Audi 100/A6 (1990-1997) - majestát z Ingolstadtu

V roce 1994 sice došlo k přejmenování řady když Audi přešlo z tradičního číselného označení na symboliku A plus číslo (v tomto případě A6), ale na vozidle samotném se změny projevily jen omezeně.

Konstruktéři z Ingolstadtu měli nelehký úkol. Zlepšovat pokrokovou třetí generaci Audi 100 nebylo snadné. Vzpomeňme alespoň na do detailu propracovanou aerodynamiku klasické tříprostorové karosérie. Po osmi letech výroby však na konci roku 1990 přišla nová stovka. Designéři respektovali a dále rozvinuli vzhled předchůdce. Zachována zůstala aerodynamicky optimální boční skla kopírující obrys karosérie i výrazné optické oddělení tří prostorů, stále ještě klasické limuzíny. Tuto identifikaci značky automobilka zcela opustila s nástupem aktuální páté generace A6, uvedené v roce 1997. Čtvrtá generace převzala mnoho ze svého předchůdce. Podvozek, některé části v interiéru a zpočátku dokonce i motory.

Motorová nabídka první série nové stovky se skládala ze zážehových motorů 1.8 l (čtyřválec 66 kW), 2.0 l (pětiválec 74 kW) a 2.3 l (pětiválec 98 kW). Vznětové agregáty byly nejprve dva: starší pětiválec 2,4 (60 kW) a dvoulitr (64 kW). Již krátce po zavedení do výroby se pod kapoty dostaly jiné motory. Zážehový dvoulitr měl 85 kW (jako základní motorizaci lze doporučit i při koupi ojetiny, nepříliš výkonná, ale úsporná pohonná jednotka), pětiválec 2,3 l dával 98 kW a objevil se i větší šestiválec do V o objemu 2,8 litru (128 kW). Nová generace dieselů s označením TDI měla svého zástupce v řadě 100 od roku 1991 v podobě pětiválce 2,5 TDI (85 kW). V následujícím roce se do výroby dostaly novější motory. Vrcholná verze označená S4 byla v prvním vydání vybavena přeplňovaným zážehovým pětiválcovým motorem 2.2 l (169 kW) s čtyřventilovou technikou, který měl vysoký točivý moment 350 Nm již při 1900 ot./min. S4 zrychlovala na 100 km/h pod 7 s a jela maximálně 240 km/h. U vrcholné verze nemohl přirozeně chybět pohon všech kol quattro, který byl za příplatek k dispozici i k dalším, méně výkonným modelům. Sportovní Audi S4 je celkem nenápadný automobil, takže v bazaru jej poznáte jen podle bílých směrovek (ostatní Audi 100 měly blinkry oranžové), jiných předních světlometů (s "čočkami") a drobného červeného loga S4.

Na podzim 1991 bylo uvedeno kombi, kterému u Audi říkají Avant. Zatímco limuzína měla základní objem zavazadlového prostoru slušných 510 l, kombi se chlubilo pouze průměrným užitným objemem 390 l; bylo jej však možno dále rozšířit sklopením sedadel. Také kombi mělo obdobnou nabídku motorů a možnost volby pohonu všech kol. Quattro je jednoznačně velké plus v oblasti aktivní bezpečnosti. Atraktivní ojetina s levným provozem to však asi nebude. Na ceně se zřejmě pohon všech kol příliš neprojeví, v provozních nákladech však ano. Něco si vyžádá servis, více však bude stát palivo kvůli vyšší spotřebě paliva. V této třídě oblíbené šestiválce měly od roku 1992 nového slabšího zástupce - motor 2,6 (110 kW), který měl přirozeně tišší a klidnější chod než pro Audi typické pětiválce a byl úspornější než jeho větší kolega 2.8 V6. Od roku 1993 pak byl na vrchol řady umístěn osmiválcový model S4 4.2 V8 o výkonu 206 kW (280 k).

V roce 1994 došlo ke změně modelového značení všech Audi, aby se tak vytvořil prostor pro nová jména a logické uspořádání celé nabídky značky. Z Audi 100 se stala A6. To s sebou přineslo lehké změny ve stylingu. První á-šestky již mají všechny bílé směrovky, nová přední a koncová světla a několik dalších detailů, ale v zásadě se nic dalšího nemění.

