Velorex v nové době: Prchající stan je inspirací dodnes

Automobilový průmysl v dobách socialistického Československa nebyl jen o osobních vozech značek Škoda a Tatra. V padesátých letech se začala vyrábět i vozítka Velorex, na která se díky jejich charakteristickému vzhledu a koženkové karoserii dodnes vzpomíná. Auto má dokonce novodobého nástupce nazvaného moderně Velor-X-Trike.

Historie tříkolky Velorex se datuje do čtyřicátých let, kdy František Stránský se svým bratrem Mojmírem postavili ve své opravně jízdních kol první zkušební exempláře takového vozítka, kterému přezdívali Oskar (složenina slov osa na káře). První kousek měl díly z jízdních kol, časem byly ale nahrazeny dokonalejšími komponenty z motocyklů. Charakteristický prvek v podobě karoserie z koženkového potahu už ale tříkolce zůstal.

Tehdejší doba nebyla malovýrobě příliš nakloněna, produkce aut se postupně soustřeďovala pod hlavičku Škodovky a Tatrovky, zatímco motocykly měly na starosti ČZ a Jawa. Bratrům Stránským se však vozidlo povedlo prosadit, a to jako levné autíčko pro invalidy. Díky koncepci tříkolky bylo vozidlo daňově zvýhodněno, a tak bylo pro zájemce velice levné.

První vozítka pro zákazníky vznikla na začátku padesátých let, kdy byla dílna bratrů Stránských začleněna do organizace VELO výrobní družstvo Hradec Králové (později Velorex výrobní družstvo Hradec Králové), přičemž výroba odstartovala v bývalém podniku na kuchyňský nábytek v Solnici v Orlických horách. Následující léta pak byla ve znamení postupných úprav konstrukce a změny názvu.

První vozy byly rozeznatelné podle krátké střechy končící hned za dveřmi, přičemž v jejich útrobách pracoval vzadu uložený dvoudobý jednoválec Jawa. Zpočátku si 3,1 metru dlouhé vozítko uchovávalo svoji přezdívku Oskar, nabízeno bylo jako Oskar 53, název Velorex přišel v roce 1956. To už vozy přežily svého tvůrce, František Stránský totiž v lednu 1954 těžce havaroval právě se svojí tříkolkou a následkem zranění skonal. O distribuci po Československu se tehdy staral Československý svaz invalidů.

Výroba velorexů pokračovala i v šedesátých letech, v roce 1963 přišel upravený Velorex 16/175 s jednoválcem ČZ o objemu 172 cm³ a výkonu 4,5 kW a Velorex 16/350 s motorem Jawa 350, tedy dvouválcem o objemu 344 cm³ a výkonu 12,5 kW. Firma si ale stále více uvědomuje, že je dílo už koncepčně zastaralé. Proto v průběhu šedesátých let vznikají prototypy nástupce, který už není tříkolkou, ale malým automobilem se čtyřmi koly.

Automobil nakonec nazvaný Velorex 435-O se začíná produkovat v roce 1971, kdy zároveň končí výroba tříkolky, a to po 15.300 vyrobených kusech. Oproti předchůdci se 435-O nelišila jen čtyřmi koly, ale také předními partiemi z laminátu. Konstrukčně vycházel z prototypu Velorex 1960, který měl dokonce karoserii z laminátu celou. To sériové provedení mělo zbytek karoserie stejný jako předchůdce, tedy koženkou potaženou kovovou kostru. Motor byl stále umístěn vzadu, jednalo se o dvouválec Jawa 350 o objemu 344 cm³ a výkonu 12,5 kW, který spolupracoval se čtyřstupňovou převodovkou. Důležitou novinkou jen 2.890 mm dlouhého auta pak byl fakt, že byl nově nabízen i běžným zákazníkům bez tělesného postižení. Pro členy svazu tělesně postižených byl velorex každopádně díky odečtu daně levnější.

Velkou díru do světa ale Velorex 435-O neudělal, jeho výroba totiž pokračuje jen do roku 1973, za dva roky produkce vzniklo jen 1.380 jeho kusů. Velorex 435-O totiž trápily mnohé problémy dané konstrukcí – dovnitř unikaly zplodiny z motoru, mnohé komponenty se zahřívaly a dveře dokonce vypadávaly. I proto Český svaz invalidů svým členům později raději doporučil Trabant 601. Do výroby se nakonec už nedostal ani zvažovaný náklaďáček Velorex 435-D s korbou z rikši ČZ 175 a užitečnou hmotností 230 kg, jehož ověřovací série vznikla už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

S tímto bychom pojednání o Velorexu mohli ukončit a maximálně zmínit jeho slavnou účast ve filmu Vrchní, prchni, jenže automobil přezdívaný hadrák, hadrolet, montgomerák nebo prchající stan dodnes nedává konstruktérům spát.

V roce 2010 totiž na oslavu šedesátého výročí od vzniku originálu byla postavena moderní interpretace Velorexu, která byla dílem opavského podnikatele Pavla Brídy. Vozítko kvůli právům nazvané Velor-X-Trike zůstalo tříkolkou, v útrobách však pracoval mnohem silnější motor – čtyřválec Honda o objemu 1284 cm³. Proti předchůdci novinka sice narostla na 3,8 metru, ponechala si ale jeho charakteristické detaily – oblouk u dveří nebo sklon zadní části karoserie.

Velor-X-Trike je ideový nástupce Velorexu, premiéru má Brně

„Vyvinuli jsme vlastně malý, rychlý a hbitý automobil pro městský a příměstský provoz na bázi motocyklu, který bude vážit přibližně 500 kg a muže mít nainstalován motor i přes 200 koní, což je velmi jistě zajímavý hmotnostní a výkonový poměr,“ uvedl autor projektu před jeho premiérou.

Pavel Brída jméno Velor-X-Trike používá i nadále. Už se však nejedná o moderní interpretaci Velorexu se spalovacím motorem, která byla stavěna na zakázku, ale o elektrickou tříkolku a čtyřkolku, která má ambice být nejlevnějším autem na českém trhu. Tříkolový model lze pořídit už za 145.079 Kč včetně DPH, zatímco čtyřkolku za 169.989 korun. Nízkou cenovku umožňuje fakt, že tříkolka je z homologačního hlediska nikoliv plnohodnotný automobil, ale kapotovaný moped (čtyřkolka zatím na homologaci čeká), a že výroba probíhá v Číně. V Česku je umístěna jen finální montáž.

Velor-X-Trike na vlastní kůži: Nejlevnější auto v ČR

Myšlenka Velorexu tak žije dál, a to nejen v Česku. Výrobci v posledních letech hojně experimentují s různými materiály, přičemž často myslí i na plátěnou karoserii proslavenou československou tříkolkou. V roce 2008 tak bylo odhaleno unikátní BMW Gina, koncept sporťáku, který dokázal měnit svůj vzhled. To umožnila právě speciální karoserie využívající konstrukci z oceli a uhlíkových vláken, která byla potažená umělou kůží z vysoce pružných vláken. Textil na karoserii použil i koncept Peugeot Exalt z roku 2014, který měl zadní partie potažené speciálním textilem Shark skin inspirovaným strukturou žraločí kůže.