TEST Toyota Avensis 2.0 D-4D – skvělý základ

Toyoty, i přes celosvětovou proslulost, si zatím ve střední Evropě nenacházejí tolik příznivců, kolik si zaslouží. Jsou relativně drahé, neoslňují designem, a také v nich nejezdí prakticky kompletní česká třída středních manažerů. Takže Toyotu si koupí člověk, který přesně ví, co chce. Jezdit dlouhé roky v nadprůměrném pohodlí a bez nadměrných obav z poruch či problémů. Konstruktéři mají na tuto cílovou skupinu velice přesně zaměřeno a nedbají, co si o marketingu vozů střední třídy myslí Evropa – vůz se buď musí chovat jako poloviční sporťák, nebo být pomalu designovým artefaktem. Avensis v obou dosavadních generacích byla a stále je nenápadným, ale hodnotným a komfortním vozidlem.

Facelift

toyota testy strednitrida se Toyoty ve střední třídě dotkl méně, než je obvyklé. Několika optických retuší si všimne jen znalec, laik zaznamená nanejvýš trochu pozměněnou masku. Interiér odhodil část své honosnosti a vrátil se ke konzervativnějším liniím. Důležitější je montáž nového dvoulitrového turbodieselu, který jsme již vyzkoušeli ve verzi kombi.

2.0 D-4D

je novým základním motorem, nahradivším dosavadní dvoulitr o výkonu 85 kW a 280 Nm. Ač papírový nárůst výkonových křivek není ani desetiprocentní, v praxi se jedná o mnohem příjemnější a elastičtější jednotku, s příznivou spotřebou paliva. Hlavní výhodou proti špičkové dva-dvojce je pochopitelně značná úspora při nákupu – politika českého zastoupení Toyoty přisoudila každé ze sedmi úrovní výbavy na výběr vždy jediný diesel, takže za slabší verzi dva-dvojky je nutné připlatit nejméně 180 tisíc, v nejvyšší výbavě ovšem příplatek činí už 320 tisíc. Zajímavé je srovnání s passatem 1.9TDI, který je v základní výbavě proti Avensis o cca 85 tisíc dražší, ač se slabším motorem a pouze pětistupňovou převodovkou.

Avensis druhé generace

toyota testy strednitrida jsme testovali už třikrát, avšak shodou okolností se vždy jednalo o kombíky. Dnes má tedy svou testovací premiéru limuzína, navíc ve zcela základní specifikaci. Ta si musí jako jediná vystačit s manuální klimatizací a obejít se bez zadních elektrických oken, litých kol, tempomatu, mlhovek, dešťového senzoru, vyhřívaných a sklopných zrcátek a kožených potahů volantu a řadicí páky. Nechybí ovšem ESP, sedmero airbagů, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, rádio s CD a ovládáním na volantu a dvousměrně nastavitelný sloupek řízení.

Limuzína

nabízí v dobrém slova smyslu konzervativní proporce a ten nejklasičtější tříprostorový střih. Působí trochu usedle, přesto není, zejména díky nové přídi, nudná, a nepostrádá jistou dynamiku. Zavazadelník je obrovský, avšak se vstupním otvorem tak na střední kufr; stěhování jakéhokoliv objemného předmětu je vyloučeno.

toyota testy strednitrida Uvnitř jsme se trochu zarazili – striktně černé plasty s trochu nesourodými povrchovými úpravami působí na dnešní dobu hodně lacině a volant s řadicí pákou bez kožených potahů nás vrátily na počátek devadesátých let, kdy vládla Carina E, které se interiér v mnoha ohledech dosti podobá. Jinak ovšem objektivní výhrady víceméně končí – ochuzená výbava se dá v rozměrných a pohodlných křeslech snadno zapomenout a po čase zjišťujeme, že nám nic podstatného nechybí. Pochvalně mručíme nad standardně montovanou audiosoustavou s kvalitní a čistou reprodukcí a ovládáním na volantu, bez připomínek zůstává i ergonomie; chyběl nám jen dnes již obvyklý trojblik, pochvalovali jsme si naopak jednoznačně umístěné tlačítko výstražných blikačů a přepínač módů palubního počítače, umístěný po ruce na volantu.

