TEST Toyota Verso 1,8 Valvematic – Miss uniVERSO

Nové MPV ze stáje japonské automobilky Toyota se jmenuje jednoduše Verso. Tedy již žádná Corolla Verso, žádný Avensis Verso, ale jednoduše Verso. Toyota jím v evropské nabídce oba dva vysloužilé modely právě teď nahrazuje. Svou velikostí je to spíše nástupce Corolly Verso, ale přesto může mít sedmimístnou homologaci. K prvnímu testu jsme vybrali Verso s nejsilnějším zážehovým motorem a druhou úrovní výbavy Sol.

Dynamické křivky exteriéru

Nové Verso jde ve šlépějích většího Avensisu – zejména zepředu vynikají dynamické linie a světlomety ne nepodobné těm na Avensisu. Klín, daný větší a usmívající se maskou, spolu se spodní částí nárazníku vytváří dynamické linie, které vypadají daleko příjemněji a svěžeji než ne přímo ošklivý, ale dost sterilní design předchozí generace. Designéři se v tomto případě řídili heslem – vycházej ze staré Corolly Verso a pomož si designem většího bratra. Příď je tak zpracovaná zcela nově, ale i když zakryjete logo automobilky, tak každý na první pohled pozná, že tohle auto je od Toyoty. Zepředu ruší dynamický design snad jen zpětná zrcátka, která tvarovou dynamikou zrovna neoplývají a jsou stejně placatá jako na staré generaci. Jejich kladem je velká plocha zrcadla poskytující dobrý výhled vzad a lampičky osvětlující boční prostor vozidla při odemčení.

toyota testy mpv  

Při tvorbě pohledu z boku se vývojáři řídili heslem neměň to, co funguje. Boční profil je snad proto téměř stejný, liší se jen v detailech.

Více dynamiky z boku přináší postupně se zvedající prolis, který začíná v levém spodním rohu předních dveří, postupně se zvedá a na zadních dveřích míří vzhůru až na C-sloupek karoserie, kde končí u spojleru na zadních dveřích. Velmi vkusné. Proti předešlému modelu má také novinka menší prolisy u kol, nad předním kolem je navíc dynamická linka směřující od předního světlometu k boční směrovce a pokračující přes přední dveře.

Vzadu dostalo nové Verso zbrusu nový nárazník, který opět upřednostňuje dynamické linie. Charakteristický znak – okno, které má ve své spodní části tvar písmene V – zůstal, stejně jako podivně tuningové zadní světlomety, nově vybavené šesti světelnými diodami. Kočičí oči se v nárazníku posunuly níže k silnici a střecha je vkusně protažena do malého spojleru, který u dřívějších modelů chyběl.

Proti minulé generaci má nové Verso sportovnější šmrnc a díky větší šířce (při stejné výšce) působí přikrčeněji a dospěleji. Zároveň se však nemůžeme ubránit dojmu menší otylosti, vůz působí tak trochu opuchle – i přes šestnáctipalcová litá kola nám připomíná nafouklou krabici na menších kolečkách.

Funkční interiér

toyota testy mpv Bereme za kliku u předních dveří a otevíráme je. Vše jde japonsky lehce, ale ouha. Klika při puštění vydává nehezký plechový zvuk, který se jménem Toyota moc neladí. Samotné dveře se už zavřou s tím správným tlumeným žuchnutím, které u nás detailistů vyvolává spokojený úsměv. Přední sedadla jsou velká, pohodlná a sedí se v nich dobře. Ani po delší cestě není člověk rozlámaný. Boční vedení je na kategorii MPV slušné, podepření stehen však dosahuje pouze průměrné hodnoty. Co nás však již při prvním usednutí do vozu zaráží je materiál potahu sedadel. Z displeje svítí pouze 3500 ujetých kilometrů, ale na sedadle řidiče je látka již teď v části sedáku zatrhaná a jsou v ní vidět nečistoty. Jak bude vypadat po několika desítkách tisíců kilometrů náročného rodinného cestování?

Přístrojová deska je z měkčeného plastu a na ní se pro změnu skvěje několik škrábanců. Stejně tak i na plastové části výplní dveří a dvířkách u schránky spolujezdce. V textilních výplních dveří jsou zase částečky prachu, které z nich jdou jen obtížně dostat pryč. Možná si řeknete, že to jsou drobnosti, ale právě ty dnes můžou rozhodnout. Toyota navíc vždy patřila k výrobcům, jejichž auta možná zpočátku neohromí, ale získají si přízeň až časem, třeba i svou trvanlivostí.

