TEST Mazda 3: První jízdní dojmy

Dosluhující generace Mazdy 3 patří k nejdůležitějším modelům značky v Evropě. Od roku 2003 se jich zde prodalo 472 tisíc (celosvětově 2 miliony), ale překvapivější informací je to, že jejím největším evropským trhem bylo Rusko s necelými 99 tisíci vozy. Až za ním jsou tradiční destinace jako Německo (93 tisíc ks) nebo Velká Británie (66 tisíc ks). Snad proto Mazda respektuje i v hatchbackové Evropě obchodní model se dvěma karoseriemi v nabídce.

Karoserie

Základ minulé trojky měl vše, co se dnes od vyspělého auta nižší střední třídy očekává (tuhou a prostornou karoserii, slušné motory, víceprvkovou zadní nápravu,…), a proto nepřekvapí, že zůstává stejný. Důkladným redesignem prošly nejen vnější tvary, ale také samotný skelet karoserie, výrazně vyztužený v oblasti uložení obou náprav, na B-sloupcích a kolem zadního výklopného víka. Podobně jako u dalších nových Mazd je hmotnost karoserie díky vyššímu podílu vysokopevnostních plechů nižší až o 15 kg.

Jeden z největších hatchbacků ve třídě už příliš růst nemohl, a tak ani objemnější nárazníky sportovní sady (4490 mm místo standardních 4460 mm) nedovolily krátké trojce překročit čtyřapůlmetrovou délku. Tu dnes naopak již pokořilo Mitsubishi Lancer Sportback, ale také spíše luxusní Lancia Delta.

Na snímcích působí kabát nové Mazdy 3 možná trochu pouťovým dojmem, zejména ve srovnání s nadčasovými a stylisticky čistými tvary předchůdce. Skutečnost však první vzdálené dojmy vylepšuje. Auto i po letech překvapuje svou vnější velikostí, záď už ale nemá tolik klasické krásy. Byla vyměněna za poněkud prvoplánovou tvarovou dynamiku, bez které pravda původní provedení vyhlíží na dnešní poměry až příliš usedle. Na prezentaci se o tom sice nemluvilo, ale trochu to vypadá, jakoby se designéři snažili prodat sílu dravějších, ale stále úzkoprofilových Mazd3MPS.

Nové tvary jsou každopádně optimální z hlediska aerodynamiky. Součinitel odporu vzduchu činí u hatchbacku 0,3 a u sedanu dokonce 0,28, což jsou podle Mazdy nejlepší hodnoty ve třídě.

Interiér

Interiér dostal zcela novou podobu. Přístrojová deska využívá beze zbytku prostor, uvolněný čelním sklem vysunutým daleko před cestující. Před řidičem jsou místo původních tří tubusů už jen dva a displej rádia, donedávna setrvávající na vrcholu středové konzoly, se přestěhoval do výrazného prolisu pod čelním sklem.

Skutečnost, že se i u Mazdy šetří, potvrzuje přítomnost druhého displeje pro palubní počítač, který příliš neladí s modifikovaným zobrazovačem s červeným podsvícením. Když nemáte ve voze vestavěnou navigaci, vypadá toto uskupení nelogicky (bíle podsvícený větší displej a vedle něj červeně podsvícený menší displej), ale automobilka zřejmě vycházela z předpokladu, že je lepší nabídnout dostupnou vestavěnou navigaci, kterou nakonec koupí hodně zákazníků. Tomuto požadavku následně přizpůsobila rozložení standardních displejů. Žádné velké sdružování funkcí ani s navigací nečekejte. Ovládání se děje přes celkem intuitivní tlačítka na volantu, ale třeba spolujezdec vám se zadáním cíle za jízdy nepomůže. Výborně čitelný, i když na vestavěnou navigaci spíše menší (4,1palcový) displej, je přesně tam, kam byste umístili přenosnou navigaci přísavkou k čelnímu sklu. Příplatek za navigaci na českém trhu pro verze TX a TX plus činí rozumných 20.000,-Kč.

Velkorysá prostorová nabídka byla silnou zbraní předchůdkyně a nová generace z toho těží. Řidičova poloha je ergonomicky ideální a odpovídá sportovnímu nádechu, který trojka v sobě má. Řadicí páka s precizně vymezenými drahami je blíže volantu a blíže řidiči, který s ní proto může snadno manipulovat, aniž by loket opustil loketní opěrku. Nová sedadla jsou větší a mají výraznější boční vedení. Vzadu je dost místa všemi směry pro dva dospělé, sedáky mají standardní výšku nad podlahou, takže dobře podpírají stehna.

