Vyzkoušeli jsme simulátor náklaďáku: Jak jsme dopadli?

Řídit dvanáctitunový náklaďák je docela fuška. Zvlášť pro běžného řidiče osobáku. Volantem se točí ztuha a po přidání plynu cítíme, jak se motor pere se zátěží. Aspoň že výhled je z výšky kabiny královský.

Ale počkat! Byť se s námi budka kymácí a sedačka se vznáší jak létající koberec, krajina okolo je nějak příliš bezchybná. Ano, to za oknem není realita. Sedíme v simulátoru bezpečné jízdy, který vyvinula společnost Dekra ve spolupráci s Fakultou dopravní ČVUT.

Nepřevrátíš

„Nejen pro profesionální řidiče připravujeme celou řadu kurzů bezpečné i ekonomické jízdy,“ popisuje Zdeněk Šnajder z Dekry. A právě s tím má pomoci tento simulátor – kompletně vyvinutý a postavený v ČR. Proč školit řidiče ve virtuální realitě? Hlavní výhodou proti polygonu je možnost vyzkoušet si krizové situace přímo v provozu — sice virtuálním, ale bez nejmenšího rizika skutečné nehody.

Dojem ze simulátoru je přitom více než věrohodný. Po vstupu do zcela sériové kabiny nákladního vozu Man nastartujete normálně klíčkem, což probudí přístroje i zvuk motoru. Pak stačí zařadit D, odbrzdit a můžete vyrazit na cestu. Po okresce, dálnici, městem i krajinou, za deště nebo na sněhu. Na přidání plynu, brzdění, zatáčení i přejezd virtuálních nerovností simulátor reaguje tak věrohodně, až se nám po chvíli pozorování obrazu promítaného za skly začala točit hlava.

Rána jak z děla

Vše působí tak reálně, že se téměř bojíme šlápnout více na plyn. Když se ale odhodláme a na rovince podél lesa přitlačíme pedál k podlaze, vyběhne náhle kanec. Brzdy kvílí, ale nárazu zabránit nedokážeme. Je to pořádná šlupka, jenže náš man pokračuje dál a s šíleným zakýváním zastavuje až po několika metrech. „Zareagovali jste správně. Kdybyste se snažili vyhnout, mohlo to dopadnout mnohem hůře,“ ozývá se z reproduktoru hlas operátora simulátoru Ondřeje Rechnera.

Svět kolem se točí a my jsme rádi, že můžeme vylézt z kabiny. „Všechny síly zcela odpovídaly realitě, postupně jsme je ale mírně otupěli,“ říká nám cestou dolů. Prý proto, že se některým lidem dělalo špatně.

Konečně si můžeme prohlédnout kabinu zvenku. Za čelním i bočními okny jsou zrcadla, na která projektory promítají okolí. Celý předek pak trčí na speciální hydraulické plošině. Právě ta svými pohyby věrně kopíruje síly, jež by na tělo působila jízda skutečným vozem.

Dobrý nápad

Stoupáme z prostoru simulátoru do místa, odkud celou jízdu sleduje operátor. Na osmi monitorech před ním vidíme nejen pohled řidiče, ale i okolí

vozu nebo celou řadu údajů o něm. „Sledujeme třeba rychlost, zařazený převod, stlačení pedálů, otáčky, ale dokážeme také změřit například rychlost řidičovy reakce,“ popisuje Rechner. Na další obrazovce je vidět z několika úhlů šofér. Musí být pod neustálou kontrolou.

„Umíme zde připravit velké množství situací – nejen rizikové jako vyhýbací manévry či nedání přednosti,“ popisuje. Byť už stoprocentně funguje, simulátor je stále ve vývoji – proto se zatím ukázal jen zhruba na desítce akcí. Reakci na nebezpečí zde zkoušely třeba složky Integrovaného záchranného systému.

Nám se nápad líbí. Byť se grafika nevyrovná nejlepším počítačovým simulátorům, díky hydraulické plošině je dojem věrohodný. A opravdová kabina všemu dodá další rozměr. Bylo by skvělé, kdyby podobným výcvikem zvládání krizovek díky zařízení prošel větší počet kamioňáků. Vždyť třeba piloti dopravních letadel takto trénují zcela běžně.

Tři roky dřiny

Simulátor je společným projektem českého zastoupení Dekry a Fakulty dopravní ČVUT. Společnost dala studentům materiální podporu, ti pak strávili tři roky vývojem. Veškerý software je jejich prací. Rozkládací návěs, který zvenku připomíná motorhomy hvězd formule 1, vypadá skvěle. A je i maximálně funkční – v přední části nechybí klimatizovaná konferenční místnost pro školení. Střední, vysunutou část vyplňuje samotný simulátor, v zádi je prostor operátora. Simulátor stavěla opavská společnost Cargo design. Na kolik vyšel? Náklady se přiblížily deseti milionům. Pronájem vyjde na padesát tisíc na den, za přistavení se platí 8500 Kč.