Kokpit

Na první pohled tedy nedobrý začátek testu. Ale Verso má pochopitelně i silné stránky. Třeba volant – ten má tlustý, dobře se držící věnec. Škoda pouze jeho trochu většího průměru. Dá se však nastavit výškově i podélně a spolu s výškově nastavitelným sedadlem se poloha za volantem hledá velmi snadno. Kaplička ručičkových přístrojů uprostřed přístrojové desky (dva tubusy obsahující otáčkoměr a rychloměr plus informační displej a šipky nabádající k řazení) je natočená směrem k řidiči a vyvolává tak trochu sportovní náladu na palubě. Přístroje jsou skvěle čitelné i za sluníčka a jejich oranžová grafika doplněná červeným nádechem prozáření je velmi podařená.

Řízení je zcela nekomunikativní a přeposilované, ale rodinný vůz přece není určen k zažívání řidičských extází za volantem. Přesto je srovnání s konkurenční Mazdou5 nebo některým z německých MPV ale jednoznačné. Kdo je zvyklý na maximální komfort otáčení volantem z jiných Toyot, bude tady zcela uspokojen.

Řadicí páka je na vyvýšeném středovém panelu, je hezky po ruce, ale samotné řazení už spadá do průměrné šedi. Řadí se sice lehce, ale postrádali jsme přesnost a dokonalost řazení ústrojí z Hirošimy nebo Wolfsburgu – občas marně tápete jestli už máte zařazeno, nebo jestli jste tam vůbec dali rychlost, kterou jste původně zamýšleli. Palec nahoru dostává Verso za počet šesti stupňů v převodovce, což stále není v této třídě u všech konkurentů standardem.

toyota testy mpv  

Skvělé čitelnosti přístrojů ve středové kapličce bohužel nedosahují displeje rádia a klimatizace – ty jsou daleko méně zřetelné, a když si ve slunečných dnech nasadíte brýle, tak na nich téměř nic nevidíte. Není to škoda?

Nepotěší ani loketní opěrka zhotovená z tvrdého plastu. Detail, o němž jsou u Lexusu schopni mluvit 5 minut, tady plní svou funkci pouze z hlediska tvaru. Komfort jde stranou, nemluvě o tom, že i na tomto interiérovém dílu již byly šrámy.

Průměrný Čech s výškou 180 cm bude mít asi problém se středovým sloupkem, na kterém je řadicí páka. Běžně je totiž v kontaktu s pravým kolenem, i když jen mírně. Zaznamenali jsme i stížnosti na horší viditelnost spodní části otáčkoměru, které brání věnec volantu.

Japonské inženýry však musíme pochválit za ovládání tempomatu. Páčka v pravé spodní čtvrtině volantu je dobře přístupná, snadno a intuitivně ovladatelná a tudíž i bezpečná.

Nový motor

Testované Verso pod kapotu dostalo nový atmosférický benzinový čtyřválec o objemu 1798 cm³ naladěný na 108 kW při 6400 min^-1, maximální točivý moment dosahuje maxima 180 Nm při 4000 min^-1. Agregát je vybaven systémem Valvematic, což je obchodní název pro plynule variabilní časování ventilů a variabilní zdvih ventilů. Eliminace škrticí klapky by teoreticky měla přinést zvýšení účinnosti v nízkých a středních otáčkách, v nichž se budete pohybovat nejčastěji.

Dalo by se říci, že je to nejlepší zážehový agregát v nabídce. Kromě něj totiž Toyota nabízí pouze jedna-šestku poskytující nadstandardních 97 kW a 160 Nm. Numericky jsou to nevýznamné rozdíly, ale objemnější motor by měl být díky rovnoměrnějšímu nástupu snáze ovladatelný a uživatelsky přívětivější. Jak to tedy je?

1.8 Valvematic zvládal rozpohybovat Verso vážící 1,5 tuny s přehledem, tak akorát, aby se přitom moc nezadýchával. Stovku nové Verso dosáhne za 10,4 sekundy, ale v nižších otáčkách z této Toyoty hbitý účastník provozu rozhodně není. Na vině je stále aktuálnější snižování spotřeby prostřednictvím dlouhých převodů.

Nízké otáčky mu nevadí – motor se dokáže s vozem vypořádat i při nějakých 1500 min^-1 . Ale teprve v okolí 2000 min^-1 se začne rozumně projevovat a zabírat, do 3500 min^-1 je to na takové to běžné domácí ježdění, jak by řekl klasik. Na této hranici přímo pocítíte úřadování proměnného časování ventilů Valvematic a dále se již motor projevuje jako velmi slušný tahoun. Navíc ještě při 5400 min^-1 dále ožije a s ochotou odvádí svou práci až k 6400 min^-1 , kde má své výkonové maximum. Omezovač zasahuje lehce před 7000 min^-1 .

