komfortu a bez problémů trvale zastane roli cestovního vozu. Ultrasportovní podvozek se při nastavených měkčích tlumičích dokáže chovat podobně jako v běžné Šestce a solidní odhlučnění spolu s přepychově zařízeným interiérem se spolehlivě postará o dobré pocity posádky. Jen řidič si musí při jemných rozjezdech dávat pozor na prudce spínající spojku. Lze cestovat stovky kilometrů po dálnicích víceméně předpisovými rychlostmi, motor přepnutý na nižší výkon se na sedmičku tiše převaluje kolem 3000 otáček s uklidňující výkonovou rezervou k hladkému zdolání táhlých kopců, průměrná spotřeba se příliš nevzdaluje od 10 litrů na 100 km, z vynikající audiosoustavy Logic7 se linou tóny relaxační hudby a svět je rázem o něco příjemnějším místem.

Proto se ovšem na pohled nenápadné sporťáky s přívlastkem „M“ nekupují. Lidé, kteří jsou ochotni zaplatit dvojnásobek za na pohled skoro stejné auto, vědí že dostanou dva charaktery v jednom těle. A to platí o M6 stoprocentně – stačí tlačítky navolit příslušná ztužovadla a posilovadla a jak mávnutím elektronického proutku se úslužné cestovní kupé změní v temně vrčící bestii. Výfukové plyny se hřmotně vydají přímější cestou, poměr mezi sešlápnutím akcelerátoru a otáčkami motoru se upraví ve prospěch otáček, tlumiče a posilovač řízení ztuhnou a do nadledvinek začnou proudit signály, aby se připravily na zvýšený výdej adrenalinu.

Utěsňujeme tělesné schránky do dofukovatelných bočnic, nastavujeme volant níže a blíž, vzpřimujeme opěradlo a trochu zrychleným dýcháním si prokrvujeme mozky. Čeká nás sáhnutí na hluboké dno a ještě nevíme, zda to budou schopnosti naše, nebo auta, jejichž limitů dosáhneme dřív.

První přichází na řadu letiště – dlouhá ranvej, pokrytá kvalitním jemně drážkovaným betonem, je ideální arénou pro krocení pětiset divokých koní. Nenecháme se dlouze pobízet a zarážíme plyn do podlahy. Stovka hluboko pod pět vteřin, bleskové sekvenční přeřazování za hranicí osmi tisíc otáček, sledování měnících se barev indikátoru nejvhodnějšího okamžiku k přeřazení na Head Up displeji, volba rychlostních stupňů motýlky pod volantem a kokpit naplněný agresivním tenorem, jaký slýcháme při přenosech z okruhových závodů. Začíná ryzí, ničím nezkažená zábava.

Nejprve lov na maximálku – dlouho před koncem dráhy hladce dosažených tachometrových 275 km, šestce ještě kus chyběl do jmenovitých otáček, na sedmičku se vůbec nedostalo. Pak ostré plné brzdy a zdrcující zpomalení z dvestěšedesáti na osmdesát, po kterém zmodraly kotouče, ale bez náznaku fadingu ani poté, co jsme tento náročný test v nedlouhých intervalech dvakrát zopakovali. Není divu, motor má potenciál na daleko víc, než deklarovaných 250 km/h (ve skutečnosti činí „elektronická“ maximálka reálných 268), proto si lze za masivní příplatek 2000 € nechat přeprogramovat omezovač na 305 km/h a prohánět po okruzích Gallarda a Modeny. Ovšem to už je jiná liga, nic pro začátečníky a diskotékové závodníky s přebujelým sebevědomím.

Mamutí continentalky se mezitím ohřály, takže nastal čas na nejzábavnější část testu – zkouška, co M6 umí v zatáčkách. Nejdříve ostrý slalom mezi kužely, při kterém se projevila neošálitelná fyzika – překlápět dvoutunový objekt ze strany na stranu příliš rychle prostě nejde. Pak rychlý výjezd z pravoúhlé dráhy, v pravý okamžik přesně přidaný plyn a jemným dávkováním plynu k závrati dokonale kontrolovatelný drift, dlouhý mnoho desítek metrů. Lehkost, s jakou v nesmyslných rychlostech kontroluje luxusní kupé setrvačnost těžké zádě, se dá bohužel sdělit jen osobním prožitkem.

bmw testy sportovni kupe supersport Pak přesun na okresky – tam jsme rychle zjistili, že pětisetkoňové dvoutunové monstrum není hračkou pro krouhání ostrých vlásenek a nepřehledných vraceček – to je hřiště pro M3 nebo ještě lépe 130i. Skvěle se však cítí na širokých státovkách s přehlednými oblouky, které lze prokmitávat těžko uvěřitelnými rychlostmi. Pokud nás při civilní jízdě přepadla chuť si náhle zkusit úžasné pružné zrychlení, stačilo došlápnout plyn k podlaze, převodovka okamžitě s precizním meziplynem podřadila o čtyři stupně a vůz se během cca vteřiny přihotovil k bleskovému vyražení vpřed.

