TEST Peugeot 407: První jízdní dojmy!

V areálu dobříšského zámku oficiálně spatřily objektivy českých kamer a fotoaparátů nový Peugeot 407. Na tiskové konferenci jsme se dozvěděli, že Peugeot je dobře připraven na očekávaný prodejní boom nového zástupce střední třídy a i přes nedostatek vozů bude mít každý dealer k dispozici v den zahájení prodeje – 1. června - minimálně dva předváděcí. Důraz také bude kladen na perfektní zákaznický servis. Peugeot by rád navázal na úspěchy čtyřistašestky a má v plánu se více zaměřit na fleetový prodej.

Potom jsme již usedli do 17 připravených Peugeotů a poprvé si vyzkoušeli, jak se Peugeot vyzbrojil pro nelítostný souboj ve střední třídě. K dispozici byly všechny nabízené motory s výjimkou slabšího dieselu 1,6 l. Vybrali jsme si k vyzkoušení samozřejmě vznětový dvoulitr, protože s ním ve shodě s výrobcem a importérem počítáme jako s hitem nabídky. Pro srovnání jsme okusili i zážehový dvoulitr o shodném výkonu a pro úplnost i špičkový třílitrový vidlicový šestiválec.

Interiér

Ještě před nastartováním jsme zhodnotili interiér jako jednoznačně luxusní, trochu v protikladu k radikální karoserii působí vnitřek jako obývací pokoj a v něm tlustě čalouněná, pohodlná sofa. Pocit po usednutí byl trochu stísněný, ovšem objektivní vnitřní rozměry jsou ve skutečnosti dostatečné. Chvályhodnou tradicí u lvů je pohledný a útulný interiér, i zde vládnou oblouky, měkké povrchy a ladné přechody. Trochu nepatřičně v harmonickém celku působí středová konzola v technokratickém stylu, osazená strohými plastovými tlačítky geometrických tvarů. V sedadlech se sedí především komfortně, seřídit je lze v dostatečném rozsahu, jen k páčce bederní opěrky je špatný přístup. Skvěle funkčním detailem je výškově stavitelná loketní opěrka. Pozoruhodná je rozloha předního okna – je prý ve své třídě největší a není důvod tomu nevěřit. Další pozoruhodností jsou xenonové světlomety s měnitelným průměrem světelného paprsku v závislosti na rychlosti, což jsme bohužel vzhledem k dennímu světlu nevyzkoušeli.

2,0 HDI - jízda

Diesel se po nastartování rychle uklidní a zůstává jako beránek po celou dobu jízdy. Je dobře utlumen a minimálně vibruje, nevelká výhrada míří k jeho nelahodnému akustickému projevu. Spojka zabírá nahoře, jinak je rozjezd bez problémů a totéž platí i pro řazení, které sice stále není exaktní, ovšem šestistupňová převodovka má výrazně lepší synchronizaci a výkyvy páky a gumový chod byly téměř eliminovány. Motor táhne od 1.700 do cca 3.800 otáček s téměř vyhlazeným turboefektem. Elektronika jej sice pustí až k hranici 5 tisíc, to však postrádá smysl. Silný zátah ve většině situací s dobře odstupňovanou převodovkou umožňují velice dynamickou, sportovně laděnou jízdu i v kopcovitém terénu. S motorem jsme byli velice spokojeni a od začátku nám byl nejsympatičtější. I když existují v segmentu i lepší vznětové agregáty, tento se téměř vyrovná špičce kultivovaností a podle zkušeností se shodným motorem ve Fordu, bude jistě dominovat svou hospodárností.

2,0 16V - jízda

Po přesednutí do benzínového dvoulitru jsme byli trochu zklamáni – kromě pochopitelného úbytku kroutícího momentu jsme zaznamenali výrazný hluk motoru a mírné vibrace nad hranicí 4.000 otáček, subjektivně menší ochotu k akceleraci a zejména starou pětistupňovou mechanickou převodovku, zděděnou po 406 i se všemi výše naznačenými neduhy. Na druhou stranu vykazoval motor i přes čtyřventilovou konstrukci výbornou linearitu, ochotu nechat se vytáčet a zejména akustický projev, přes svou hlasitost znějící libě sportovnějším duším. V tomto případě zní ovšem naše jednoznačné doporučení – když benzínový čtyřválec, tak připlatit na modernější a podstatně kultivovanější 2,2 l s vyvažovacími hřídeli a zejména již šestistupňovou rychlostní skříní.

