Zemřel Břetislav Enge, legendární mistr Evropy

Michal Štěpanovský 14. 9. 2020 • 04:27

Zobrazit galerii

Zobrazit náhledy (35)

V pondělí 14. září 2020 zemřel ve věku 70 let náhle Břetislav Enge. Patřil k slavným českým automobilovým jezdcům a je otcem prvního Čecha ve formuli 1 Tomáše Engeho.

V roce 1981 přispěl k titulu mistra Evropy na okruzích pro značku Škoda. O pět let později se stal továrním pilotem BMW.

Koncem osmdesátých let minulého století přešel na automobilové soutěže (rallye), na kterých původně začínal svou kariéru. Před šesti lety se k nim vrátil a s historickými vozy jezdil až do konce sezony 2018.

V tandemu s Vojtěchem

Po vyučení automechanikem nastoupil Břetislav Enge na vojnu, kde dělal řidiče. Shodou okolností měl v zeleném suknu kamaráda, který znal Vlastu Tomáška, jenž také pocházel z Liberce, a stejně jako mladý Břeťa, byl blázen do aut.

Slovo dalo slovo a oba se sešli. Vlasta, kterému nikdo neřekl jinak než Bambas, vyměnil se svým tchánem fiata za tisícovku embéčko a tu začali s Engem připravovat na rallye. Původně měli jet jednotlivé soutěže na střídačku, ale nakonec řídil jenom Břeťa. Jednu oblastní rallye ve třídě A2 do 1150 cm3 vyhráli, ale na začátku roku 1973 se rozhodli pro jinou disciplínu. „Bylo to organizačně i finančně nad naše síly, a tak jsme si řekli, že zkusíme štěstí v závodech do vrchu,“ vzpomínal Břetislav.

Ve dvaasedmdesátém roce se potkal poprvé také se Zdeňkem Vojtěchem, s nímž v dalších letech vytvořil vpravdě legendární posádku. Společně se dokázali prosadit na stupně vítězů v závodech mistrovství Evropy. „Vzpomínám, jak za námi s Bambasem poprvé přišel a řekl nám, že je naše konkurence,“ usmíval se Enge.

Na Zdeňkovo doporučení zkusil závody do vrchu a od roku 1974 se definitivně přestěhoval na okruhy. V sezoně 1977 společně vstoupili jako tehdy českoslovenští reprezentanti do mistrovství Evropy. V roce 1981 měla trojice Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge a Jan Šenkýř klíčový podíl na zisku titulu mistrů Evropy pro značku Škoda. „Stotřicítce“ RS však ve stejné sezoně vypršela homologace, a tak se museli čeští jezdci poohlédnout po jiném závodnickém „nářadí“.

Od další sezony začali díky šikovnosti manažera Václava Bervida jezdit s vozy BMW. Nejprve to byl model 528, následovaly 635 CSI, 325 a nakonec M3. V roce 1986 se stal Břetislav Enge dokonce členem továrního týmu německé značky. „Zdeněk tehdy jezdil s člověkem, který si za to platil a já zůstal náhradníkem. U BMW si všimli, že jsem volný a nabídli mi angažmá na šest závodů u týmu BMW Lindner,“ říká. Stal se prvním Čechem, kterému se dostalo cti být továrním pilotem v barvách zahraniční značky.

Přilby automobilových jezdců: Co všechno musí zvládnout?

Začátkem devadesátých let startoval pohárovém seriálu Ford Fiesta Cup, ve kterém začínal i syn Tomáš. V sezoně 1994 vyhrál Břeťa domácí okruhový šampionát s vozem Ford Escort. „Tehdy jsem se rozhodl skončit, protože mi za více jak dvacet let závodění chyběla motivace. Mnohem zajímavější mi připadlo vést a podporovat Tomáše, který byl na začátku kariéry.“ Navíc Břetislav začal podnikat a působil řadu let jako dealer značky Volkswagen.

Návrat do rallye

V roce 2014 se za rychlý volant zase vrátil. Začal znovu jezdit automobilové soutěže. „Byl jsem v důchodu a byla mi dlouhá chvíle. Vydržel jsem to asi měsíc a pak mě napadlo, zkusit historické rallye. Párkrát jsem v předchozích letech jel Pražský Revival, který organizuje Eda Patera a líbilo se mi to,“ vysvětluje.

Tři roky startoval s vozem Škoda 130 LR. Navigátorku mu dělá dcera Lucie, mladší sestra Tomáše. „Původně jsem si myslel, že to bude pohodové svezení a k tomu dobrá atmosféra mezi pamětníky.“ Překvapilo ho však, jak všichni berou veteránské rallye nesmírně vážně. „Tratě rychlostních zkoušek se u nás moc nemění, takže mám možnost porovnávat. Loni jsme na mokru jezdili stejné časy jako o tři roky dříve na suchu,“ vysvětluje rozdíl.

