BMW 116i - Prorok blahobytu

Před nedávnými časy vládl mezi automobily pravý Babylon – každý vyráběl co chtěl a nikomu se nezodpovídal. I přišli mocní normalizátoři a pravili: „Automobily budiž děleny do tříd!“ Sami také pověděli, co která třída obnáší a všichni výrobci věděli, co mají vyrábět a za kolik prodávat. Nastalo jásaní veliké – napříště už každý bude znát vše potřebné. Ovšem zakrátko se ukázaly nevýhody – chudí museli vozit svoje početné rodiny a příbytky v malých vozech, protože ty velké se staly zároveň drahými. Majetní, dbalí své cti, naopak museli i hustým městským provozem proplouvat rozměrnými a drahými limuzínami.

Situace se zhoršovala; sociálně slabé rodiny kupovaly velké ojetiny, odložené bohatými a městští boháči odnášeli svoje dukáty do malých dílen, kde si nechávali stavět luxusní malé speciály. Až v poslední dekádě starého Milénia nastala velká Diverzifikace a jak pouštní růže po dešti nad Saharou začaly vznikat nové kreace na jedné straně na téma nízké náklady a vysoká užitečnost, na druhé pak maximální exkluzivita na minimálním půdorysu. Druhá skupina si během krátké doby ustavila přísné Desatero přikázání, se kterým zkonfrontujeme nové nejmenší BMW. Dosavadní low-end BMW 3 Compact jej totiž přesahuje na délku o 3cm, ačkoliv má o pár dveří méně.

Přikázání první: Nezevšedníš

Extravagance hýbe postmoderní dobou. Rčení typu „jediné pořádné auto je Mercedes“ rychle ztrácejí křídla a zejména mimo staromilnou Evropu je důležité nabídnout něco navíc. Osvědčenou devizou jsou sličné křivky s maximem kultivované originality; za ní se vydala i Jednička. Je výjimečná a zve na malebnou projížďku vyhraněným vkusem, vedoucí souběžně s užitečnou, ale poněkud nudnou honbou za krychlovými decimetry. Ač se svými parametry nevyhnula nepříliš elektrizující škatulce „nižší střední třída“, rozhodla se jejími pravidly řídit jen do určité míry a v dnešní době kabin, posouvaných až nad přední nápravu, si dovolila dlouhou příď s rozlehlou takřka plochou kapotou. Ani linie budky nejsou zrovna okoukané. Nízká střecha, neširoký pás oken, který se dozadu ještě zužuje, lukovitě prohnutý prolis a především estetický tvar zadních dveří spoluvytvářejí exota mezi soudobými 4,2 m dlouhými pětidveřovými auty. Ztvárnění obou konců pak také rozhodně nezapadá do šedého průměru a neokoukaná 17“ kola sice značně přitížila cenovce, ovšem dodala malému BMW potřebný punc. Zarazil nás takřka sedmitisícový příplatek za všechny vnější plasty v barvě karoserie. V této společnosti jsme to považovali již za samozřejmost.

Přikázání druhé: Osvěžíš zrak celé posádky

Vnitřek je také mezi kompakty zjevením; řadu prostorových kreací na téma levné plasty a vyplnění každé skulinky šuplíkem nebo poličkou, přichází variace elegantních křivek, povědomá znalcům nových BMW bangleovské éry. Spolu s roadsterem Z4 jsme jej prohlásili ze všech Bavorů z 21. století za nejútulnější. Kupci kompaktního vozu mají také premiérově možnost výběru z široké palety ozdobných dekorů a kožených čalounění. Stísněný pocit při pohledu zvenčí na prostor, omezený nízkou střechou, + zvýšenou podlahou a masivními dveřmi a sloupky po nastoupení opadne jen zčásti. Vpředu je místa dostatek, všechny údy až na spolujezdcovu levou nohu mají dost místa k volnému pohybu, jen hlavy se přiblížily do bezprostřední blízkosti stropního čalounění díky příplatkovému střešnímu oknu; vzadu chybí příležitost k plýtvání pochvalnými přívlastky. Dva dospělí si tam sice sednou, avšak od kontaktu hlav a kolen s příslušnými partiemi čalounění je dělí pouze jednotky centimetrů. Ke spokojenosti nepřidá ani těžko vysvětlitelná absence elektrických oken vzadu, zastoupených odpudivými kličkami. Minimální plocha zadních oken ke vzdušnosti také zrovna nepřispívá. Průvodním jevem akcentu na krásno je nedostatek odkládacích prostor. Např. řidičův mobil našel azyl až ve stojánku na nápoje pod loketní opěrkou, který je však za citelný příplatek.

