Auto Union: Stříbrné šípy se čtyřmi kruhy slaví 75 let

Německé monoposty obou výrobců dominovaly celé zlaté éře závodů Grand Prix před druhou světovou válkou, tedy období 1934-1939. Mimochodem, v roce 1938 byly schopny monoposty Auto Union dosáhnout na berlínském Avusu rychlosti 380 km/h. S úzkými pneumatikami, které byly na hony vzdáleny dnešním širokým slickům, to znamenalo mít kromě řidičských schopností i pořádný kus odvahy... Své pojmenování si monoposty vysloužily podle nelakovaných hliníkových karoserií.

Trojice vozů Auto Union typu A debutovala na závodní dráze právě před 75 lety – 27. května 1934. Místem prvního startu byl právě berlínský Avus a za volanty tehdy seděli král vrchů Hans Stuck, August Momberger a princ Hermann zu Leiningen, mimochodem spolu s Heinrichem-Joachimem von Morgenem vítěz prvního ročníku Velké ceny Československa 1930.

Největším rozdílem oproti konkurenčním vozům bylo umístění motoru vzadu. Sezona 1934 byla navíc první, ve které byla vypsána tzv. váhová formule. Ta neomezovala zdvihový objem motoru ani složení paliva, pouze suchá hmotnost vozu musela být maximálně 750 kg. Závodní stroj pro automobilku, která vznikla v roce 1932 spojením čtyř značek Audi, DKW, Horch a Wanderer, navrhl slavný Ferdinand Porsche. Vidlicový šestnáctiválec dával zprvu 184 kW (250 k) při 4500 min^-1. Značku Auto Union nesly před válkou právě jen monoposty pro Grand Prix.

Debut na Avusu vypadal pro celý tým zprvu velmi dobře. Hans Stuck zajel nejrychlejší kvalifikační kolo průměrem 245 km/h. V závodě, který se jel v silném dešti, vedl již o celou minutu, ale zastavila jej porucha spojky. A tak nejlepší vůz Auto Union, který řídil Momberger, skončil až na třetím místem za dvěma Alfami Romeo Guye Molla a Achille Varziho. Patřilo mu alespoň nejrychlejší kolo časem 5 min 12 s, což představovalo průměrnou rychlost 225,8 km/h. Konkurenční tým Mercedes-Benz se ovšem na start díky technickým problémům nepostavil vůbec.

Porsche stál za vývojem tří vozů Auto Union – typ A skončil svou kariéru s výkonem 217 kW (295 k), následující typ B z roku 1936 měl 276 kW (375 k) a typ C z let 1936-1937 dokonce 383 kW (520 k), přičemž zdvihový objem vzrostl až na 6 litrů. Základní koncepce vozu zůstala nezměněna po celou dobu, díky masivnímu točivému momentu 870 Nm ve 2500 min^-1 (!) stačila automobilům jen čtyřstupňová převodovka. 32 ventilů bylo poháněno jediným vačkovým hřídelem, původně celistvý klikový hřídel byl později nahrazen novým, který se skládal z jednotlivých segmentů, sešroubovaných drážkovými spoji.

Nejslavnějšími piloty vozů Auto Union byli Bernd Rosemeyer, Hans Stuck, Hermann Paul Müller, Ernst von Delius, Rudolf Hasse a Achille Varzi. Pro sezonu 1938 vypsala AIACR (předchůdce dnešní FIA) novou formuli s maximálním objemem motoru 3 litry. Auto Union vyrukoval s typem D, který už ovšem nebyl dílem Ferdinanda Porsche, ten z firmy odešel. Vývoji nového vozu šéfoval Robert Eberan von Eberhorst a jeho srdcem byl vidlicový dvanáctiválec.

Cena jednoho závodního vozu činila v roce 1935 50.000 RM (říšských marek), těsně před válkou vrostla až na 70.000 RM. Celkové náklady se zvýšily takřka dvojnásobně, přičemž celý závodní tým Auto Unionu čítal šest desítek lidí. Je také dostatečně známo, že automobilový sport štědře dotoval tehdejší nacistický režim, jeho příspěvky činily až dvacet procent rozpočtu stáje.

V šesti sezonách se vozy Auto Union zúčastnily celkem 61 závodů, třicítku z nich tvořily Velké ceny. Výsledkem bylo 24 vítězství, 23 druhých a 17 třetích míst, třešničkou na dortu pak titul evropského šampiona pro Bernda Rosemeyera v roce 1936.

Více jsme o stříbrných šípech psali v článku Pod lupou - Stříbrné šípy Mercedes-Benz v předválečné éře.