3,0 V6 - jízda

A nakonec sametový šestiválec se sametovým zvukem, i přes vysoký papírový výkon akcentující především klidný jízdní styl. Při něm se chová takřka šlechticky a vzorně spolupracuje se standardně montovanou šestistupňovou automatickou převodovkou. Ta přeřazuje rychle a zcela plynule. Při rozhoření závodnické vášně je motor skvělým palivem pro emoce, ovšem převodovka se často dostává do situace, kdy se ne zcela dokonale rozumí s řidičem. Možnost selektivního řazení se stává prakticky zbytečností, protože auto ve velkém procentu případů přehodnotí povely k přeřazení a preferuje polohu plynového pedálu před povely páky, takže v extrémním případě se může stát, že namísto přeřazení o stupeň se dočkáte podřazení o dva stupně. Po chvilce se ovšem dá naučit ovládání přeřazení plynem, což vhledem k síle motoru není problém.

Jízdní vlastnosti

Nejsilnějším zážitkem jsou jízdní vlastnosti, po sebevědomých prohlášeních PR pracovníků při statické prezentaci jsme byli obzvlášť zvědavi, co je na jejich ódách pravdy. A nutno říct, že jsme jim po prvních kilometrech dali za pravdu, auto se na svoje rozměry chová velice agilně a víceprvková zadní náprava s výrazným řídicím efektem spolu s přední nápravou, oddělující podélné a příčné síly, staví pro vůz „koleje“ v každé rychlé zatáčce. Na oblíbeném zkušebním místě – dálničním nájezdu – se vůz podařilo přinutit k zahvízdání kol až v neuvěřitelných rychlostech a po okreskách se dalo jet skutečně rychle s neustálým pocitem plné kontroly i v ostrých „utahovácích“. Jediné, na co si je třeba zvyknout, je silné driftování zadní nápravy např. při slalomu, ten spíš připomíná trvalý smyk. Trochu nezvykle také vůz reaguje na vyhýbací manévr při plných brzdách, ale to jsou vlastnosti zvoleného typu podvozku, nikoliv chyby. Příjemně neutrální jsou i brzdy, při nedlouhé intenzivní zátěži v zatáčkovitém úseku jsme se ani nepřiblížili na dohled jejich limitů. A konečně řízení se skutečně výrazně degresivním účinkem posilovače – ve vysokých rychlostech na dálnici téměř zkamení a dodává velmi příjemný pocit ovladatelnosti; u Peugeota 407 je tento efekt pravděpodobně zatím nejsilnější. Zvláštní zmínku zaslouží elektronicky nastavitelný podvozek u špičkového třílitru; i když jsme si tento systém vyzkoušeli jen v krátkosti, tak změny jízdních vlastností jsou výrazné – od houpavého komfortu až po takřka okruhový speciál. Otazníky ovšem vzbuzuje životnost náročného systému na zjizvených českých vozovkách.

407 - nový lev střední třídy

Nový lev střední třídy je rozhodně povedeným vozem, dává najevo obrovské finanční sumy, které si automobilka, dlouhodobě si hovící ve vysokých ziscích, mohla dovolit a také dovolila investovat do vývoje. Dýchá z něj solidnost, u francouzského vozu zatím nepoznaná; ve voze je vše perfektně slícováno a vůz při přejezdu divokých rolet na rozbitých venkovských silničkách třetí třídy nevrzne ani neskřípne. Pouze doporučujeme zvýšenou pozornost, věnovanou výběru pohonné jednotky, za nás jednoznačně doporučujeme podařený dvoulitrový turbodiesel HDI s ručně řazenou šestistupňovou převodovkou, zatímco zážehový motor o stejném objemu a výkonu bychom nechali až do druhé poloviny preferovaných voleb. Pro fajnšmekry je jasnou volbou výkonný třílitr, který je svým charakterem i odladěním převodovky daleko více nakloněn neagresivní svižné jízdě, než divokému rohování či dramatickým předjížděcím manévrům.