TEST Toyota Hilux Double Cab 2.8 D-4D 6A/T Active – Expediční úprava
Málokdy se nám do rukou dostane auto v individuální úpravě a Toyota Hilux v expediční úpravě je jedním z nich. Vůz dostal obytnou nástavbu a úpravy zvyšující průchodnost terénem.
Design, interiér
Většina aut, která projdou naším redakčním testem, se v ideálním případě snaží zaujmout co nejširší publikum. Speciálně upravených vozidel, která jsou určena omezenému počtu jedinců nebo dokonce jedinému člověku, se nám do rukou moc nedostává. A je to škoda, protože podobné výtvory v sobě koncentrují většinu důvodů, proč máme auta rádi. Tentokrát jsme testovací týden strávili s Toyotou Hilux v expediční úpravě.
Už z úvodní fotky vám určitě bylo jasné, že tenhle Hilux má od standardního provedení daleko. Tuhle specialitku, která představuje jednu z mnoha podob, jakou na sebe při troše představivosti může model vzít, si postavilo české zastoupení Toyoty. Úpravy zahrnují nejen obytnou nástavbu, ale také změny zvyšující průchodnost vozu terénem. Tohle zkrátka není leštěnka, jejímž maximem by byla štěrková cesta.
Začněme ale popořadě. Model Hilux na českém trhu pořídíte s karoserií Single Cab, Extra Cab nebo námi testovanou Double Cab. Kromě provedení Live Chassis určeného k přestavbám pak máte na výběr z pětice verzí. Jediná dostupná pro všechny karoserie je výbava Live a vždy se pojí výhradně se základní motorizací 2.4 D-4D s šestistupňovým manuálem. Pokud chcete větší a výkonnější motor 2.8 D-4D, musíte sáhnout po výbavě Active, v níž byl vyroben i náš Hilux.
V testovaném voze byl čtyřválec spojen s šestistupňovou automatickou převodovkou a Hilux se kromě metalického laku karoserie (Stříbrná zirkonová za 15.730 Kč) obešel bez příplatků. O to víc se pak v Toyotě vyřádili při úpravě pick-upu do jeho expediční podoby. Podle českého zastoupení značky se cena těchto úprav vyšplhala zhruba na 1.118.000 Kč.
Obytná nástavba
Začněme od obytné nástavby, kterou vyrobila společnost Alu-Cab. Firma se sídlem v Jižní Africe se na svých oficiálních webových stránkách chlubí více než dvacetiletou zkušeností s produkcí výbavy pro dobrodruhy a cestovatele. Alu-Cab má i české zastoupení, na jehož webových stránkách hliníkovou nástavbu použitou na Hiluxu najdete pod názvem Canopy Camper.
Nástavba Canopy Camper je dostupná v několika verzích a s různým příslušenstvím, v každém případě jsou jejími základními součástmi zadní přístupové dveře, otevíratelné boky a výklopná střecha, pod níž je prostor pro přespání krytý dvouvrstvým plátěným stanem. Ve výbavě Canopy Camperu na našem Hiluxu bylo také vnitřní osvětlení LED světly s dotykovým ovládáním, včetně světla na čtení s USB připojení ve střešním stanu, systém úložných kapes a markýza otevírající se z levé části vozu do úhlu 270°.
Mezi doplňky patřily sítě proti hmyzu ve dveřích a oknech nástavby, z vnějšku nad střechou Hiluxu uchycený skládací hliníkový stůl, příčníky na střeše nástavby s držáky, držáky v zadní části vozu na kanystr a propanbutanovou lahev a dokonce sprchový kout uchycený z vnějšku na pravé straně nástavby. Ten navíc může být – a v našem případě také byl – doplněný šestilitrovým bojlerem, takže se budoucí majitel tohoto vozu může na cestách osprchovat teplou vodou.