Přikázání třetí: Řidiči vše k ruce nabídneš a zahrneš jej pohodlím

Ten, který sedí za volantem, stává se pravým středobodem jedničkového mikrokosmu. Jeho libé pocity jsou tím hlavním, a tak je vše natočeno tak, aby na to pohodlně dosáhl. Žádné tlačítko ani kolečko nevyžaduje dlouhé hledání, ani zvýšené ovládací síly. Přístrojová deska zeštíhlela na nezbytné minimum - přes počáteční nedůvěru a přitakání staromilcům jsme brzy oželeli staré bavorské přístrojovky s jedním ukazatelem vedle druhého a užívali si jednoznačné přehlednosti dvou velkých samostatných budíků s pouhým palivoměrem navíc. Teploměr chladící kapaliny jsme prohlásili za zbytný již dříve, indikace zahřátí oleje by se ovšem hodila. Prostor mezi oběma velkými kruhovými úsečemi zabírá vícebarevný matricový displej, indikující varovná hlášení, pod ním je pak několik řádků pro standardní provozní informace. Funkční a estetické řešení. Dosud jsme si zcela nezvykli na blikače i stěrače, ovládané postupnými výkyvy příslušných páček bez aretace v příslušné poloze. Zarazilo nás, že i přes přítomnost příslušného senzoru na skle (nebo alespoň jeho krabičky) chyběly automatické stěrače a cyklovači chyběla možnost nastavení intervalu! + Zde nás již podruhé napadlo, že marketingoví specialisté svou snahu nutit zákazníka k dokupování příplatkové výbavy poněkud přehnali. Příplatkový sportovní volant má skvěle tlustý věnec a optimální tvar, je ovšem kolmější, než je v dnešní době zvykem, a dává svou polohou vzpomenout na stávající Trojku. Sportovně založení řidiči si nemohou přát lepší řešení, lze jej totiž dostatečně vysunout a řídit vždy na příjemně krátkou ruku. Avšak volant tehdy zakrývá výhled na horní třetinu přístrojové desky, kde jsou mj. indikátory ukazatelů směru, což vzhledem k jejich samočinnosti nečekaně komplikuje život. Pedály zůstávají bez výhrad, jsou optimálně umístěné a dodržují dostatečné rozestupy. Největší kritiku nakonec sklidily přední sedačky; obě sice lze výškově seřizovat (u spolujezdce příplatek), ovšem nepohodlným způsobem. Navíc nelze měnit záklon sedáku, který se nám nezdál dostatečný. Na šířku i na délku bychom přidali pár cm a radikálně zlepšili boční vedení. Nostalgicky jsme také vzpomínali na nastavitelnou stehenní oporu a bederní oporu. I zde je zkrátka pomyslně napsáno: „Zákazníku, sáhni ještě hlouběji do kapsy a připlať si za sportovní sedačky.“ Očekávaným zklamáním je pak výhled dozadu. Skrz malá okénka toho mnoho vidět není a spíše efektní, než účinná vnější zpětná zrcátka situaci o mnoho nevylepšila. Aspoň že bylo lze je sklopit (za příplatek).

