TEST Infiniti EX37 - Jízda na EX

V životě to je jako na houpačce, a to nejen životě lidí, ale i společností. No žádný div, když duch firmy vychází z ducha lidí a myšlenky a nápady, na kterých společnosti stojí, vycházejí z myslí jejich zakladatelů, vedoucích pracovníků i těch, kteří tyto myšlenky uvádějí v život. Tak někde kolem roku 1985, což se vzhledem k povaze informace těžko ověřuje, dostali vedoucí pracovníci automobilky Nissan nápad, začít na americkém trhu konkurovat Toyotě a Hondě resp. značkám Lexus a Acura v první linii a BMW, Audi nebo Mercedesu v linii druhé.

Je těžké v tuto chvíli určit, zda spíše než o zajímavý nápad nešlo o nutnost, neboť Lexus, který celé to tažení proti zavedeným prémiovým značkám v USA vyvolal, dosahoval za mořem v době zrodu tohoto nápadu skvělých prodejních výsledků. Naopak Nissan se svými mainstreamovými modely nedokázal vykrýt požadavky stále náročnějších klientů, kteří v době nezřízeného ekonomického růstu nemysleli na nic jiného, než jak si za své vydělané a klidně i půjčené peníze pořádně užít života. V kontextu této situace a následných událostí Nissan v roce 1989 uvedl na americký trh značku Infiniti.

A měl vystaráno....No, samozřejmě neměl. Tak snadné to nebylo. První léta byla pro značku Infiniti naopak velmi hubená a chvíli to vypadlo, že se tahle luxusní divize Nissanu nedožije ani desátých narozenin. Někteří prvotní neúspěch Infiniti přičítali nevhodně zvolené, fádní a snadno zaměnitelné reklamní kampani, někteří zase poukazovali na samotná nemastná neslaná auta. Tak či tak na tom bylo Infiniti v prvních letech fakt špatně. V poslední hodince ovšem někdo zatáhl za záchrannou brzdu a prosadil kompletní přepracování modelových řad.

A ejhle, kdesi vzadu zastrčené Infiniti začalo být vidět a hlavně začalo prodávat auta. Všechno šlo dobře a Infiniti pod rukama šéfa s výrazem vládce všech pekel (Ghosn) začalo vzkvétat a prahnout po nálepce globální značka a hlavně tučném globálním profitu. V roce 2008 Infiniti vstoupilo oficiálně na evropský trh a na přelomu let 2008 a 2009 se dočkala i České republika (od které si samozřejmě nikdo nesliboval žádné zázračné výsledky). Takže všechno tohle předcházelo dnu, kdy jsem dostal se slovy „to jsem fakt zvědavý, co na to napíšeš“ do rukou klíče do Infiniti EX37.

Šaty...prodávají auto

Nerad bych vás unavoval nějakými PR řečmi o tom, jak geniálně a nápaditě v sobě tohle auto spojuje myšlenku komfortního sedanu, univerzálního a bezpečného SUV a design dech beroucího kupé. Pokud to potřebujete k životu, stačí zabrousit na stránku amerického nebo i českého importéra. Že ale nechci opakovat ódy na design, které sice chápu, ale které auto stejně nikdy neprodají, neznamená, že se mi EX37 nezamlouvá. Za sebe naopak musím vyseknout designérům velkou poklonu, neboť sportovní styl navozený zajímavým mixem táhlých zbroušených hran a oblin společně s členitými světlomety se podařilo důsledně dodržet na přídi, zádi i profilu.

infiniti testy vyssistredni  

A to, jak jistě milý a věci znalý čtenář ví, není nutně pravidlem. Fajn je i to, že design má tady úlohu funkce a není pouze účelově navrženou líbivou prázdnou schránkou, která se následně vyplní obsahem. Tím mám na mysli například nijak uchvacující, však přesto funkční výhled dozadu, rozumně vysoko posazenou podlahu kufru, na danou kategorii vozu dostačující objem kufru (340 litrů), snad jenom to víko se mohlo zvedat trochu výš. Tak či tak mě vnější použitelností karoserie překvapila, spíš než toto jsem čekal onu zmiňovanou prázdnou schránku.

