Nabíjení elektromobilů může být pro hendikepované peklo. Co všechno musejí překonávat?
Při zavádění elektromobility se trochu zapomnělo na vozíčkáře. Pokud si člověk s hendikepem pořídí elektromobil, má problém, kde ho nabít. Ne všechny nabíjecí stanice jsou totiž bezbariérové.
U řady čerpacích stanic najdeme vedle zákazu kouření nebo sdělení o tom, že prostor je sledován kamerou, taky info pro vozíčkáře, že mají třikrát zatroubit pro přivolání obsluhy. Je to vcelku praktické. Vylézt z auta, roztáhnout vozík a vejít se na něm do škvíry mezi stojan a auto není moc komfortní. Lepší tedy je požádat o pomoc. „Akorát je problém, když člověk nemá hotovost. Pokud na té pumpě nejde přenosný terminál, tak je problém. Nebudu nikomu dávat do ruky svou kartu a PIN,“ popisuje Heřman Volf. Je vozíčkář a zároveň předseda organizace Cesta za snem, která pomáhá hendikepovaným. Teď ale jezdí elektromobilem a tam to tak lehké není.
Na svém webu cestazasnem.cz má mimo jiné mapu nabíjecích stanic. Ty označené zeleně jsou bezbariérové, ty červené jsou pro řidiče na vozíčku naprosto nepřístupné. Žluté leží někde mezi. S obtížemi je možné auto nějak dobít, ale stoprocentní jistotu tady nemáte. My jsme proto vyrazili s Heřmanem Volfem na dobíjecí stanice podívat se, jak snadné či naopak těžké je z invalidního vozíku připíchnout auto na zdroj energie.
Ideální místo
První zastávka naší „tour de nabíječky“ je v ulici U Kostela na Praze 5 v Radlicích. Tato nabíječka je na mapě Cesty za snem zelená. Je tedy bez problémů přístupná i pro řidiče na vozíku.