A nakonec obvyklý noční rychlostní test na trase Praha – Mnichov – Praha. Již nájezd na relativně úzkou A93 stál za to – vždy po překročení magické hranice pěti tisíc otáček se vůz téměř vzepjal na zadních kolech, těsně za sebou poskládané rychlosti se postaraly, že z optimálního pásma nebylo vůbec nutné klesat a dosažení dvoustovky tak pocitově trvalo stejně dlouho, jako jiným autům poloviční rychlost. Bezchybná zpětná vazba od předních kol obstarala znamenitou kontrolu a pocit jistoty daleko za dvoustovkou i v poměrně ostrých obloucích, kterými A93 překonává Bavorský Les. Pak nájezd na A9 a několik desítek kilometrů s ručkou rychloměru zabydlenou kolem dvěstěšedesátky.

Tehdy jsme teprve naplno ocenili vyšší pohotovostní hmotnost, díky které se i tento extrémní způsob cestování odehrával v naprostém klidu a s pocitem bezpečí. Občasný zbloudilec v levém pruhu při zahlédnutí výkonných xenonových výbojek ochotně uhnul, protože Němci dobře vědí, narozdíl od Čechů, jak se jezdí rychle po dálnici, a že jmenovitě kolem bohatého Mnichova je setkání s vysokovýkonným rychlíkem spíš pravidlem, než výjimkou. Na dohled od bavorské metropole se i přes pokročilou noční hodinu značně zahustil provoz, proto jsme nechali M6 pozdravit své mateřské město a otočili zpět. Ještě před startem na klidnější zpáteční cestu jsme z palubního počítače odečetli průměrnou spotřebu z dálničního letu 22 litrů na 100 km, což je vzhledem k okolnostem skvělá hodnota.

bmw testy sportovni kupe supersport

Závěr

Nová M6 je pořádným kusem špičkové techniky, ale zároveň i čím dál širším kompromisem na úkor sportovní ryzosti. S nezkrotnou vášní původních M5 a M6 nemá prakticky nic společného, i když jsou jízdní výkony mnohem dál. Tak si to žádá doba a především rozhodující americký trh, který není na velké série pekelně rychlých drahých kostitřasů, náročných na ovládání, zvědavý. Dnešní rozmazlení boháči si chtějí po náročném dni zazávodit, ovšem v košili a kravatě a bez stresů.

A k tomu se M6 hodí ideálně – naprostou většinu nebezpečných situací likviduje už v zárodku špičková technika, náročná elektronika zase dovolí užít si jízdu na hraně i pár čistých řízených smyků bez nebezpečí. Ovšem výsledek stojí za to – s M6 se dá letět opravdu rychle a ve zkušených rukách dokáže šlapat na paty ryzím sporťákům renomovaných značek. A to se také počítá – co může být lepšího, než se odreagovat po sérii náročných jednání a schůzek předjetím nějakého toho slabšího Ferrari či Porsche?

M6 není levné auto – základní cena se blíží půlce čtvrtého milionu a hned za ní čeká dlouhý seznam příplatků, se kterými se dá snadno dostat o další milionek výš. Ovšem jedná se o Gran Turismo, jak má být – pohodlné, rychlé a nabité špičkovou technikou. Pokud se pro něj rozhodnete, máte záruku, že nebudete potkávat každý den souseda ve stejném autě – za necelý rok se jich prodalo něco přes deset, do budoucna se žádné dramatické zvýšení odbytu neočekává a většina lidí volí o více než půl milionu levnější M5 se stejnou technikou. Ovšem pokud si rozumíte s volantem, nemáte hluboko do kapsy a nadevše milujete individualitu, pak je M6 jasnou volbou; za jedny peníze dostanete prakticky dvě auta a ani provozní náklady vás – narozdíl od mnohdy příšerně zpracovaných malosériových speciálů – také nezruinují. Takže vzhůru k modrobílé vrtuli, M6 se narodila pro vás!

Tento test proběhl ve spolupráci s mezinárodním letištěm Mnichovo Hradiště

Poděkování za zprostředkování vozu BMW M6 patří Jeronýmu Pražskému PR executive ze společnosti AuTec Group.

Plusy

• ušlechtilý design s dostatečnou dávkou originality
• silný a točivý motor s dostatkem výkonu i v nižších otáčkách a přijatelnou spotřebou
• rychlá, inteligentní a přesná sekvenční převodovka
• impozantní jízdní výkony
• exaktní jízdní vlastnosti a ovladatelnost
• vynikající kompromis mezi komfortem a kontrolovatelností

Minusy

• poněkud stroze působící interiér
• zhoršený výhled jinými směry, než vpřed