Naopak revoluce přišla na podzim 1994 s příchodem dalších motorů TDI. Pod kapotou své místo našla dnes již klasická jedna-devítka se 66 kW a pětiválec 2,5 TDI (103 kW). Velký diesel je u prvních Audi A6 žádán pro velký výkon, točivý moment (290 Nm při 1900 ot/min) a nízkou spotřebu kolem 6 l/100 km. A6 s tímto motorem přitom zrychlovala na 100 km/h za méně než 10 s. V roce 1995 pak přišly pětiventilové motory 1.8 20V (92 kW) a šestiválec 2.8 30V (142 kW/6000 ot./min a 280 Nm při 3200 ot./min). Přejmenování řady přineslo zmatek do značení sportovních verzí, protože standardní písmeno "A" v názvu, bylo u vrcholných modelů nahrazeno písmenem "S". Tak se z S4 stalo S6 a název S4 pak patřil menšímu sporťáku na bázi menší řady A4. Na sklonku života řady 100/A6 se představila další evoluční verze osmiválce 4.2 l a tam měl model S6 celých 213 kW.

U Audi asi všichni očekávají pečlivé zpracování a kvalitní materiály, které vydrží. Je tomu skutečně tak, uvnitř je přístrojová deska s přehledným přístrojovým panelem a vysokým horním okrajem obklopujícím posádku. Po mechanické stránce jsou tato Audi velmi solidně navržena a vyrobena, takže v domácím Německu není problém potkat i ojetinu s šesticiferným počtem najetých kilometrů. Přesto se Audi 100/A6 neumisťuje v horních sférách žebříčků poruchovosti, ale je naopak až překvapivě blízko "šedému" průměru. Mezi 6 a 7 letými ojetinami je A6 podle TÜV Auto Reportu na lehce podprůměrném 49. místě se 16,3% vadných aut, mezi 8 a 9 letými vozidly obsazuje Audi 100 42. místo (21,8% vadných aut) a v kategorii 10 a 11 let starých automobilů je Audi 100 přesně na hranici průměru kategorie, hned za VW Golf na 35. místě (25,8% vadných aut).

Mezi časté závady s následky lze přiřadit přehřátí motoru z několika různých příčin (vadné teplotní čidlo, netěsnosti chladícího systému, olejového okruhu, vyrovnávací nádržky nebo vodního čerpadla), prasklé klínové nebo ozubené řemeny (vznětové motory), problémy se vyskytují také u vstřikovacích čerpadel a klasické problémy se mohou vyskytnout na výfukovém potrubí. Značná část závad má původ v elektronice (řídící jednotky), problémy jsou s alternátory, stěrači a palivoměrem.

Uvažujete-li o koupi limuzíny nebo kombi Audi 100/A6, pak vězte, že jde o kus auta. Vnější majestátné rozměry 4,79 x 1,80 x 2,43 m i rozvor 2,69 m jsou dobré na delší cesty. Prestižní a u nás velmi populární značka, dodá majiteli zřejmě i po letech náležitou důstojnost, ale právě ty čtyři kruhy na chladiči jsou mnohdy motivem pro vykradení zaparkovaného vozu nebo odcizení celého automobilu.

Další informace o tomto voze najdete také na těchto odkazech:

• Test Fiat Bravo 2.0 20V HGT (1998)
• CRASHTESTCrash Test Euro NCAP Fiat Brava (1999)

Přednosti

• úsporné a odolné vznětové motory
• velmi dobrá antikorozní ochrana
• pohon všech kol u verze quattro
• prostorný interiér
• kvalitní materiály a dílenské zpracování

Nedostatky

• dražší značkový servis
• vysoké riziko krádeže
• menší zavazadlový prostor u kombi

Nejčastější závady

• přehřátí motoru z několika různých příčin (vadné teplotní čidlo, netěsnosti chladícího systému, olejového okruhu, vyrovnávací nádržky nebo vodního čerpadla)
• prasklé klínové nebo ozubené řemeny (vznětové motory)
• problémy se vstřikovacími čerpadly
• koroze výfukového potrubí
• uvolněné nebo popraskané kabely řídící jednotky
• závady na alternátorech, stěračích a palivoměru
• vrzající sedadla