Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Simulátory v motorsportu: Co všechno umí a proč je realita trochu jiná

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Simulátory jsou hitem současného motoristického sportu. Zejména v době, kdy se vinou situace kolem koronaviru nemůže na světě závodit.

Člověk nemusí rozumět úplně všemu, je dobré vzít si odborníky. V tomto případě jsou to zkušení čeští piloti Tomáš Enge a Josef Král. Oslovili jsme také Petra Lisu, který na tomto zařízení vyrostl a dnes úspěšně jezdí. Chybět nemůže ani úspěšná závodnice Gabriela Jílková.

Čtyři a půl milionu

Jezdce lze po konzultaci s námi oslovenými odborníky rozdělit do několika skupin. Jednu tvoří lidé specializující na simulátory. Zřejmě nejrozšířenější jsou ti, co už mají zkušenosti s reálnými závody a v teple pokoje se učí například okruhy. Ve třetí kategorii jsou profesionálové pracující pro špičkové světové týmy ve formuli 1, severoamerickou Indycar, cestovní vozy DTM nebo ve speciálech GT.

„Simracing prožívá velký boom, ale je to slušně řečeno žrout času. K tomu, aby se dostal člověk na určitou úroveň, musí nalétat spousty hodin a kilometrů. Pokud si sednu ráno na simulátor na neznámém okruhu, dokážu se během pár hodin zlepšit o čtyři sekundy na kolo. Další dvě stáhnu během dne. Následné zlepšování je otázkou desetin a trvá dny, či spíše týdny. Na to nemá reálný pilot čas,“ vysvětluje Josef Král.

Jeho názor sdílí také Tomáš Enge, který je od začátku března součástí roudnického týmu Buggyra Racing. Ten organizuje seriál závodů na simulátoru pod názvem Buggyra Zero Mileage GT Cup. „Proti specialistům nemáme vychytané nastavení simulátoru, pedálů a volantu. Jeden z našich soupeřů v tomto seriálu má například najezděných čtyři a půl milionu kilometrů a sedí v tom roky,“ říká Tomáš Enge.

Jednoho ze seriálů Simracing pod názvem I-Racing se zúčastňuje také Gabriela Jílková. „Jezdím s auty typu GT, GTE a formule 3. Do jednotlivých závodů se klasifikujete podle bodového ratingu, který rozděluje piloty do kategorií. Utkávají se tak lidé na hodně podobné úrovni, což vám dává šanci si pořádně užít,“ vysvětluje pohledná česká závodnice. 

Zajímavou postavou mezi českými závodníky je Petr Lisa. Šestnáct let jezdil na simulátoru a třetím rokem patří k úspěšným v kategorii GT3. Aktuálně je spolumajitelem firmy MyRace, která v Praze provozuje nejsofistikovanější simulátory v České republice. „Můžu natrénovat cokoliv bez rizika havárie. Vyjezděnost na simulátoru opravdu hodně pomáhá. Když na něm trénuji, využívám podněty jako zrak, sluch, zpětnou vazbu od volantu a sedačky. V reálném autě se mi k tomu přidají další vjemy a velmi rychle se dokážu dostat na limity auta. Při jízdě na shodném okruhu v reálu a na simulátoru jsem schopen se dostat na rozdíl jedné až dvou desetin sekundy,“ míní Lisa.

Praktické zkušenosti přidává také Gabriela Jílková. „Když jsem trénovala s vozem KTM X-Bow třídy GT3 na simulátoru, trvalo mi později na okruhu v Mostě v reálném světě deset kol, abych se dostala na nejrychlejší časy, které se zde s tímto vozem daly dosáhnout,“ říká závodnice.

Co na to říká Tomáš Enge? „Nikdy jsem neměl problém si rychle zvyknout na nový okruh s jakýmkoliv vozem. Nebráním se však možnosti učit se nové tratě na simulátoru. V současné době zdravotní a bezpečnostní situace neexistuje ani jiná možnost. Ačkoliv jsou lasery schopné skenovat okruhy s přesností deseti patnácti centimetrů, bývá realita vždy trochu odlišná, například výška obrubníků,“ říká liberecký jezdec.

Zajímavou zkušenost má také další námi dotazovaný expert. „Když jsem působil před několika lety v britském programu Nissan GT Academy, stal se člověk svědky neuvěřitelných scén. Jeden z kluků si přibrzďoval ruční brzdou, aby lépe projížděl zatáčku. To je věc, jakou si v závodním autě na okruhu nemůžete dovolit,“ říká Král.

K fungování současných simulátorů máme další zajímavý postřeh. „Jejich know-how patří k nejstřeženějším tajemstvím formule 1. Podle informací starých dva tři roky se jedná o obrovské plochy, které se pohybují ve všech směrech a jsou schopné absorbovat všechny pohyby a data přesně tak, jak se to děje při reálné jízdě na trati. Mercedes a McLaren používají tyč, která je napojená na přilbu a simuluje přetížení, jež v dané situaci pilot zažívá,“ říká Král.

Tohle je vysoká škola

Pokud se budeme bavit o simulátorech a jejich využití na nejvyšší úrovni motoristického sportu, můžeme se vydat rovnou do pověstné královny motorsportu, tedy formule 1.

Když je auto na trati, jsou první reálná data konfrontována s informacemi ze simulátoru. Následuje korelace (porovnání) datových informací CFD (průtokové plyny) s reálnými informacemi. Dalším krokem je srovnání dat z větrného tunelu s údaji, které jednotlivé senzory nashromáždily při jízdě na okruhu. Sofistikovaná práce jde dokonce tak daleko, že špičkové stáje F1 zaměstnávají jezdce, kteří mají blízko závodnickému stylu - například Lewise Hamiltona (Mercedes). „Pro Ferrari takto pracuje například David Rigon. U Mercedesu zase Britové Oliver Turvey a Sam Bird, se kterým jsme byli soupeři v GP2,“ říká Král.