Pro rok 2018 připravil Ford Escort Mk II. „Baví mě to a svým způsobem to představuje návrat do časů, kdy člověk začínal a připravuje si auto s několika kamarády,“ říkal tehdy vesele. „Takoví kluci jsou například na libereckém Autovrakovišti Kateřinky, kde mi občas vymontují z havarovaných aut použitelné nepoškozené díly, které potřebuju. Už se těším na novou sezonu, až si budeme rallye zase užívat s lidmi, které to baví stejným způsobem jako mě,“ připomínal v únoru 2018 s úsměvem Břetislav Enge.

Simulátory v motorsportu: Co všechno umí a proč je realita trochu jiná

Dceru vždycky poslouchám

Ve Světě motorů vyšel ve stejné době text, jehož součástí byl i následující rozhovor, ze kterého jsme použili a aktualizovali významné pasáže.

Působil jste vždycky jako kliďas, to máte tak šťastnou povahu?

Nevzpomínám si teď, že by mě něco někdy nějak extra vytočilo. I když někdy to byla možná škoda, protože bych vyventiloval něco, co mě štve. Vzpomínám, že můj táta byl taky takový a držel mě vždycky zkrátka. Klidnou povahu mám to určitě po něm.

V čem se lišil přístup k závodění vaší generace a současné?

Vztahy mezi námi nebyly tak vyhrocené, jako tomu bývá dneska. Chápu, že každý si hlídá svoje know-how, aktivity i sponzory. Jsem rád, že v historických rallye zůstalo ještě trochu ducha z dob, kdy jsem závodil.

Sledujete aktuální dění v motoristickém sportu?

Sleduju všechno, co se dá. Nejvíce mě ovšem baví rallye a MotoGP. Obě disciplíny sleduju hodně intenzivně, pokud jde o výsledky i vývoj v těchto sportech.

Máte svého favorita?

Myslím, že nepřekvapím, když řeknu jméno - Valentino Rossi.

Domníváte, že máme v České republice úspěšné automobilové či motocyklové jezdce?

Jak jsme malá země, tak je jich u nás dost. Proti nim však stojí ekonomika a finance. To bohužel tak je.

Na co v kariéře nejraději vzpomínáte?

Na začátek sedmdesátých let, kdy jsme začínali se závody. Tehdy nebylo na silnici tolik aut, neplatil bodový systém, v noci nebyla omezená rychlost. Byl to možná poněkud bohémský život, ale bavil nás a závody také.

Kdy jste si poprvé připustil, že Tomáš půjde ve vašich stopách?

Byl odmalička hyperaktivní dítě. Nejdříve zkoušel hokej, pak skoky na lyžích, ale to nebylo ono. Začátkem devadesátých let jsem u závodníka Martina Dlouhého zahlédl motokáru a koupil ji pro Tomáše. Od začátku bylo jasné, že se volantu nebojí, i když si musel nechat vysvětlit, že plyn není jediný pedál.

Jste rád, kam to vaše děti dotáhly?

S manželkou jsme se vždy snažili jít jim především vlastním příkladem. Mám z nich radost a to zrovna nemyslím na to, že Tomáš startoval ve třech závodech formule 1. On i Lucie pracují kolem aut i závoďáků a oba to náramně baví. Mám radost i z toho, že v práci nehledí na strávený čas, jsou akční, sportují a nejsou závislí jen na počítačích.

Je lepší, když sedí dcera vedle vás v rallyeovém autě, než aby závodila sama?

Tak to určitě. Když jsme s Luckou začali před třemi roky závodit v historických rallye, míval jsem zpočátku často chutě prosazovat svoji, protože dcera by měla poslouchat. Brzo jsem si však zvykl, že navigátora poslouchat musím. Teď vím, že když Lucka zavelí „plná jedna“ (rychlá zatáčka), tak to tam pošlu a nic neřeším.

Chtěl byste ještě startovat v nějakém závodě s Tomášem, nebo proti němu?

Na Pražském rallyesprintu se loni (2017) svezl Tomáš s Luckou v jedné posádce a to se mi líbilo. Bavilo by mě, pokud by startovali v rallye spolu a já jim dělal mechanika. (Obě Břetislavovy děti přání otce vyslyšely a objevují se dodnes na rallye historiků s vozem Ford Escort Mk II.)

Půjde vnouček Jonáš v dědových a tátových stopách?

Když o tom přemýšlím, tak si říkám, že by nebylo špatné, kdyby závodění v naší rodině pokračovalo i ve třetí generaci. Třeba budu za několik let roztlačovat motokáru s vnoučkem. Nechávám to však na Tomášovi a jeho ženě, jak malého povedou.

Čím jezdíte a jaký jste řidič?

Bílým tiguanem a myslím, že věk i bodový systém mě dost zkrotili. Jsem dost rozvážný řidič.