ČZ v nové době: Konec výroby a nedávný návrat prasete

V dobách socialismu Československo patřilo mezi důležité výrobce motocyklů, vedle slavné Jawy existovala ještě značka ČZ, přičemž obě firmy chvilku fungovaly pod jednou hlavičkou. Dnes už se ale na jejich dávnou slávu spíše jen vzpomíná, byť „Čezeta“ to po desetiletích opět zkouší se skútrem 175/501, alias slavným prasetem.

Firma dnes známá jako ČZ byla založena již v roce 1919, tehdy však pod jménem Jihočeská zbrojovka, které odkazovalo i na její výrobní portfolio – střelné zbraně. Zpočátku společnost vyráběla v Plzni, po vybudování moderních hal se ale rychle přesunula do Strakonic, odkud pocházel její zakladatel Karel Bubla. Společnost si rychle vydobyla renomé, v roce 1922 je nicméně spolu s převedením na akciovou společnost přejmenována na „Českou zbrojovku v Praze,“ čímž získala dodnes známou zkratku.

V poválečné době armádní zakázky přestávají firmě stačit, a tak se začíná orientovat i na další oblasti. V roce 1929 staví první jízdní kola, přičemž krátce nato následují motokola (ČZ 76 Kaktus z roku 1932) a motocykly (ČZ 175 z roku 1934). Tyto stroje už využívají značku ČZ, kterou si firma nechala registrovat už v roce 1930.

Právě s ČZ 175 přichází expanze firmy, protože zákazníci mají o stroj až nečekaný zájem. Již během prvního roku výroby se prodalo takřka 2.000 těchto motocyklů, což pro výrobce byl trochu problém – neměl dostatečnou kapacitu. Zákazníkům se líbila hlavně spolehlivost a robustní vzhled – přitom ve skutečnosti byl stroj lehký, vážil necelých 100 kilogramů. Díky tomu se tak stroj po různých modernizacích vyráběl ještě v roce 1946. Zpětně vzato byla sto pětasedmdesátka důležitá i z hlediska designu, její černé smaltování a bílé linky se pro stroje ČZ staly v následujících letech charakteristické.

V době války se ČZ musela orientovat výhradně na zbrojní zakázky, se kterými s odkazem na svoji historii měla své zkušenosti. Ve Strakonicích se proto za války vyráběly kanóny nebo letecké pumy. Zároveň tam ale fungoval tzv. pokusný ústav vyvíjející nové komponenty pro motocykly i nové stroje.

Po konci válečné vřavy firma obnovuje výrobu předválečných typů, krátce na to ale přichází rozhodnutí Ústředního svazu průmyslu o rozdělení sfér v automobilovém a motocyklovém průmyslu. Zatímco třeba v případě Tatry to znamená orientaci primárně na nákladní vozy, ČZ se stává výhradním výrobcem jednostopých vozidel do objemu 150 cm³ (později 175 cm³). Naopak hlavní konkurent „čezety“, Jawa, měla stavět výhradně větší motocykly.

Už v padesátých letech se ale plány nejvyšších představitelů státy mění a kdysi konkurenční firmy ČZ a Jawa se spojují dohromady, což se odráží ve společné značce ČZ-Jawa. Ta ale měla krátkého trvání, už na začátku šedesátých let to je opět „pouze“ ČZ, spolupráce dvou konkurentů zkrátka nefungovala. Sám výrobce se ale od roku 1955 nově jmenuje ČZM – České závody motocyklové. Mezitím firma navyšuje výrobu řetězů a naopak se vzdává zbrojní výroby, která se přesouvá do Brna a Uherského Hradiště.

Přelom padesátých a šedesátých let je pak ve znamení produkce pro mnohé nejznámějšího stroje ČZ, modelu 175/501 přezdívaného pro svůj bachratý vzhled prase. ČZ 501 (po modernizaci v roce 1960 502) se začal vyrábět v roce 1957, jednalo se o dvoumístný skútr poháněný vzduchem chlazeným dvoudobým jednoválcem o objemu 172 cm³.

Stará vs. nová čezeta: Dřív stačilo pět platů. Dnes deset

Prase bylo mezi mladými notně populární, přesto jeho výroba v roce 1964 končí, a to po 43.000 kusech 501 a 72.000 exemplářích 502. Rozhodnutí je oficiálně zdůvodněno nerentabilností výroby, proto se nakonec nevyráběl ani dále inovovaný typ 503. Zároveň se ale v tomtéž roce přesouvá do Strakonic výroba motorů Jawa, která dosud probíhala v Praze. Jinak ale produkce motorek značky ČZ pokračuje, společnost v šedesátých letech expanduje i do světa terénních motocyklů, v němž je úspěšná.

Revoluce v listopadu 1989 se pro ČZM znamenala rozpad tradičních trhů, zároveň ale situace nebyla neřešitelná. Firma sice podobně jako Jawa a další značky hledala partnera, který by ji finančně zajistil, mezitím se ale mohla spolehnout na své další aktivity. Firma měla fungující strojírnu, řetízkárnu nebo slévárnu, navíc stále dodávala komponenty pro Škodu a Jawu.

Právě fungující provoz znamenal, že společnost přežila i kupónovou privatizaci v roce 1993. Motocyklová výroba ale byla osamostatněna, a to pod hlavičkou společného podniku ČZ-Cagiva s italskou značkou Cagiva. Toto partnerství už je hmatatelné na typu 521 z roku 1993, což byl ve skutečnosti upravená Cagiva Blues.

Firma se snaží ještě v roce 1996 prorazit s Roadsterem, který vyvinul zkušený František Pudil. Jeho nevýhodou sice byl malý rejd, líbila se ale ergonomie vhodná pro různé postavy. Cagiva ale chtěla prostřednictvím ČZ proniknout hlavně na východoevropské trhy, na nichž byl Roadster moc drahý. Posledním pokusem je pak ještě typ 488.48 z roku 1997, využívající čtyřtaktní motor CG-125 z Taiwanu.

Zatímco tak výroba motocyklů v roce 1997 zanikla, zbytek ČZ dodnes funguje. Hlavním zdrojem příjmů je výroba komponentů pro automobilky, třeba Škodě Auto dodává skříně diferenciálu, synchronní kroužky pro převodovky nebo víko hlavy válců. Vyrábí též turbodmychadla pro nákladní a užitková vozidla nebo odlitky z litiny a hliníku.

Prase se vrací: Elektrická Čezeta 506 přichází na trh (+video)

Definitivní konec to pro motocykly ČZ ale nebyl. Firma sídlící v Mirošovicích u Prahy nazvaná Čezeta se totiž rozhodla oprášit slavné „prase,“ když loni začala vyrábět skútr 506. Ten navazuje na slavného předchůdce svým vzhledem, v útrobách však nepracuje spalovací motor nýbrž elektrický. Jmenovitě se o pohon stará elektromotor o výkonu 5 kW, který čerpá energii z baterií stačících na ujetí 100 kilometrů. Vzkříšená legenda se má stát hlavně stylovým strojem, který má zaujmout hlavně na západoevropských trzích a možná i v Americe. Doufejme, že se to podaří, protože prase je dodnes naprostý elegán.