Nadprůměrná kvalita vybraných interiérových materiálů dobře vymezuje konkurenční prostředí, do kterého Mazda 3 vstupuje. Testovaná základní verze (bílý vůz na fotografiích) měla horní část přístrojové desky z měkčeného plastu, dole byl na dotek příjemný tužší materiál, ale podstatné je spíše to, že řidičova pravá noha není středovou konzolou nepohodlně utiskována.

Jízda

Mazda klade velký důraz na špičkové velkoobjemové turbodiesely 2,2 MZR-CD se 110 a 136 kW, které se asi budou dobře prodávat na naftově orientovaných trzích Evropy, ale my jsme raději usedli do základní motorizace, která bude tou nejžádanější na českém trhu.

V době uvedení na trh patřil motor 1,6 MZR (77 kW) k těm nejlepším, dnes už ale jen prodlužuje svou životní dráhu v nové generaci trojky s mírnými změnami na systému recirkulace výfukových plynů a ventilovém rozvodu. Celohliníková jednotka s variabilním časováním ventilů a proměnným sáním svými maximálními parametry zaostává za masově vyráběnými jednotkami stejného objemu od Toyoty (97 kW) i Hyundaie (93 kW).

Naše nenovější zkušenost alespoň ukázala slušnou odezvu na sešlápnutí plynu v nejpoužívanějších středních otáčkách. Akcelerace pochopitelně není závratná, ale nemusíte se alespoň příliš nutit do vysokých otáček. Kdo nejel v minulé generaci, bude překvapen tichým chodem za všech situací, majitelé trojek to však dobře znají. Kultivovanost je ostatně charakteristická pro celý vůz, od podvozku až po brzdy.

Jízdní zážitky se základní motorizací jsou přeci jen působivější při jízdě v zatáčkách, kdy je i při vyšších rychlostech cítit lehkost a poslušnost vozu v ovládání, perfektně vyladěný podvozek, který dobře tlumí rázy, ale je současně bezprostřední podobně jako u šestky nebo dvojky.

Řízení s elektrohydraulickým posilovačem je měřítkách Mazdy naladěno komfortněji, ale výše zmíněnou (motoricky lepší) konkurenci určitě překonává co do odezvy a vtažení řidiče do děje. Přesednutí do trojky třeba z Mazdy2, která má asi nejvíce bezprostřední řízení z běžně dostupných aut, by přesto ukázalo výrazný rozdíl v obou nastaveních.

Brzdy jsou přesvědčivé, mají progresivně se zvyšující účinek, který se ani po zahřátí znatelně nezměnšuje. Stejně jako v dalších ovládacích operacích je i tady zřejmá snaha o kultivovanost, plynulost nebo chcete-li jistou kulturu projevu.

Při akceleraci z klidu na 100 km/h trojka jasně prohraje s modernějšími jedna-šestkami z Koreje a Japonska, ale při pružném zrychlování už nemusí mít přímý souboj tak jednoznačného vítěze. Motor Mazdy ožívá při akceleraci přeci jen níže, než je dnes běžné.

Jízda mimo město s občasným využíváním celého potenciálu motoru, včetně dálniční etapy, skončila spotřebou pod 7 litry na 100 km, takže reálná hospodárnost asi bude také silnou stránkou nového provedení. Na definitivní výrok si ale počkáme po delší projížďce na českých silnicích.

Mazda 3 nad konkurencí vyniká perfektně izolovaným interiérem, který je velmi dobře odhlučněn od zvuku motoru, podvozku i aerodynamického svistu ve vyšších rychlostech. Tuhá karoserie, pečlivá výroba interiérových komponent i důslednost při finální montáži předcházejí jakýmkoliv nečekaným zvukům plastů při jízdě. Auto působí uvnitř skoro tak robustně, jako německý etalon na čtyři.

Závěr

Mazdu 3 chápeme jako všestranný rodinný hatchback pro řidiče, kteří si jízdu chtějí také trochu užít. Její kvality se s novou generací mění jen minimálně. Obal, který prodává, bude pár let jistě dobře fungovat. Základní motor by si zasloužil lepší maximální parametry. Nízký hluk, dobrou spotřebu, bezprostřední odezvu na sešlápnutí plynu a ochotu ke spolupráci ve středních otáčkách zdědil od předchůdkyně. Tuhá karoserie a výborně naladěný podvozek je to, co u Mazdy těžce platíte, ale co současně není v technických datech ani v katalogu vidět.

Nová trojka je v podstatě ideálním spojením komfortního rodinného auta a hbitého kompaktu pro řidiče. Kdo chce ještě více jízdního pohodlí a spokojí se s horší ovladatelností a nižší kultivovaností celku, koupí u konkurence levněji. Kdo naopak potřebuje k životu více dynamiky, měl by zabrousit do výkonnějších motorizací, nebo rovnou k MPS.