TEST Volvo S80 T6

Po testu S80 s šestiválcem 2,9 (12/98 - ano, je to již rok a půl), dnes pokračujeme ve "zkoumání řady S80" nejsilnějším typem s označením T6. V tomto případě jde o stejný základ motoru, tzn. řadový šestiválec, který však má snížený objem z 2922 na 2783 cm3 z důvodu lepšího chlazení. Menší objem však díky dvěma (!) turbodmychadlům neznamená nižší výkon - naopak. Nejvyšší výkon T6 je 200 kW neboli 272 k (!), což pasuje tento automobil do oblasti "lehčích zbraní". To dokazuje i nejvyšší rychlost, která dosahuje magických 250 km/h.

První pohled při pohledu na S80 je mírně rozporuplný. Na jednu stranu je to klasické Volvo, se všemi klasickými znaky (např. maska chladiče, celková robustnost) na druhou již designéři museli opustit "klasické" hranaté tvary. Přesto se jeden nový nezaměnitelný prvek našel. Jde o poměrně mohutné rozšíření dveří v oblasti pod skly, které je "protaženo" i do blatníků a dokonce i do tvaru zadních světel. Faktem je, že tento prvek dodává S80 opticky na šířce.

S interiérem je to podobné, srší z něj bezpečí a robustnost, ale vše je již důkladně zaobleno. Ovládání všech funkcí je bezproblémové, běžné kontrolky hlásící závady jsou nahrazeny jedinou, která se rozsvítí a na displeji se objeví nápis "o co jde". Jen mi poněkud nevyhovovaly hlášení v němčině. Snad to lze jednoduše změnit, alespoň na angličtinu... Velmi dobré je odhlučnění interiéru od motoru i okolí. O motoru posádka prakticky neví a aerodynamický hluk je i ve vyšších rychlostech (cca 200 km/h) velmi nízký. Subjektivně bych řekl, že obdobný hluk je u vozů nižší střední třídy již okolo 150 km/h.

Menší problémy v interiéru se přeci jen vyskytly. Prvním je ovládání palubního počítače umístěného na ovladači blinkrů. Ovladač je řešen ve formě kroužku na páčce ovladače a ten se mi mnohokrát podařilo pootočit (a tím změnit funkci na počítači) při zapínání blinkrů. Druhou chybičkou je páka ruční brzdy, která je umístěna těsně vedle sedadla řidiče. Pokud je ve "vytažené" poloze ční vysoko vzhůru a při nasedání do vozu jsem se do ní několikrát uhodil. A třetím problémem je nevýrazná aretace dveří. Při otevření se prakticky vždy vrátí zpět. Na tento neduh si stěžovali prakticky všichni co s S80 jeli...

Sedadla řidiče i spolujezdce snesou nejpřísnější hodnocení. Jsou velmi pohodlná a navíc "v sobě" mají integrovány pokrokové funkce např. boční airbagy či bezpečnostní koncept WHIPS chránící pasažéry při nárazu zezadu, tím, že dojde k mírnému zaklonění opěradel a tímto se zmírní přenos síly na cestující. Kromě již zmíněných bočních airbagů v předních sedadlech se o bezpečnost posádky při bočním nárazu starají i unikátní "Inflatable Curtain". Jde o airbag, který se rozvine po celé délce interiéru a tímto chrání hlavy cestujících na předních i zadních sedadlech. Inflatable Curtain jsou schopny zachytit až 75 procent nárazové energie, kterou by jinak musela "pohltit" hlava (!!)

Místo na zadních sedadlech je odpovídající velikosti vozu. Místo pro nohy i nad hlavou je dostatečné. Za zmínku stojí i slušná šířka interiéru, což potvrzuje i měření. Oproti automobilům střední třídy je zde plných 100 mm navíc (!)

Zavazadlový prostor o objemu 440 litrů je poměrně dobře přístupný širokým, ale poměrně nízkým otvorem. Uchycení víka na plynových vzpěrách neomezuje zavazadla. Praktickou funkcí je možnost vytvoření přihrádky například na tašku s nákupem, která se jinak válí po zavazadlovém prostoru.

Testovaný vůz byl osazen čtyřstupňovou automatickou převodovkou s možností manuálního řazeníjednotlivých stupňů (u Volva nazvanou Geartronic). Zde si Volvo zaslouží trochu kritiky, jelikož u konkurence je již standardem automat s pěti stupni. Automat samozřejmě snižuje subjektivní pocit výkonu motoru, takže kombinace s 200 kW motorem je pro "závodníky" poněkud nevhodná. Praktické zkušenosti však hovoří jednoznačně ve prospěch automatu, který umožňuje neobyčejně plynulou jízdu s vysokým rychlostním průměrem, při minimální únavě. Navíc se každé zrychlení, či předjíždění koná s dostatečnou výkonovou rezervou, takže dostat se do krizové situace je prakticky vždy chybou na straně řidiče. Dostatečný výkon motoru i mohutný točivý moment jsou k dispozici prakticky ve všech režimech otáček. To dokazuje i hodnota nejvyššího točivého momentu 380 Nm, která se nemění od 2100 do 5000 otáček za minutu (!!)

Zpřevodování je pochopitelně velmi těžké (vždyť nejvyšší rychlost je 250 km/h), takže například při 130 km/h jsou otáčky motoru jen 2400 (ve 160 km/h - 3000 ot/min). Chod motoru je neobyčejně kultivovaný a přenos vibrací do interiéru prakticky nelze postřehnout. Na minimálním přenosu vibrací má určitě také zásluhu netradiční uložení motoru napříč. Určité malé problémy se objevovaly při startování, kdy je potřeba při startu "točit" motor o něco déle než bývá zvykem. Spotřeba je odpovídající výkonové kategorii ve které se T6 nachází. Při svižné, ale ne sportovní jízdě mimo město se spotřeba pohybuje okolo 12-13 litrů na 100 km. Ve městě je to pochopitelně horší - okolo 17 l/100 km. V každém případě je prakticky nemožné dostat se na výrobcem udávanou průměrnou spotřebu 10,9 l/100 km.

Výborné jízdní vlastnosti jsou dobře skloubeny s relativně tvrdým odpružením, odpovídajícím maximální rychlosti a výkonům S80 T6. Zároveň si však (naštěstí) odpružení T6 zachovává jistou dávku komfortu, která k této třídě vozů patří.

Na závěr mi nezbývá než (jako v minulém testu S80) doporučit potenciálním kupcům vyšší třídy vozů, určitě vyzkoušet i Volvo S80. Budete mile překvapeni...