Aby vůbec byl podobný luxus možný, auto bylo rovněž vybavenou 60litrovou nádrží na vodu a sprchovou hadicí se směšovacím ventilem. Energii na cesty pak nabírá střešní solární panel a ukládá ji do 100Ah akumulátoru. K co největší pohodě na cestách přispěje také nezávislé topení Plannar a 42litrová lednice Snowmaster. Ta je instalována do Hiluxu, nikoliv do nástavby. Umístěna je za řidičovým sedadlem, takže částečně omezuje možnosti jeho nastavení (přesto jsem se svými 184 polohu našel) a zároveň interiéru ubírá dvě místa na sezení. Pokud ji chcete mít, můžete cestovat maximálně ve třech, ale vzhledem k tomu, že nástavba nabízí místo na přespání pro dvě osoby, nám to nepřišlo jako něco, co by využití vozu skutečně limitovalo.
Na fotkách si můžete také všimnout, že byl Hilux i s nástavbou ověšen přídavnými LED světly, vyprošťovacími deskami Max Trax a vybaven vyprošťovacími pásy (3m/12t a 20/4,5t) a kladkou (8 tun). Toyota z vlastního katalogu autu dodala rozšíření blatníků, deflektory nad okny a inklinometr na vrcholu palubní desky.
Využití nástavby
Na nástavbě zaujme její bytelnost a podle výrobce je natolik dobře utěsněna, že dovnitř nepronikají žádné nečistoty, což se v průběhu testu potvrdilo. Na druhou stranu část nástavby přesahující nad kabinu vozu způsobuje, že za deště dostane po otevření dveří řidič i spolujezdec slušnou sprchu, protože zrovna v oblasti předních bočních oken odkapává či stéká voda. To je asi v podstatě jediné a nejzávažnější negativum. Dobře, ještě zámky bočních výklopných částí nástavby mají tendenci lehce přimrzat, ale pokud si na jejich ošetření proti přimrznutí dáte záležet, nebo si s nimi budete chvilku (jemně!) hrát, tak nakonec povolí.
Vzhledem k výšce vozu je nutné počítat s obtížnějším přístupem jak do interiéru, tak do nástavby na korbě, především pro osoby s omezenou pohyblivostí nebo malým vzrůstem. Manipulace se skládacím hliníkovým stolem a s výklopným střešním dílem vyžaduje sílu, zatímco přístup do prostoru pro spaní opět trochu obratnosti. Vypíchnout to zaslouží jen proto, že obytné vozy svébytné konstrukce nebo využívající základ dodávek umí být v tomto ohledu o něco vstřícnější. Na druhou stranu zase nenabídnou takovou bytelnost a průchodnost terénem.
Uvnitř v nástavbě si můžete prostor do určité míry přizpůsobit svým potřebám, přičemž přídavné LED osvětlení a sada úložných kapes přispívá k jeho plnohodnotnému využití. Máte-li navíc zvednutý střešní díl, dá se vzhůru vyklopit také část střešního lůžka, čímž v nástavbě získáte více prostoru na hlavu. Naopak když jdete spát, dá se vstupní otvor do spací části zaklopit, čímž získáte delší ložnou plochu. Ne, že byste ale bez toho strádali. Místa je tu relativně dost i na šířku, takže přespání ve dvou by neměl být problém. Praktickým detailem je také možnost nástavbu uzamknout zevnitř, což dopomůže ke klidnějšímu spaní.
Motor, jízdní vlastnosti
Terénní úpravy
Řada základních terénních úprav testovaného Hiluxu byla provedena za použití dílů od polského specialisty More 4x4. Hovoříme především o předním pevnostním nárazníku s navijákem (utáhne 5,9 tuny), zadním pevnostním nárazníku, bočních ochranných prazích, ochranných krytech spodní části vozidla, nových horních ramenech na přední nápravě a také o zvýšení podvozku o dva palce, což je zhruba 5 centimetrů. Standardní světlá výška modelu Hilux by přitom v závislosti na provedení měla být kolem 30 cm.