Kde design bohužel přemohl funkci (to úžasné souznění funkce a designu se tady vytratilo) jsou zadní dveře. Otevírají se do malého úhlu, vstupní otvor není o nic větší a kvůli omezenému prostoru na zadních sedačkách se tady fakt hraje spíše na děti na průlezkách, než nastupuje do luxusního auta. Vysvětlovat dvoumetrovému 120kilogramovému vazounovi, že se má za mě nacpat a strávit tam např. 300 km, bych fakt nechtěl. Už jenom z úst drobné, 166 cm vysoké přítelkyně jsem si musel vyslechnout nářky na nedostatek prostoru, špatně tvarované a krátké zadní sedáky a nepříliš pohodlná opěradla.

Né dozadu né

Zprvu jsem nevěřil, ale pak jsem vyzkoušel zadní posezeníčko – potrpeníčko – na vlastní kůži a musel jsem dát své drahé polovičce za pravdu. Vzadu EX37 nebrat, vpředu to je ale jiná káva. I zkušené a malinko rozmlsané pozadí motoristického novináře a jeho slečny muselo uznat kvality předních sedaček v provedení luxusní hnědé kůže, tentokrát s příjemně tvarovaným opěradlem, dostatečně dlouhým sedákem i dobrým rozsahem nastavení. Chybělo mi něco? Snad jediné – odvětrávání. V sedačkách potažených neperforovanou kůží se totiž musí zpotit i velbloud.

Jsme v interiéru a jdeme dál. Palubní deska – vrcholné dílo. Robustní, velkolepá, tak nějak nadýchaná a přitom velmi kompaktní. Na fotkách vypadá ta hradba plastů rozprostírající se před řidičem a spolujezdcem opravdu šíleně masivně, taková japonská variace na Velkou čínskou zeď, ve skutečnosti ovšem deska působí kompaktně, ale hlavně velmi kvalitně. Speciální úprava čela palubní desky žádá chvíli zvykání, masivní výplně dveří, příjemně tlustý věnec volantu nebo i hezky zpracovaná tlačítka na středovém panelu a třeba velká barevná obrazovka však vrací celkový dojem do skupiny velmi dobrý.

infiniti testy vyssistredni  

Bez krátkého zaškolení a zvykání se neobešlo ani ovládání centrálního systému otočným ovladačem a tlačítky pod barevnou obrazovkou, vše naštěstí spravilo jenom několik málo hodin za volantem. Tedy až na tu navigaci. Způsob nastavení destinace a průběžná práce s navigačním systémem mně dala i coby zkušenému uživateli hodně zabrat nehledě na to, že znalost českého prostředí není zrovna ideální.

Klid, pohoda, výkon a žízeň

Není mnoho automobilek, o kterých bych mohl s čistým svědomím prohlásit, že vyrábějí špičkové benzinové motory s šesti a více válci. Za Evropu zatím stále úspěšně drží prapor BMW (i když Bůh suď, co s jeho špičkovými motory udělá trendové přeplňování), hodně dobře si v této oblasti vede Lexus, snaží se i někteří další, ale výsledek se většinou potácí někde okolo průměru. Nissan resp. Infiniti ovšem s šestiválcem 3,7 litru s maximálním výkonem 235 kW v 7000 min^-1 předvedlo, že slogan nic není nemožné není doménou Toyoty (a Nissanu to jde i s přeplňováním, což dokazuje 3,8litrový šestiválec GT-R).

Motor charakterizuje velice příjemný zvonivý zvuk, na atmosférickou jednotku výrazný nástup od nízkých otáček, zajímavá střední poloha a působivá špička. Předčasné uvadání nebo naopak předlouhé čekání na nástup síly tenhle šestiválec nezná, čímž bohužel reprezentuje slábnoucí směr v celé oblasti vývoje pohonných jednotek (zatím ani dvojice turbodmychadel tohle 100% nedokáže a trojice nebo čtveřice se snad nikdy nedočkáme). Kdybych chtěl na motoru hledat nějaké nedostatky, skončím nakonec vždycky u spotřeby.

Ta není nijak šokující ani tragická, přesto některé konkurenční šestiválce dokáží při podobném zdvihovém objemu a s podobnými či dokonce lepšími parametry výkonu a točivého momentu dosahovat nižších hodnot. Udávaná kombinovaná spotřeba 11,3 litru je opravdu to nejlepší, co můžete z šestiválce vymáčknout a i to bude chtít zkušenosti ostříleného účastníka Economy run. Klidná dálniční jízda se 130 km/h na tempomatu znamená necelých 11 litrů spotřeby, ve městě ovšem spotřeba vystřelí nad 16 litrů a na podobné hodnotě se bude držet i při dravější jízdě.

