BMW CS Vintage: Vzpomínka na klasická kupé z Mnichova

Kupé řady CS vznikala celkem ve třech generacích, tu první z roku 1962, interně značenou Typ 532, navrhli u Bertoneho v Itálii. V polovině 60. let minulého věku následovala série E120 Wilhelma Hofmeistera a po ní zejména na závodních tratích veleúspěšná E9. I za tou stál Ital, konkrétně Giovanni Michelotti a jednalo se vlastně o radikální modernizaci, skelet i boky zůstaly prakticky totožné s Hofmeisterovým dílem. Oba vozy se navíc vyráběly u Karmanna v Osnabrücku. Novinka ale nenavazuje na lehoučké ospoilerované bolidy CSL s přezdívkou Batmobile, které se svého času objevily i v Le Mans, nýbrž na jejich civilnější sourozence. Najdou se lidé, kterým současný styl mnichovských vozů prostě není příliš po chuti a nemohou si na něj zvyknout. I pro ty byl mohl být pohled na koncept CS Vintage lékem.

Design ze šedesátých let (E9 měla premiéru v sezóně 1968) může fungovat také dnes. Popisovaný projekt však nevznikl v bavorské automobilce, jeho autorem je David Obendorfer. Tohohle pána retro evidentně baví, protože už vytvořil třeba moderního pokračovatele Fiatu 127, nebo Renaultu 4. Teď to zkusil s BMW. Při svých návrzích vycházel z platformy současné série 6. Kupátko přes notnou dávku retra působí hodně moderně díky přídi se čtveřicí diodových světel. Ledvinky nejsou nízké, jak je tomu u zástupců moderního portfolia výrobce, tady je inspirace oběma pozdějšími CS naprosto zřejmá, zejména pak zmiňovanou E120 z roku 1965. Celá přední část tudíž vypadá docela mohutně. Boky možná trochu připomenou mnohem menší kupé sérií 1 a 2, okna jsou o dost nižší než u zmiňovaných modelů před pětačtyřiceti lety, padesáti lety. Tak velí současnost. Záď se ale opravdu povedla, je jednoduchá, střízlivá a zkrátka klasická.

Minimalistický interiér s tříramenným volantem a dřevěnou přístrojovou deskou se opět jasně vrací do minulosti, ale při pohledu na středovou konzolu a centrálně umístěnou informační obrazovku s navigací jsme zase zpátky takřka v polovině druhé dekády 21. století. Centrální displej je navíc schovaný pod krytem a otevírá se. Ovšem ani čtveřice „budíků“ před řidičem není analogová a autor pochopitelně počítá s jejich nastavováním. Případné použité materiály reprezentuje kromě dřeva i ručně obšívaná kůže. Obendorfer si dal práci a nakreslil několik možných barevných verzí a kombinací s pruhy, které zveřejnil server Designboom.

Návrhář pochopitelně složil hlavně kompliment a poctu ani ne tak samotné bavorské automobilce, jako hlavně Giovannimu Michelottimu. Auto v reálné podobě neexistuje a byl by zázrak, kdyby se tak stalo.