Řidič prostě musí počítat s tím, že tento motor je točivý a svých 145 koní pošle na silnici až za šestitisícovou hranicí – pokud tedy potřebujete maximálně zrychlovat, je potřeba vyhnat ručku otáčkoměru za hranici s číslem 4, ještě lépe s číslem 5. Není to životu nebezpečné! Naopak.

Velkým kladem benzinové jedna-osmičky je její zvuk. Při nízkých otáčkách o motoru prakticky nevíte, pod kapotou jen cosi tiše ševelí, a do interiéru o sobě nedává zvukem ani vibracemi téměř vůbec vědět. Pokud jej vyženete do otáček, tak o sobě dá vědět, ale zvuk to není vůbec obtěžující, spíše bychom jej hodnotili jako řidičskému uchu lahodící.

toyota testy mpv A kolik si tento technický šperk Made in Japan nárokuje paliva? V městském provozu jsme se dokázali pohybovat za necelých 9 l/100 km, mimo město se při troše sebeovládání dá jezdit i za šest litrů. Pokud se ovládat nebudete, stejně se do sedmi litrů vejdete. Sto dálničních kilometrů jsme při 130 km/h ukončili se spotřebou 8,5 l/100 km, motor v tomto případě na šestý převodový stupeň točí 3500 min^-1 a v interiéru je příjemná atmosféra - se spolucestujícími se můžete bavit bez zvyšování hlasu.

Při obvyklých cestovních rychlostech o motoru vůbec nevíte, odvalující se pneumatiky registrujete pouze z povzdálí a o největší hluk se tak starají zpětná zrcátka a vzduch vířící se kolem nich. Zrcátka jsou proti minulé generaci o pořádný kus větší a co se děje za vozem tak díky nim víte zcela jistě.

K jízdě ustálenou stokilometrovou rychlostí vám bude na každých sto kilometrů stačit rovných 6 litrů benzínu, motor v tomto případě točí přibližně 2700 min^-1 .

Pokud byste se rozhodli jezdit na spotřebu, tak máte ve voze praktického pomocníka – vedle otáčkoměru jsou šipky, které vám říkají kdy řadit nahoru a kdy dolů, aby vaše spotřeba byla optimální. Třeba při 60 km/h výrobce nabádá řadit již pátý převodový stupeň, motor přitom pracuje s 1800 min^-1 , ale jak jsme psali výše, vůbec mu to nevadí a dokáže se s těmito otáčkami velmi slušně vypořádat. Celý test jsme zakončili se spotřebou 7,7 l/100 km, což hodnotíme vzhledem k využívání potenciálu agregátu a velikosti auta jako přijatelnou hodnotu.

Nasedáme dozadu a nakládáme

Ještě se na okamžik vraťme dovnitř, tentokráte do zadní části auta. Na zadní sedadla se totiž nastupuje velmi dobře. Zásluhu na tom mají nadprůměrně velké zadní dveře, které se otevírají do velkého úhlu. Tak jak to má ve voze s karoserií MPV být, jsou zde tři samostatná sedadla, jejich sedáky jsou ve výšce 36 cm nad podlahou, což je zlatý střed. Stehna jsou podepřena jen průměrně, dvě osoby si sednou velmi pohodlně a při vnitřní šířce 152 cm nemají jejich ramena příležitost ke kontaktu. Na délku i na výšku je zde místa dost, nárty se dají pohodlně zasunout pod přední sedadlo a dvě osoby tak bez jakékoliv újmy přečkají i delší cestování. Ve třech už to taková pohoda není, ale díky podélnému posunování a naklápění opěradel jednotlivých sedadel si i trojice najde své relativní pohodlí.

toyota testy mpv  

Tím, v čem pravidelně Toyoty vynikají, jsou promyšlené systémy sklápění sedadel. Nejinak je tomu u nového Versa. Stačí jeden pohyb, kdy vezmete za páčku na horní straně opěradla, a sedadlo se buď nakloní nebo zcela složí vpřed na podlahu. Při sklopení vytvoří rovnou plochu, která je navíc ve stejné výšce jako nákladová hrana (680 mm nad vozovkou) a nakládání bagáže tak není do prostoru o rozměrech 850 x 990 x 440 mm obtížné. Zadní sedadla lze pouze posunovat, naklápět či úplně složit – úplně je vyjmout z vozu nelze.

