Zemřela Maria Teresa de Filippis, první pilotka F1

Poválečná historie Velkých cen, respektive oficiálního mistrovství světa formule 1, je na příslušnice opačného pohlaví poměrně chudá. Z pětice dam, které se pokusily o start, se to povedlo pouze dvěma Italkám. Primát už navždy patří Marii Terese de Filippis, která zemřela 9. ledna 2016 (některé zdroje uvádějí 8. 1.). Dožila se úctyhodného věku 89 let.

Závodila od svých dvaadvaceti, narodila se 11. listopadu 1926 v Neapoli. Vsadila se se dvěma bratry, kteří tvrdili, že nebude dost rychlá. Začínala za volantem maličkého Fiatu 500 Topolino, jezdila vrchy i vytrvalostní podniky, úspěchy v italském šampionátu sportovních vozů jí otevřely dveře k Maserati. S dvoulitrovým typem 200 S dojela druhá v roce 1956 v Neapoli.

Koupila si vlastní monopost Maserati 250 F, rodina bohatých průmyslníků měla peněz dost. Jenomže šlo o extovární stroj, oficiální tým byl po Fangiově titulu rok předtím rozpuštěn. Dojela pátá v GP Syrakus 1958 na Sicílii. V letech 1958 a 1959 se pokusila kvalifikovat pětkrát do mistrovských Grand Prix. V Monaku se jí to ještě nepodařilo, tam mohlo tehdy startovat jen šestnáct aut a do závodu se přihlásilo 31 jezdců! Tehdy se do klání nekvalifikoval třeba už sedmapadesátiletý Louis Chiron nebo jakýsi Bernie Ecclestone... Marii Terese chybělo necelých šest sekund. Sám Fangio, který jí radil, řekl: „Jsi příliš rychlá a hodně riskuješ.“

Povedlo se jí to ale ve Spa, kde dokonce dorazila do cíle, byť jako poslední, desátá. Vítězný Tony Brooks na Vanwallu ujel o dva okruhy více, slavná trať tehdy ještě měřila přes 14 kilometrů a závodníci absolvovali jen 24 kol. Přihlášku do Remeše pořadatelé neakceptovali, ředitel závodu se vyjádřil v tom smyslu, že jediná helma, kterou by měla mít žena na hlavě, je ta u kadeřníka.

V portugalském Oportu se jí po startu z poslední patnácté pozice po šesti kolech zakouřilo z motoru, mimochodem jela v barvách modenské Scuderie Centro Sud. Na domácí Monze sice také vyrážela do závodu z konce pole, ale vydržela celých 57 kol, než ji opět zklamala pohonná jednotka, tentokrát znovu jejího vlastního auta. V Monaku 1959 se sešlo už jen čtyřiadvacet pilotů, Maria Teresa neuspěla ani napodruhé, poslednímu šestnáctému na startu se však s jedenapůllitrovým Porsche RSK formule 2 přiblížila už na tři vteřiny.

Jela ještě BRDC International Trophy v Silverstone, znovu s Maserati 250 F týmu Scuderia Ugolini, šachovnicovou vlajku nespatřila ani tentokrát. Prvního srpna 1959 se na Avusu zabil pilot Porsche, šéf týmu a její dobrý přítel Jean Behra. Italská závodnice se tedy rozhodla pověsit přilbu na hřebík, vdala se a založila rodinu, narodila se jí dcera. Teprve po dvaceti letech rozšířila řady Klubu bývalých jezdců Grand Prix a v roce 1997 se dokonce stala jeho viceprezidentkou. Vedla také oficiální klub slavné modenské firmy s trojzubcem ve znaku.