Když jsme si vůz přebírali k testu, byly na zadní nápravě instalovány zesílené parabolické listové pružiny Terrain Tamer s nosností 500 až 700 kilogramů. Bylo nám však řečeno, že je brzy v plánu servis vozu, v jehož rámci budou vyměněny za tužší, aby bylo zlepšeno jejich chování a výdrž v terénu. A co se kol týče, použity jsou 17palcové disky Delta 4x4 Klassik s 30mm rozšiřovacími podložkami. Obuty byly do pneumatik General Grabber AT3 o rozměrech 265/65 R17.
Sériový Hilux
Jak je patrné ze seznamu úprav, stavba tohoto expedičního Hiluxu byla brána vážně. Ne, že by však byl výchozí Hilux nějaké nudné ořezávátko. Jak už je uvedeno výše, pod kapotou námi testovaného kousku pracoval 2,8litrový čtyřválec D-4D pohánějící všechna čtyři kola skrze automatickou šestistupňovou převodovku.
Vznětová jednotka produkuje 150 kW při 3.400 ot/min a 500 Nm mezi 1.600 a 2.800 ot/min. Hilux dokáže z klidu na 100 km/h rozpohybovat za 10,7 sekund a následně až na maximálních 175 km/h. Kombinovaná spotřeba paliva pak činí 10,1 litrů na 100 kilometrů a emise CO2 mají být v kombinovaném provozu 266 gramů na kilometr.
Řeč je pochopitelně o dynamických schopnostech a spotřebě standardního Hiluxu, což platí i o tabulce s technickými údaji pod testem. Hodnoty nebyly po úpravě vozu přeměřovány, nicméně mohu s jistotou tvrdit, že jsou všechny horší, což je nevyhnutelná daň za zvýšenou průchodnost terénem a možnost ve voze bydlet.
Jízda
Zrychlení z 0 na 100 km/h je určitě o něco vlažnější, byť do ověřování maximálních akceleračních schopností vozu jsem se s ohledem na namrzlé silnice raději nepokoušel. Není to ani pointa tohoto vozu. Maximální rychlost bude také nižší, i kdyby jen kvůli zhoršené aerodynamice.
Ono vás to ale ani nebude lákat honit maximálku, protože se Hiluxu na dálnici moc nelíbí. Optimální cestovní rychlost je zhruba do nějakých 100 km/h, pak už začne výrazně růst aerodynamický hluk – který však není tak hrozný, jak jsem očekával – a především začne být terénní auto nervózní. Nejde jen o vyšší náchylnost na boční vítr, ale také o ztrátu většiny citu v řízení nebo neklidný podvozek. Pokud byste vyloženě museli, cestovat tuzemskou maximální povolenou rychlostí byste zvládli, ale mnohem komfortnější je volnější tempo.
Nikdo nečeká, že bude expediční Hilux dálničním křižníkem roku. Překvapením je ovšem snadnost jeho ovládání ve městě i na okreskách, což vzhledem k jeho rozměrům není samozřejmostí. Kvůli provedeným úpravám pochopitelně ztrácíte výhled vnitřním zpětným zrcátkem a parkovací senzory, ale velká vnější zpětná zrcátka pomáhají a zadní parkovací kamera je v podstatě nutností, protože přímo za auto prostě nevidíte. Krátce před tím, než jsme si Hilux přebírali, se ji ale povedlo někomu ukopnout, takže musela být před výše zmiňovaným servisem provizorně přilepena k autu a ukazovala pouze silnici přímo pod zadním nárazníkem. I tak jsme si poradili.
Terénní úpravy také uberou na přesnosti řízení, ale na druhou stranu díky velkým kolům s terénními pneumatikami máte v řízení nějakou zpětnou vazbu a masivní obutí zároveň pomáhá s filtrováním nerovností. Hilux na ně sice reaguje v podstatě neustálým mírným natřásáním, ale rázy do kabiny nepropouští. Díky zatížené zadní nápravě ani není na nerovnostech tak neposedný, jak to nenaložené pick-upy umí.