Vyrovnávací box v kufru (na místě příplatkové třetí řady sedadel) má na výšku 15 cm, a tak do něj pod falešné dno naložíte dost věcí. Pod opravdovým dnem se nachází dojezdové kolo. Co má Toyota vyřešené velmi dobře, je umístění rolety zavazadlového prostoru při jejím vyjmutí – dá se bez problémů schovat do boxu, kde je u nakládací hrany vytvořen prostor přesně pro ni. Vyšší osoby si budou muset dát pozor na otevřené zadní dveře – vejde se pod ně totiž pouze 185 cm vysoký člověk. Většině české populace to bude stačit. Ostatní pozor!

Jízda

Naladění nového Versa upřednostňuje stejně jako všechny Toyoty komfort při zachování maximální úrovně aktivní bezpečnosti. Přes nerovnosti se tak přenášíte s grácií, o těch delších víte podle pohupování auta, o těch krátkých příčných vás zase informuje lehoučké drcnutí a vzdálená hluková kulisa – vaše pozadí, kostrč či uši si ničeho významného nevšimnou. “Odměnou“ za komfort vám bude naklánění se v zatáčkách a houpání, které u vozu vyvolá přenos váhy z jedné strany na druhou. Jezdit sportovně není nemožné, ale kvality tohoto auta si lépe vychutnáte při klidnější a rozvážnější plavbě krajinou – to vás bude Verso doslova hýčkat. A pokud se i přesto rozhodnete pro svižnější jízdu, věřte, že se Verso snaží udržet zvolenou stopu co mu síly vysokého MPV stačí.

toyota testy mpv  

Mírné zklamání přineslo pátrání po odkládacích schránkách a prostorech. Dvojitá chlazená schránka před spolujezdcem je standard, kromě ní Toyota vymyslela ještě šuplík pod sedadlem spolujezdce, dvě místa pro plechovky s nápoji na středovém tunelu a hlubokou schránku pod loketní opěrkou. Zdá se vám to na rodinný vůz málo? Nám také, kdeže jsou vychytralé schránky v Renaultu Scénic… Vzadu jsou plastové stolečky, do kterých můžete umístit svůj nápoj, prostory ve dveřích, kam se stejně jako vpředu klasická 1,5 l PET láhev nevejde. Trochu invence přináší schránka v podlaze. Suma sumárum považujeme tuto stranu nového Versa za slabinu. Rovněž hlasujeme pro změnu umístění tlačítek vyhřívání sedadel – ty jsou nyní na středovém tunelu pod loketní opěrkou. Ideální pozice to není, při jízdě se k nim špatně dostává a jejich ovládání zbytečně odvádí pozornost od řízení.

Závěr

Jak už bylo řečeno v prvních dojmech, Verso to nebude mít na trhu vůbec lehké. Průměrné stáří pěti nejprodávanějších modelů třídy bude v roce 2010 jen 1,6 let, což předznamenává tvrdý boj na ostří nože.

Příznivce japonské značky zřejmě nezklame. Pro Toyotu charakteristické jemné ovládání, výborné odhlučnění a jízdní komfort je v tomto voze kombinováno s mezigeneračně prostornějším interiérem a přiměřeným objemem pro zavazadla. Flexibilita, kterou Verso nabízí, představuje dnes již standard. Toyot neznalí řidiči by měli vědět, že bezpečnost je vysokou prioritou této automobilky. Snad proto je celý vůz uzpůsoben pro defenzivní jízdu s minimálním vlivem na životní prostředí.

S novým motorem o objemu 1,8 l chybu rozhodně neuděláte, umí jezdit úsporně stejně jako zatáhnout ve vyšších otáčkách. Odměnou vám bude božské ticho. A kdo touží po autě plném lidí – sedmimístné verzi – připlatí si přijatelných 20.000,- Kč.

toyota testy mpv  

Plusy

• Prostorný interiér
• Skvěle čitelné přístroje v kapličce
• Ovládání tempomatu
• Utlumení hluku a vibrací motoru
• Rovná podlaha ve druhé řadě sedadel
• Rovná ložná plocha při sklopení zadních sedadel
• Velká zpětná zrcátka
• Velký vstupní profil zadních bočních dveří

Mínusy

• Přeposilované řízení
• Odolnost materiálů v interiéru
• Umístění ovladačů vyhřívání sedadel
• Nemožnost individualizace
• Nevyjímatelná zadní sedadla