Test: Ducati Monster 1000S: monstrózní jízda

Monster znamená historii

Modelovou řadu Monsterů už vyrábí italská Ducati několik let, tento model je mezi naked biky (neboli naháči) stejně legendární jako například Bandit od Suzuki. Oproti konkurence z Japonska se však Italové nikdy nesnažili svou Ducati podbízet, Monster je totiž kult a jako takový něco stojí. Monster se dosud nabízel ve variantách Monster 620 a Monster 1000, teprve loni se objevila nová generace těchto „příšer“ s označením S2R, který nabízí 800cm ³ dvouválec s výkonem 77 koní, a silnější S4R s kapalinou chlazeným dvouválcem 996 cm ³ o výkonu 117 koní.

Vzduchem chlazené dvouválce s úhlem válců 90 stupňů jsou pro tyto stroje typické. Představují hrubou sílu, brutální zvuk a mocný tah už od nízkých otáček doprovázený vzrušujícími vibracemi. Jízda na této litrové dukně je jako v klasickém mustangu z roku 1968, motorka se chová jako nezkrocený kůň, který vás začne poslouchat, až si to zasloužíte. Ve srovnání s uhlazenými japonskými čtyřválci je to pocitově mnohem silnější a surovější jízda. Ale to si necháme na později. Přejděme k designu.

Pořádné retro

Vzhled motorky byl vytvořen před více než deseti lety, takže Monster už vypadá hezky retro, ale právě to je na něm moderní a současné. Design je prostě hotový, nedá se na něm nic měnit, důkazem jsou nové modely S2R s S4R, buď se to líbí a nebo ne. Vzhled je velmi osobitý, jako první vás zaujme kulatý světlomet s miništítkem, při pohledu z profilu vyniká hlavně devadesátistupňové desmo, které seshora objímá kostra příhradového rámu z chrommolybdenových trubek, což je charakteristický prvek Monsterů od Ducati. Záď je ukončena úzkým kapkovitým sedlem a dvěma výfuky, ze kterých se line nádherný zvuk dvouválce do L.

Testovací Monster 1000S byl vyveden v nepříliš výrazné šedé barvě ozdobené červenými ráfky kol, které dotvářely image hodnou Itala. Pokud se vrátíme zpátky dopředu, zaujme ještě obrácená přední vidlice upside-down a dvojité čtyřpístkové koutoučové brzdy o průměru 320 mm značky Brembo, které slibují tu nejvyšší kvalitu. Vzadu pracuje dvoupístek a jednoduchý kotouč o průměru 245 mm. Brzdí to dobře, ale občas je nutné páčku víc zmáčknout, je jasné, že radiální brzdy ze supersportu to nejsou, ale jinak patří k nadprůměru. Zajímavým prvkem je odklápěcí nádrž, která je připevněna kovovou přezkou, stačí ji odháknout a nádrž odklopit vzad, čímž získáme okamžitý přístup ke vzduchovému filtru a baterce.

Ostrá jízda

Zkusíme poprvé nastartovat. Vzduchem chlazený dvouválec má elektronické vstřikování Marelli, ale přesto je nutné jej „přikrmit“ páčkou, která pootevře klapky sání, což má podobnou funkci jako klasický sytič. Motory této konstrukce potřebují pořádně prohřát, takže než poprvé vyjedeme, vyzkoušíme si pořádně posez, rozmístění prvků apod. Když na Monster poprvé vlezete, bude vám připadat extrémně nepohodlný. Tvrdé sedlo, výrazný předklon, orientace na řidítka a stupačky dost nahoře – díky tomu si okamžitě vzpomenete na to, jak pohodlné se vám naposledy sedělo na japonské motorce. Ale jak už jsem říkal, Ducati vám nedá nic zadarmo, na odměnu si musíte počkat. Krátkou zmínku zaslouží „bidýlko“ spolujezdce, které je běžně schováno pod plastovým krytem, jednoduchým úkonem jej můžete proměnit v sedadlo. Pamatujte ovšem na to, že jde o nouzové řešení, Ducati Monster není na dlouhé cestování ve dvou, spolujezdec tam bude po několika kilometrech trpět.

Jakmile se motor zahřeje, což vám oznámí prostřednictvím displeje, můžeme vyrazit. Vzduchem chlazený dvouválec táhne mocně už od dvou tisíc otáček, a to takovým způsobem, že se budete ohlížet pod nohy, jestli tam nepracuje spíš turbodiesel z vašeho služebního auta. Okolo třech čtyřech tisíc následují citelné vibrace, které rozklepou miništítek za budíky, za hranicí pěti tisíc tento nepříjemný jev ustane a motorka vystřelí jako z praku až k hranici devíti tisíc, kde vás zastaví omezovač. Vy přeřadíte a je to tu zas a zas… helma se vám lepí na čelo a ručička si to žene k dvousetkilometrové rychlosti, která je u naked biku pro masochisty. Naštěstí jsou tu dobře dávkovatelné brzdiče Brembo, které zastaví váš rozlet.

94 surových italských hřebců

Litrový motor sice produkuje „jen“ 94 koní při 8 000 ot./min, ale díky největšímu točivému momentu 94 Nm/6 000 ot./min se o řazení moc nemusíte starat. Jak jsme podotkli, Monster se sbírá už odspodu (jen ty vibrace, ale to k tomu patří). Jízda po městě není moc příjemná, sedíte dost vepředu, váha na řídítkách, mnohem líp se Ducati cítí na venkových silničkách, kde si můžete v zatáčkách vychutnávat s kolenem nad zemí a úsměvem na rtech přilnavost zadní pneu 180/55 ZR17 od Pirelli. Ale pozor, ať nepodřete výfuk! Monster je hlavně kus zábavního náčiní, jeho krátký rozvor a silný motor je jako stvořen pro jízdu po zadním, na jedničku to jde samo, na dvojku si musíte pomoci spojkou, ale výsledek vždycky stojí za to.

Výbušný dvouválec toho kupodivu moc nespapá, na Monsteru 1000 se dá jezdit i za pět šest litrů, pokud to člověk nepřehání. Člověk to bohužel nevyužije na velké cestování. Jezdecká pozice je sportovní a tvrdší, uložit věci není kam a místo pro spolujezdce je na další cestu nepoužitelné. Ale tohle všechno patří k charakteru Ducati, není to motorka pro každého, ale pro individualisty a hochy s neoholenou tváří, kteří chtějí vypadat drsně a nezávisle. Nezávislí musíte být i finančně, protože konkrétně Monster 1000S vás vyjde na 339 000 Kč, novější Monster S4R dokonce na 405 000 Kč. Značku Ducati zkrátka musíte milovat, a nebo si koupit japonskou motorku, jiná varianta není.