Která auta skutečně hoří častěji? Spalováky, nebo elektromobily?
S každým požárem elektromobilu se v médiích otevírá otázka, zda jsou elektrická auta nebezpečnější než ta spalovací. Jenže většina čísel, která v takových debatách zaznívají, míchá dohromady úplně všechny požáry – od úmyslného zapálení až po nehody.
Přestože jsou data o příčinách požárů často neúplná nebo metodicky nesjednocená, určité trendy se vyčíst dají. Švédsko například už několik let eviduje, že počet hlášených požárů elektromobilů zůstává velmi nízký, jde o jednotky případů, a to i přesto, že jich na tamních silnicích již tvoří významnou část vozového parku.
U spalovacích aut jsou požáry dlouhodobě řádově častější, což odpovídá jak jejich mechanické složitosti, tak i vysokému průměrnému stáří vozového parku. A hybridy – které spojují oba technologické světy – se pravidelně objevují ve svolávacích databázích spojených s rizikem požáru.
Spalovací auta: Oheň je běžnější
U tradičních spalováků patří technické samovznícení k nejčastějším příčinám požárů, pokud odfiltrujeme nehody a úmyslné zapálení. Hasičské statistiky napříč Evropou dlouhodobě ukazují, že právě porucha motoru, elektroinstalace, únik paliva nebo přehřátí způsobují desítky až stovky požárů ročně.
Je to vcelku logické: spalovací motor pracuje nejčastěji s benzinem, má vysoké teploty, olej, horké výfukové části i dlouhé kabelové svazky. Každá netěsnost, zkrat nebo přehřátí může vést k požáru.
Stáří spalovacího vozového parku však klíčovým faktorem: spalovací auta jsou nejpočetnější a zároveň nejstarší vozidla na silnicích, což přirozeně zvyšuje počet technických problémů. Zatímco elektromobily a většina hybridů jsou relativně nové, běžná spalovací auta jezdí deset i více let a stárnoucí těsnění, izolace a kabeláž mají jednoduše větší šanci selhat.
Hybridy: Rizika obou technologií
Plug-in hybridy a klasické hybridy si skutečně nesou rizika obou světů: mají spalovací motor se všemi jeho tepelnými a palivovými nároky a zároveň vysokonapěťový bateriový systém. To v praxi znamená více komponent a více možných míst, kde může vzniknout závada.
Nijak nestrašíme, hybridy nehoří často. Ale když už v servisních databázích nebo svolávacích akcích výrobci řeší riziko požáru, hybridy se objevují častěji než čisté elektromobily nebo spalováky.
Je to logické: jde o nejkomplexnější typ pohonu, kde drobná konstrukční nebo softwarová chyba může mít více následků. Zároveň platí, že většina těchto problémů se řeší preventivně — právě prostřednictvím svolávacích akcí, aktualizací řídicích jednotek a revizí kabeláže.
V reálném provozu zůstává počet technických požárů hybridů velmi nízký a rozhodně nejde o auta, která by byla pro běžného řidiče nebezpečná. Jde spíš o to, že výrobci i bezpečnostní instituce jsou u hybridů mimořádně opatrní, protože kombinovaný pohon je složitější a jakákoli anomálie se raději řeší dřív, než by mohla představovat reálné riziko.
Elektromobil: Když už hoří, je to zlo
Moderní bateriové systémy mají vícevrstvé zabezpečení, tepelný management a softwarové hlídání článků. K samovolnému vzplanutí tak dochází opravdu výjimečně a prakticky vždy jde o specifickou konstrukční či výrobní chybu, nikoli o vlastnost technologie jako takové.
Když už ale trakční baterie opravdu vzplane, je to úplně jiný příběh než běžný požár spalovacího motoru. Uvnitř se může spustit řetězová reakce, která články rozžhaví, uvolní množství energie a vychrlí hustý a toxický kouř. Nejhorší je situace, kdy je akumulátor zcela nabitý.
Požár akumulátoru elektromobilu má sice obecně podobnou tepelnou sílu jako požár běžného auta se spalovacím motorem, ale zatímco benzinové auto mají hasiči pod kontrolou během pár minut, u baterie mohou potřebovat tisíce litrů vody.
Právě riziko opakovaného vznícení dělá požáry elektromobilů tak obávané. I zdánlivě uhašená baterie může v útrobách skrývat energii na další výbuch tepla. Pokud to situace dovolí, používá se také speciální transport, kdy se auto odtáhne do obrovské vodní kádě, kde je ponořené celé hodiny až dny, než se definitivně uklidní.
Ještěže celá tahle velká show nastává jen v ojedinělých případech. A pro úplný klid na duší je možné do garáže pořídit termokameru, která pohlídá případné kritické teploty.
Zdroje: MSB, Maritime Safety, Pinfa, Research Gate