Přikázání čtvrté: Snadno se ovládati necháš

Síly, vyžadované k ovládání provozních mechanismů, patří k bavorskému standardu. Jsou trochu větší, ovšem tak to zákazníci očekávají a extrémy se nekonají. Volant dává najevo, že degresivní posilovač otáčí pořádně velkými koly, ovšem odměnou je strmé řízení (3 otáčky volantu mezi krajními polohami) a uspokojivý rejd. Na brzdu je třeba pořádně šlápnout, pak ze sebe ovšem rychle vydá to nejlepší. I spojka dává pocítit svou přítomnost, navíc je tradičně citlivá a neodpouští chyby. A nakonec řazení – také v dobrém slova smyslu neutrální. Pětistupňová skříň se nechá ovládat bez jediného zádrhele a nabízí jednoznačně vymezené řadící dráhy, i když páka se opět nevyvarovala drobného výkyvu. Typické BMW je poznat i poslepu.

Přikázání páté: Uši majitele svého těšiti budeš

Nastartování jediným ťuknutím do tlačítka je funkční exkluzivita, mezi kompaktními vozy ojedinělá a jak jsme se přesvědčili, i skvěle funkční. Po její aktivaci se rozezní zvuk, i přes absenci dvou válců do jejich typického počtu, + nezaměnitelně bavorský. I prostý čtyřválec dává najevo precizní konstrukční práci a díky své technické pokročilosti je i přes malý zdvihový objem stále připraven podat maximální výkon. Jeho vlastnosti zušlechťuje nezávislé plynule variabilní časování sacích i výfukových ventilů double Vanos, když do většího dvoulitru mu ještě chybí proměnný zdvih ventilů Valvetronic. V okamžiku převzetí měla šestnáctistovka najeto pouze 500 km a jevila neklamné známky značné syrovosti, ovšem s každou další najetou stovkou km se její projev zlepšoval a na konci testu už bylo možné zvuk označit za lahodivý. Pochvalu si ostatně zaslouží veškerá akustická pohoda – počínaje výborným odhlučněním, přes podařenou aerodynamiku, až po dobře odtlumený hluk pneumatik. Vibrací se sice motor zcela nezbavil, ovšem zredukoval je do neobtěžujícího chvění při volnoběhu.

Přikázání šesté: Budeš vždy hotov k plné práci

Konečně rozjezd. BMW dává od začátku najevo, že má v erbu především radost z jízdy. Je laděno tvrději a široká kola si s rozbitými vozovkami neporadí vždy bez problémů, ovšem vyzařuje suverenitu, postavenou na dotažených detailech. Akcelerace je hladká, odstupňování optimální a tak bychom mohli pokračovat. Vše je tak akorát a řidič s rychlým srdcem se cítí od začátku jako doma.

Ježdění po městě je doménou Jedničky. Tam se totiž nachází nejvíce obdivovatelů jejího výstředního kostýmku a svého řidiče činí středem pozornosti, téměř stejně jako ryze stylové Mini. Ploužení po dlážděných vozovkách satelitních městeček i popojíždění v koloně zvládá díky ploché křivce kroutícího momentu ležérně. Nebrání se ani jiskrným honičkách po městských okruzích, při kterých deklasuje naprostou většinu soupeřů především schopnostmi podvozku. Ovšem šarvátky mezi semafory brzy odhalí limity osmdesátipětikilowattové jednotky, která ztrácí dech ještě o něco dříve, než jsme čekali a subjektivně vnímáno ji dynamikou překonává i o 10 kW slabší Octavia 1,6i/75 kW. Ovšem znovu připomínáme, že jsme testovali prakticky nezajetý kus. Tentýž důvod má pravděpodobně i spotřeba, která svými 10,5 litry na 100 km při dynamickém ježdění zůstala cca o 1,5 l za očekáváním.