Naopak v terénu je Hilux úplný nezmar. Samozřejmě jste limitováni hmotností nástavby, její výškou a snahou si vzadu nepomlátit všechno vybavení a zavazadla, která s sebou vezete, ale jinak se v podstatě můžete vydat, kudy chcete. Vrozené terénní schopnosti Hiluxu umocněné úpravami zajišťují, že si za volantem bude připadat nepřemožitelný i řidič, který nemá s jízdou v terénu zkušenosti. Zdravě uvažujícímu člověku pak dojde odvaha dřív, než se dostane na limit schopností auta. Ani si nemusí hrát s nastavením pohonu všech kol nebo zámkem zadního diferenciálu. Ale pokud víte, co děláte, tyto možnosti nastavení máte k dispozici.
Průměrná spotřeba nafty byla po týdenním testování podle palubního počítače 13,7 l/100 km. Rostla úměrně s náročností terénu nebo rychlostí na dálnici, ale pokud se člověk drží v nějakých rozumných mezích, tak hovoříme o jednom, dvou litrech. Na okreskách a v lehčím terénu si motor jen spokojeně pobrumlává a nemá důvod k většímu apetitu.
Závěr
Vzhůru za dobrodružstvím
V dnešní době je výhodou, že existuje mnoho společností, které vám se stavbou kvalitního obytného nebo expedičního vozu pomohou. Omezeni jste v podstatě jen vlastní představivostí a financemi. Testovaný expediční Hilux je více než přesvědčivý a myšleno bylo v podstatě na všechno, dokonce i na nějaké ty luxusní doplňky, jako je například teplá sprcha. Na druhou stranu to ale zase není levná záležitost.
Výchozí Toyota Hilux se silnější motorizací a automatem vyšla téměř na 1,3 milionu korun a nástavba s terénními úpravami na více než 1,1 milionu. Ve výsledku se tak dostáváme na cenu překračující 2,4 miliony. Pokud byste si ale vystačili se slabším motorem (110 kW), šestistupňovým manuálem a oželeli nějaké doplňky nástavby, případně se zcela obešli bez terénních úprav, pak se dá cena srazit o stovky tisíc. Krásná je na tom ta šíře možností.
Jako jediné auto do domácnosti asi podobně postavený Hilux není úplně vhodný, přeci jen normální auto bude na nějaké nákupy nebo rozvozy potomstva praktičtější, ale pokud máte rádi výzvy, žít by se s ním i tak dalo. Jen by vám byla kvůli výšce zapovězena většina, ne-li všechna, krytá parkoviště a parkování ve městě také není hračka. Podobné věci zmíním v mínusech pod testem, ale je to jen proto, že tam něco dát musím. Pokud takovéhle auto chcete, s určitými omezeními počítáte a o skutečná negativa nejde.
Hlavní přednost a kouzlo expedičního Hiluxu tkví ve svobodě, kterou člověku dává mimo město a shon běžného života. Vypadnout někam do přírody na pár dní či týdnů a vyčistit si hlavu zní v dnešní uspěchané době více než lákavě. Škoda jen, že redakční povinnosti a teploty pod bodem mrazu něčemu takovému zamezily. Ale kdybychom moc chtěli a měli s sebou pořádný spacák a vhodné oblečení, zrovna ty mrazy by tolik vadit nemusely. Tak snad někdy jindy.
| Nejlevnější verze modelu | 1.055.120 Kč (Hilux Single Cab 2.4 D/110 kW Live) |
| Základ s testovaným motorem | 1.291.070 Kč (Hilux Double Cab 2.8 D/150 kW Active) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.291.070 Kč (Hilux Double Cab 2.8 D/150 kW Active) |
| Testovaný vůz s výbavou | 2.424.800 Kč (Hilux Double Cab 2.8 D/150 kW Active – expediční úprava) |
Plusy
- Promyšlená a bytelná nástavba
- Široké možnosti úprav vozu i nástavby
- Průchodnost terénem
- Tlumení nerovností na silnici
Minusy
- Nervozita ve vysokých rychlostech
- Omezený výhled vzad, parkování může být výzva
- Manipulace s vyklápěcí střechou chce sílu
- Kapající voda, přimrzající zámky
