Tomáš Enge: Profesionálním jezdcem mohu být třeba ještě deset let

Patří zároveň ke špičkovým testovacím jezdcům, v poslední době působí i jako vývojový pracovník týmu Reiter Engineering. Věnuje se také koučování a nově je manažerem projektu Reiter Young Stars, kde působí jako hlavní koordinátor. V následujícím rozhovoru Tomáš dává nahlédnout do nejbližší budoucnosti své profesionální kariéry.

V září oslavíte jubileum, které pro většinu sportovců znamená bilancování a loučení s aktivní kariérou. Jak proto vidíte svou nejbližší budoucnost v roli špičkového závodního jezdce?

V tomto čase vidím svou budoucnost spíše v roli manažera či koordinátora různých sportovních projektů, jako je tomu třeba nyní v případě Reiter Young Stars. Aktuálně jsem stále ve službách týmu Reiter Engineering, který mne využívá zároveň i jako profesionálního jezdce. Pokud si mě zákazník týmu Reiter Engineering vyžádá, účastním se řady závodů v průběhu sezony po celém světe. V tomto ohledu si dokážu představit, že můžu strávit třeba i dalších deset let na úrovni špičkového profesionálního jezdce. Dále organizuji oficiální testy v průběhu sezony a kromě toho jsem zodpovědný za rozpočty pro zákazníky, nabídky, testování, koučinky atd., tedy kompletní podporu zákazníků.

Už jsme zmínili, že kromě závodění se věnujete i vývojářské činnosti. Jak jste se sžil s touto rolí? Co Vám tato práce přináší, čím Vás případně obohacuje?

Již dlouho dobu se podílím na vývoji a testování nových vozů a jejich dílů. Začalo to v roce 2002, kdy jsme u týmu Prodrive dělali na Ferrari 550 Maranello, později také na voze Aston Martin DBR9 a poté i na prototypu Aston Martin LMP1. Je to činnost, které se věnuji již čtrnáct let, a pokaždé mi přináší něco nového. Je to zkušenost, která vás obohatí a kterou můžete kdykoliv v budoucnu využít nejen pro vývoj, ale také při testování. U týmu Reiter Engineering jsem se nejdříve věnoval úpravám v nastavení Chevroletu Camaro GT3. V uplynulém roce jsem se pak nemalou měrou podílel na vývoji vozu KTM X-Bow GT4, jenž je již třetím rokem připravován v dílnách německého týmu Reiter Engineering.

Další z Vašich aktivit spočívá v koučování. S ním souvisí i kurz sportovní jízdy v areálu mosteckého autodromu na konci června, jehož lektorem budete právě Vy. Co mohou účastníci kurzu očekávat? Je pilot F1 zárukou, že „jeho učedníci“ odjedou po intenzivním výcviku ze severu Čech jako lepší řidiči, rychlejší a připravení obstát v případné konkurenci na závodní dráze? Co je hlavním smyslem tohoto kurzu?

Kurz sportovní jízdy, který pořádáme společně s mosteckým autodromem, není zaměřen pouze na lidi, kteří mají cíl v podobě závodního růstu, zisku závodní licence, či proniknutí do závodního prostředí. Tento kurz je zaměřen i na běžné řidiče, kteří si chtějí zdokonalit své řidičské schopnosti anebo se naučit lépe ovládat svůj vůz ve vyšším tempu. Pro kurz není třeba ani mít sportovní auto, takže je možné jej absolvovat s běžným autem. Stejně tak je kurz určen i ženám, a že těch rychlých je u nás spousta. Je určen lidem, kteří mají talent, nadání nebo si jen chtějí zajet rychle na bezpečném místě, kde si mohou naplno vyzkoušet limity svého vozu a naučit se jak správně zareagovat na konkrétní kritické situace, které je mohou potkat v běžném silničním provozu.

Pokud se vrátíme k závodění, kromě evropských okruhů brázdíte také ty asijské. Rok 2015 Vám dokonce přinesl titul v šampionátu Thailand Super Series, v němž jste startoval s vozem Chevrolet Camaro GT3 u týmu Vattana Motorsport. Jaké jsou tedy rozdíly mezi Asií a Evropou pokud jde o závodění, jak se vyrovnáváte například s nutností cestovat na velké vzdálenosti, s časovými posuny? Co na to Vaši nejbližší?

Já jsem již měl možnost závodit na všech kontinentech včetně Afriky. Nejsložitější na tom není ani tak cestování samotné, ale hlavně to, jak se organismus srovná s časovými posuny. Ty jsou někdy opravdu velké a přiznám, že čím je člověk starší, tím hůře se na to zvyká.

V posledních letech zažívá boom závodění v Asii, kam směřuje spousta jezdců z Evropy, Ameriky i Austrálie, což zvyšuje kvalitu a konkurenci tamních šampionátů. Obecně ale platí, že pokud chce člověk uspět, je třeba mít ten správný tým, to správné auto a i toho správného spolujezdce.

Každý člověk má kromě profesionálního i soukromý, osobní život. Ani s blížící se čtyřicítkou se nezdá, že byste toužil po manželství a dětech. Nepociťujete v sobě v této souvislosti „tikot biologických hodin“ včetně touhy předat své jezdecké umění potomkům? Neplánujete tedy nějakou zásadní změnu v osobním životě?

Chtěl bych říci, že si vážím všech svých příznivců a fanoušků a děkuji jim za jejich podporu. O mně se všeobecně ví, že nerad řeším soukromí v médiích, a tak neudělám výjimku ani tentokráte. Myslím si, že pokud nějaká zásadní změna v osobním životě nastane, veřejnost se to určitě dozví…