Až za sebou budete mít s EX37 pár stovek a tisíc kilometrů, poznáte motor a uklidníte se, spotřeba se podle mého odhadu ustálí někde okolo 12 litrů. Ok, žít se s tím dá, za ten zvuk, slušný zátah i komfort to stojí, konkurenti jsou ale o něco méně nenažraní.

Jako v bavlnce

Jaká má být vlastně jízda s autem ražení Infiniti EX37? Kdybych vzal za slovo samotnou automobilku a nastavil očekávání přesně podle povídání v brožurce, chtěl bych asi něco hbitého, přitom velmi komfortního, tichého a luxusního. V mnoha případech bych s takovými požadavky neměl šanci uspět. Místo luxusu bych dostal řinčící plechy dveří, místo svatého klidu tragicky odhlučněný podvozek a místo komfortu podvozek tvrdý jako beton. Tak a teď hluboký nádech, Infiniti splnilo prakticky vše, co klientům slibuje.

Po docela tradiční japonské slabině v podobě průměrně až podprůměrně odhlučněného podvozku, náprav, prahů atd. tady není ani památky, rázy od kol tím pádem nemají šanci a např. jízda po naší dálniční chloubě (D1) je velmi příjemná (už to samo o sobě zní neuvěřitelně). Tím to ale nekončí. EX37 se chová příkladně a vykazuje špičkovou stabilitu v příčném směru, ale také v zatáčkách, kde se minimálně naklání a v pohodě zvládá i ostřejší průjezdy. Při prudkém brzdění se navíc nestaví na čumák a když trhnete volantem doprava a hned doleva, nemá tendence hrát si na tříkolku...jako např. můj aktuální testovací kousek Lexus RX350.

infiniti testy vyssistredni  

Nezlobil bych se za citlivější a malinko ostřejší řízení a nepatrně rychlejší reakce sedmistupňového automatu na kickdown, nicméně uznávám, že těmito požadavky posouvám nároky spíše do segmentu sedanů než SUV. I když Infiniti EX37 si říká crossover tak na druhou stranu – proč ne. Jinak automat řadí celkem tradičně trochu lépe nahoru než dolů, ale jelikož nedělá žádné vážnější přehmaty, celkově působí dobře, rychle, propracovaně. Brzdy mají slušnou výdrž a rychlý nástup, takže autu i celé automobilce ostudu neudělají.

Jo, málem bych zapomněl. Na podvozku pracuje chytrý systém pohonu všech kol, jehož schopnosti se subjektivně hodně blíží schopnostem uctívaného xDrive BMW. Jelikož systém zvládá rozdělovat točivý moment na přední a zadní nápravu od 50% až po 100% můžete si s EX37 dovolit i mírné přetočení. A to je fakt zábava. Ptáte se na terén? V tomto případě opravdu raději ne. Polní cesta snad, ale jinak je tenhle crossover doma na silnici a dálnici. Přírodu moc nemusí.

Infiniti umí

Tedy dámy a pánové, pro mě docela příjemné překvapení. Kromě toho, že bych v EX37 posadil na zadní sedačky jenom nepřátele, se jedná o výborné moderní auto, které v sobě skutečně kombinuje vlastnosti kvalitního sportovně orientovaného sedanu, luxusní limuzíny a kompaktního SUV (až na ty schopnosti v terénu). Jízda svou kultivovaností a komfortem splní i nároky hodně náročných manažerů a podnikatelů a zároveň jim poskytne trochu radosti uprostřed každodenních starostí a problémů.

Plusy

• Atraktivní a funkční design
• Kvalitně zpracovaný interiér
• Kultivovaný a silný benzinový šestiválec
• Komfortně naladěný a výborně odhlučněný podvozek
• Inteligentní automat a pohon všech kol

Minusy

• Vyšší spotřeba benzinového šestiválce
• Omezený prostor na zadních sedadlech
• Malý úhel otevření zadních dveří
• Podprůměrný objem zavazadlového prostoru