Motor

nás od prvních chvil uchvátil neuvěřitelně kultivovaným chodem a vynikajícím odhlučněním, díky kterému byl snadno zaměnitelný se zážehovou jednotkou – dlouholetí majitelé čtyřválců TDI by patrně neuvěřili, že pod kapotou se skrývá skutečně diesel. Při protúrování si své pozitivní vlastnosti zachovává, do otáček se vydává lehce a snadno. Díky malému turbodmychadlu nastupuje točivý moment již kolem 1300 otáček a činí tak zcela plynule a pod precizní kontrolou – na pohyb plynového pedálu reaguje bleskově, což o řadě konkurentů rozhodně říci nelze. Vynikající je i jeho měkkost a předvídatelnost – je zcela oproštěný prudkých zlomů výkonových křivek a tvrdých přechodů mezi provozními režimy. K tomu se přidává přesná a vstřícná spojka s exaktně řadící šestistupňová skříní a výsledkem je pravděpodobně nejpříjemnější vznětový agregát ve své třídě.

toyota testy strednitrida Na druhou stranu ovšem svých 300 Nm umí pěkně prodat, udržovat trvalou dvoustovku na dálnici mu nečiní nejmenší problém a zejména díky opravdu široce použitelnému kroutícímu momentu drží bez problémů krok s konkurenčními stokilowattovými dvoulitry. Dokáže ovšem plynule fungovat i kolem tisíce otáček, městskou padesátku udržovat na pětku a při lehké noze oscilovat kousek nad pětilitrovou hranicí – námi testovaný, zcela zajetý exemplář, měl na palubním počítači dlouhodobou průměrnou spotřebu 5,1 l/100 km, a my jsme si potvrdili, že klidnější povahy opravdu mohou reálně jezdit za pět litrů, což zní v dnešní době u vozu střední třídy takřka neuvěřitelně. Při častějším zajíždění do zaplněného městského centra dlouhodobý průměr poskočí o půl litru, stále se ovšem jedná o znamenité číslo. Ani při velkém spěchu průměr většinou nepřekročí osmičku – testovaný dvoulitr je mimořádně ekonomickou jednotkou.

Jízda

je především ve znamení velkého ticha – výborně utlumeným agregátem to jen začíná, velice dobře je provedeno i celkové odhlučnění. I v rychlostech daleko za českým dálničním limitem si lze uvnitř povídat nezvýšeným hlasem a crescendo hlasitých hučivých pazvuků je v Avensis vzdálenou věcí. Velice dobře podvozek tlumí i jízdu po rozbité vozovce, avšak o to více vynikne poskřípávání interiérových plastů, které jsme v Toyotě opravdu nečekali.

Podvozek je mistrnou esencí kontroly a komfortu, přikloněnou spíše k houpavému pohodlí, podpořenému ještě relativně velkými koly na plechových diskách. Hranice nedotáčivosti a posléze zásahu příjemně flegmatického stabilizačního systému je dost daleko, s vozem si lze dovolit i poměrně drzé kousky a on kromě větších náklonů v nejmenším neprotestuje.

Závěr

Kdo se přenese přes konzervativní tvary a spartánský interiér, ten může za relativně solidní cenu získat nadprůměrně komfortní vůz, u nějž lze oprávněně předpokládat vysokou kvalitu a spolehlivost. Zvolený typ karoserie má samozřejmě i mouchy – tou největší je malý vstupní otvor do zavazadelníku – ovšem nepostrádá klasické a poměrně reprezentativní linie; s vhodně zvolenou barvou vypadá velice důstojně. Samozřejmě bychom si dokázali představit možnost dokoupit některé prvky výbavy, v tomto případě zejména malý kožený paket, ovšem něco za něco. Testovaný diesel se nám líbil kombinací svých vlastností ze všech tří vznětových jednotek nejvíce – za rozumnou pořizovací cenu nabízí zcela vyhovující výkon, výbornou spotřebu a vynikající kultivovanost. Milovníci komfortu a dobré hodnoty mají o čem přemýšlet!

Plusy

• jízdní pohodlí
• tichý a úsporný motor s optimálním průběhem točivého momentu
• prostorný interiér s pohodlnými sedačkami
• šestistupňová převodovka s exaktním chodem
• odhlučnění, izolace vibrací
• nízký příplatek ve srovnání se zážehovou verzí 1.8 VVT-i (95 kW)

Mínusy

• chudě působící interiér základní verze
• nedostupnost xenonových světlometů a některých dalších luxusních prvků výbavy pro tuto motorizaci
• nemožnost pořídit tento motor do vyšší specifikace
• nedostatek odkládacích prostor pro nápoje
• malý vstupní otvor do zavazadelníku