Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Citroën U55 Currus Cityrama (1959): Autobus z jiné planety

Aleš Dragoun
Diskuze (15)
Citroën Type 55 byl obyčejný náklaďák v americkém stylu. Currus na jeho podvozku na zakázku cestovní kanceláře stvořil flotilu futuristických busů...

Už je pryč doba, kdy Citroën vyráběl větší náklaďáky. Jejich podvozky sloužily i jako základ pro autobusů. Nejfuturističtějším příkladem je Cityrama karosárny Currus, která měla základ v typu U55 (U znamenalo univerzální podvozek pro nástavby). Baculatá nosatá klasika Type 55 se vyráběla v letech 1953-1965, ve verzi 46 s pohonem všech kol a zvýšeným podvozkem i pro armádu a pyšnila se užitečnou hmotností minimálně 5000 kg, celkem vážila až 9,3 tuny.

Poháněl ji buď naftový šestiválec 5,18 l se 63 kW (86 k)/2300 min-1, nebo benzinový , taktéž šestiválcový motor z předchozí řady 45. Ten z objemu 4,58 l dával 54 kW (73 koní)/2500 min-1. Diesel spolykal zhruba 25 l na 100 km. Existovaly i tahače. Heuliez pro ni později vytvořil hranatější kabinu. Bylo postaveno 54.898 kusů se třemi rozvory. Currus kupříkladu „oblékal“ i užitkové vozy řady H, dokonce pro policii...

Ufo

Currus Cityrama z konce padesátých let však působil jako z jiné planety. Doba byla plná experimentů, ale tenhle patrový bus i po takřka šedesáti letech vypadá jako ufo. Na prohlídku Paříže byl skutečně ideální, prakticky kompletní prosklení poskytovalo cestujícím uvnitř, hlavně těm v patře opravdu perfektní výhled na pamětihodnosti. Turisté mohli otáčet své hlavy prakticky kamkoliv. Na „palubu“ se jich vešla padesátka, třicet dolů a dvacet nahoru.

Elegantně zakřivená obří okna byla skleněná a tónovaná, ve slunečných dnech se dala odsunout i střecha v „patře“, což kabinu provzdušnilo a hlavně nepřehřívalo, klimatizaci stroje pravděpodobně postrádaly. Nezapomínejme také, že tehdy se ještě mohlo v prostředcích hromadné dopravy kouřit. Každé plyšem potažené sedadlo mělo k dispozici hlasového průvodce, navíc v osmi jazycích. Za projektem stála Groupe Cityrama založená v roce 1956, cestovní kancelář, která pořádala vyhlídkové jízdy po francouzském hlavním městě pro „venkovany““ i cizince. Právě ona pověřila karosárnu Currus... Objednávka zněla na deset kusů.

Autobusy futuristického designu se zakrytými koly a vzhledem připomínajícím spíše rychlé osobní vznášedlo doslova vládly rušným pařížským ulicím a působily, jako kdyby přistály z vesmíru. Podívejte se jen třeba na „ploutev“ vpředu na střeše! Nebylo to vlastně nic neobvyklého, ke hvězdám vzhlížely nejen supervelmoci, ale i země galského kohouta. A co o rok starší bruselské Atomium, nebo Le Corbussierova kaple Notre Dame du Haut z roku 1954? Poválečná krize byla tatam, i když se blížila ta suezská a nepokoje v Alžírsku, stále ještě pod francouzskou správou také nešlo přehlédnout.

Ve filmu

Pohodlné Cityramy se staly ikonou a řídit je bylo výsadou, cestovní ruch navíc rostl. Pro Pařížany byly na přelomu 50. a 60. let minulého věku poměrně běžným zjevem, mohli je spatřit na Champs Élysées a Quai Voltaire, známém Voltairově nábřeží u Seiny. Podobné kreace byly k vidění spíše na železnici než na silnici. Objevily se také ve filmu, kriminální komedii Le Corniaud (Smolař) režiséra Gérarda Ouvryho s Louisem de Funèsem a Bourvilem (1965) a Zazie dans le métro (Zazie v metru) Louise Malleho (1960), mimochodem manžela americké herečky Candice Bergen.

Dochoval se nějaký ze stříbrných krasavců s oranžovými pruhy? Jedna z fotografií zachycuje tři exempláře za sebou, údajně jich bylo v provozu celkem pět a poslední vyřazen až v roce 1980. Minimálně jeden přežil v Paříži do dnešních dnů, i když je stále v zuboženém stavu a čeká na renovaci.

Karosárnu Currus založil už v roce 1900 Nathan Levy převzetím Carrosserie Perrotin & Bollinger na ulici Poliveau ve třináctém pařížském obvodě a o šest let později k ní připojil ještě původně kočárovnu Chastel & David se stoletou tradicí (založena 1805). Ve třicátých letech Currus experimentoval se samonosnými karoseriemi a plexisklem. Po druhé světové válce firmu vedl syn Samuel. V 60. letech postavila ještě jednu Cityramu, ale méně odvážnou na podvozku Saviem. Později karosovala Citroëny CH14 a ID, levnější sourozence DS uměla přetvořit v sanitky. V polovině 70. let měla navrch konkurence (Heuliez, Durisotti a Gruau) a společnost bohužel zkrachovala.

Aleš Dragoun
Diskuze (15)
26. 12. 2017 18:19
Re: gil54, to si teda vypotil príspevok
že nefungují odkazy není moje vina, ale důsledek toho že zdejší redakce cenzuruje odkazy na autoforum cz, takže když to do odkazu dosadíš za onu * tak se tam dostaneš.
Jinak si preferuj auta jaká chceš a zdůvodňuj si to jakkoliv je ctěná libost... ;-)
Avatar - wakantanka
26. 12. 2017 17:58
Re: Gil a Ada
Gila by som z Adom do jedneho mecha urcite nestrkal aj napriek tomu ze nie vzdy plne suhlasim s tym co napise. Ale na tom druhom sa zhodneme :-)
26. 12. 2017 14:55
Re: gil54, to si teda vypotil príspevok
Filtry pevných částic zkráceně nazývané podle anglického nebo francouzského názvu DPF (Diesel Particle Filter) či FAP (Filtre Anti Particules). Je to jedna a tatáž součástka. ;-)
26. 12. 2017 14:45
Re: gil54, to si teda vypotil príspevok
Tak ten tvůj odkaz "jen tak namátkou" je snůška absolutních blábolů nějakého * co o autech nic neví. Jinak by nemohl napsat, že C5 má vzduchové odpružení a měchy, které někdo bastlí. 2.0 HDI byla bez FAP i po faceliftu ještě v roce 2005. U 5008 píše o DPF, přitom se ten filtr jmenuje FAP a je maximálně stejně problematický jako DPF, ovšem o dost levnější atd...
26. 12. 2017 14:29
Re: gil54, to si teda vypotil príspevok
Nerozporuji, že můj odkaz může být cíleně zaměřený proti Francouzům, ale něco pravdy na tom určitě je. Ani to zase není až tak podstatné. Jistě chápeš, že pokud píšu, že není všechno ok, tak odkaz tomu jaksi musí odpovídat.
Ne, nežiji jen nostalgií.
Prodejní úspěchy jim přeji, ale já si zatím pro svoje osobní účely vyhledávám jiná auta.

Zvykl jsem si na to, že hodně místních fanoušků jednotlivých značek neunesou kritiku a vystříknou.

(A ani jeden odkaz ti nefunguje.) ;-\