Český pilot přidává další zajímavé informace: „Týmy Mercedes, Red Bull, Ferrari a jistě i McLaren absolvují během velké ceny své další závody. Bez ohledu na to, kde na světě se klání jede, mají ve svých továrnách nejenom desítky techniků, ale především dva špičkové jezdce se zkušenostmi z formule 1 či F2, kteří kopírují trénink pilotů v reálu. Poté, co obdrží data ze závodu v USA, Japonsku, Číně nebo kdekoliv na světě, zpracují je inženýři v továrně a hned je nechají odzkoušet na simulátoru. Získané informace pak putují do dějiště velké ceny.“

Podle Králových slov například piloti Mercedesu usednou v sobotu do jiného vozu, než s kterým kroužili na trati o den dříve. Jejich systém práce závodní stáje na okruhu a odborníků na simulátoru je tak precizní, že do sebe všechno zapadá. Jestliže Hamilton vleze do auta, absolutně důvěřuje tomu, co prověřili jiní lidé na simulátoru tisíce kilometrů daleko.

„Před deseti lety jsem s britským týmovým parťákem Britem Darrenem Turnerem od Aston Martinu vyvíjel software i hardware pro simulátory. Technicky ani jezdecky to není složité, pokud máte za sebou miliony eur. Je to zkrátka jenom o penězích. Darren se v tomhle oboru úspěšně realizuje. Je to dobře, protože má hodně zkušeností z reálných závodů, kde patřil vždy k nejrychlejším,“ připomíná Enge.

Máme simulátorům věřit?

Všichni čtyři námi dotazovaní závodníci se shodují, že simulátory jsou bez diskusí užitečné, pokud s nimi člověk umí pracovat. Nesmí jim však podlehnout a propadnout. „V Nissan GT Academy se po trénincích našlo pár lidí, kteří dokázali jezdit rychle. Bohužel více bylo takových, co si přenášeli zvyky ze simulátoru za reálný volant. Třeba průjezdy některých zatáček zkoušeli podle zvyků ze simulátorů, ačkoliv to fyzikální zákony v daném místě vylučovaly. Bylo hodně těžké je přesvědčit, že realita je jiná,“ vzpomíná Král.

Co všechno je možné na simulátoru vyzkoušet a natrénovat, vysvětluje Petr Lisa: „Poznat jednotlivé tratě, kterých máme v databázi kolem tří set, se dá zvládnout. Pochopit chování auta také lze, stejně jako pocity, když je kolem vás několik vozů. Pro skutečné závody je samozřejmě nutná fyzická a mentální příprava. Musíte si srovnat v hlavě, že na počítači zmáčknete tlačítko Escape a jedete znovu. Na trati je každá chyba tvrdě a draze potrestána. A to mám na mysli nejenom výsledek, ale také vážné materiální škody.“

Jako zajímavou zkušenost vidí simulátory také Gabriela Jílková. „Bez velkého rizika můžete vymýšlet taktiku, zkoušet předjíždět v místech, kde si to reálně nezkusili. Až přijdete na trať, musíte si ovšem v hlavě srovnat, zda takový manévr lze skutečně udělat. Moje závody trvají většinou hodinu. Po absolutní koncentraci v takovém čase je člověk hodně unavený, i když jen sedí na sedačce ve svém pokoji,“ tvrdí Gabriela.

Naše zamyšlení nad tématem simulátorů uzavírá první Čech ve formuli 1 Tomáš Enge. „Pomáhají k tomu, aby se člověk stal komplexnějším jezdcem. Ovšem klasickou jízdu na okruhu se všemi vjemy a fyzikálními zákony to nikdy nenahradí. Závodění není jen o jezdění samotném. Nemůžu trávit čas na simulátoru ani v současné době, kdy jsou omezené možnosti být na okruhu. Motorsport není jen o volantu, ale také o spoustě povinností marketinkových a mediálních,“ míní a dodává: „Simulátor není o tom, že můžete jet na hraně, rozbít auto a nic se vám nestane. Skutečný závodnický adrenalin zažijete, když zajedete kolo bez chyby, dosáhnete špičkového času a mechanikům přivezete auto do boxů nepoškozené.“

Vizitky dotazovaných

Tomáš Enge (11. 9. 1976, první Čech ve formuli 1 a Indycar, 1. v Le Mans 2003 v kategorii GTS, 6x vyhrál v Le Mans kvalifikaci, vítěz European Le Mans Series 2009, 12x vítěz Zlatého volantu.

Gabriela Jílková (2. 4. 1995, 1. ve formuli Renault 2.0 2013, 1. místo s Praga R1 Endurance 2014, 2x 1. v ESET V4 TWC 201), 2x 1. ve FIA Central European Zone 2017, 4x držitelka Ceny Elišky Junkové.

Josef Král (15. 6. 1990, 2. ve formuli BMW 2006, 3. v International Formula Masters 2009, test vozu F1 2010, vítěz seriálu vytrvalostních závodů 24h Series 2019, vítěz Zlatého volantu 2019.

Petr Lisa (17. 7. 1979, 3x mistr ČR na simulátorech, Mezinárodní mistr ČR na okruzích 2018, 2019, vicemistr FIA Central Europe Zone 2018, vítěz 24h Series European Championship 2019.

Svět motorů 20/2020 Svět motorů 20/2020

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Doporučujeme