Přikázání sedmé: Vyvaruješ se smyku

Za městskými hranicemi se otevírá svět plný klikatých okresek a krásných míst k návštěvě. Mezi poli, skalami a lesy se totiž Jednička cítí nejlépe. Umí se ploužit sedmdesátkou a otevřeným střešním oknem pouštět dovnitř letní vůně, ovšem na požádání ukáže druhou tvář a začne to nejhezčí, co s ní lze zažít. Vynikajícím způsobem vyladěný podvozek – vpředu hliníková náprava s McPhersony, vzadu pětiprvkové závěsy – totiž našel zatím pravděpodobně nejlepší kompromis mezi přijatelným komfortem a impozantní agilitou. Pouze 1205 kg těžký vůz s hmotností rozloženou 50:50 se do každé zatáčky vrhá zcela přirozeně a drží bez problémů směr i v utahovácích, kterými jste zvyklí jezdit o 20 km/h pomaleji. V první fázi sbližování jsme se nechali vtahovat do nejužších vlásenek a zákeřných vraceček a v každé z nich se cítili naprosto suverénně. Pak jsme se osmělili a před každým nájezdem do zatáčky prudce brzdili, nejprve rovně, pak již se stáčením volantu, a opět nenašli slabinu. Brzdy ani po dvacetiminutové špičkové zátěži neprojevily zaznamenatelný fading a přední náprava si zachovala i při maximálním ponoření solidní ovladatelnost. A nakonec jsme si zkusili zatáčky pod plným plynem a zkonstatovali, že zadní náhon je to pravé. Přední kola nejsou nucena do přímého směru setrvačností homokinetických kloubů a drží stopu stejně ochotně, jako na rovině. Měli jsme možnost se svézt i po mokré zatáčkovité okresce, pokryté bahnem a ode všeho zlého nás ochránilo účinné DTC.

Přikázání osmé: Za sedmero hor a dálnic dojedeš

Autostráda je dalším oblíbeným místem nového minibavora. Podvozek i aerodynamika zvládá dálniční lety s obrovskou rezervou, limity vymezuje pouze slabý motor. Ovšem při krátkém svezení s dvoulitrem při české premiéře jsme se přesvědčili, že podvozek je rychlejší než motor ještě daleko více, než je u BMW zvykem. Usoudili jsme, že by si poradil i s trojnásobným výkonem proti základní šestnáctistovce. Boční vítr je odsunutý do kolonky „nedůležité“ a směrová stabilita nemá díky dlouhému rozvoru chybu. I hlučnost v zakázaných rychlostech je příjemně nízká. Apetit se při cestovní rychlosti ustálil na necelých devíti litrech na 100 km a otáčky při stotřicítce na hodnotě 3.900.

Přikázání deváté: Pána svého ochráníš

Skelet malého BMW je velice tuhý, což je znát v každé zatáčce, ale i při pohledu na silné sloupky. Do základní výbavy patří kompletní sada elektronických asistentů, pojmenovaná DTC (Dynamic Traction Control) a airbagů. Proti únavě očí bojovaly xenonové světlomety s velmi dobrou svítivostí a do aktivní bezpečnosti je třeba zahrnout i samotný výborný podvozek. Zarazila nás však nutnost příplatku za ISOFIX a mlhovky. Tyto bezpečnostní prvky by dle našeho názoru měly být součástí standardní specifikace, navíc příplatky za ně nejsou právě nízké.

Přikázání desáté: Za peníz pána svého odlišíš

Jednička je další mnichovský příspěvek do rodiny, jejímž členem je již ryze stylové Mini. + BMW 1 sice užitečnost docela nezatracuje a nabízí mj. celkem objemný zavazadlový prostor, dává však jasně najevo, že pro ni nebyla stvořena. Svou klientelu si najde zejména mezi bohatými individualisty, např. jako druhé/třetí auto v rodině fanoušků modrobílé vrtule a svou vstřícností nevylučuje ani ovládání ženskou ručkou. Špatnou zprávou pro ty, kteří se těšili, že konečně dosáhnou na BMW je, že s každým dalším stupínkem v žebříčku motorizací se cena navyšuje průměrně o nepříjemných 60 tisíc a navíc v základní výbavě jsou povážlivé mezery, jejichž zaplnění stojí nemalé sumy. Cena příplatkové výbavy testovaného kusu se přehoupla přes čtvrt milionu, ovšem my bychom i tak ještě doplnili minimálně sportovní sedačky, elektrická okna vzadu a hodil by se i parkovací asistent.

Svou nadstandardní cenou zužuje okruh konkurentů prakticky výhradně na Audi A3 Sportback, ostatní prémioví výrobci zatím svoje příspěvky do nižší střední třídy tají. S určitými omezeními poslouží i jako rodinný vůz, děti si vzadu pohodlí najdou.