Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Na startu prvního destrukčního derby v Pardubickém kraji: Doslova nářez!

Stanislav Kolman
Diskuze (7)
Kolikrát za život se vám stane, že vyfasujete vůz a vaším jediným úkolem je sbírat body bouráním do ostatních? Špatná zpráva: sedm dalších aut má v plánu to samé se mnou.

Když jsem pár týdnů zpátky potvrdil účast na destrukčních závodech, přišlo mi to jako docela dobrý nápad. Postupným studováním fotek a videí z podobných akcí jsem však začal hodně rychle střízlivět a bát se o své zdraví. Nakonec jsem to ale nevzdal a na start „vraždění vraků“ se postavil. A musím říct, že to byl jeden z největších zážitků v životě!

Ale pojďme popořadě. Akce Fakar Demolition Race byla odpovědí pro všechny, kteří chtěli destrukční závody očesaných vraků v Pardubickém kraji. Do té doby se zde totiž žádná podobná akce svého druhu nekonala. Pořádání se zhostila Redneck Garage a Dirt Drift and Tuning Session. Tahle partička má prsty v mnoha událostech, které jakkoliv voní spáleným benzinem, přehled o nich najdete na jejich facebooku. Teď ale zpátky na start premiérového destrukčního závodu, který se odehrál v přeloučském areálu Tank Power.

Sprej, bláto a sluníčko

Původně jsem si z flotily dostupných vraků od pořadatelů vyhlédl Peugeot 309, avšak ten začal stagnovat ještě před startem. Vůz jsem tedy vybíral až v den akce brzy ráno přímo na místě. Do oka mi padl stříbrný Fiat Punto. Na rozdíl od soupeřů, kteří sem už od šesté hodiny ranní naváželi jeden vrak za druhým, jsem auto sice neměl barevně vyšperkované, naštěstí už ale bylo odstrojené. Hovořím třeba o bočních a zadních oknech, která musí pryč, stejně jako světla a veškeré přebytečnosti v interiéru. Samozřejmostí jsou deaktivované airbagy a helma na hlavě, čímž pořadatelé co možná nejvíce eliminovali bezpečnostní rizika.

A myslím to vážně. Každé auto prošlo technickou přejímkou, na které bylo vše zkontrolováno. A pokud byť jen nějaký detail nekorespondoval s předem zveřejněnými pravidly, muselo se na vraku začít okamžitě pracovat, jinak by účast nepřipadala v úvahu.

Pořadatelé měli naštěstí aspoň červený sprej a já zase nějaké naše samolepky nafasované z redakce. Stačilo pár minut práce a najednou bylo jasné, čí barvy bude stříbrné Punto reprezentovat. I když jsem byl na místě více než tři hodiny před startem své rozjížďky, čas se rychle krátil a nervozita začala stupňovat. Poprvé punťase startuji krátce před startem první rozjížďky. Ta je pomalá a povinná pro všechny jezdce. Je nám ukázána závodní dráha a „obslužná“ komunikace, po které se dostaneme na dráhu druhou.

První je kratší a vaším úkolem je posbírat co nejvíce bodů za bourání se soupeři. Jeden bod za šťouch, pět bodů za přetočení, deset bodů za otočení soupeře na střechu. Vážně. A když vidím všechno to bláto a kaluže, na boudě dnes rozhodně skončit nechci. Striktně zakázané je útočit na dveře řidiče, za nesportovní chování vám naopak hrozí body trestné. Druhá trasa už je určena pro rodeocross. Tady o bodech rozhoduje pořadí, ale pozor: šťouchy jsou taky povolené!

Absolvuji tedy cvičný pokus pomalým tempem a všímám si zlověstného kouře, který otvory po světlech začíná vycházet z pod kapoty. Hlavou mi už běží myšlenky, že moje premiérová účast bude mít hodně krátké trvání. A ještě jedna věc: otravné sluníčko! Den před akcí na dráhu pořádně napršelo, po pár metrech mám čelní sklo zablácené, upatlané od stěračů a do toho všeho se odráží sluníčko tak moc, že v některých zatáčkách nevidím ani na krok.

Jdeme na věc!

Padne desátá hodina a na řadu přichází moje skupina. Osmdesát účastníků je rozděleno do deseti skupin. Derby na malé trati začínáme vedle sebe. Je odmáván start a všichni hbitě vyrážíme vstříc prvním zatáčkám. A řeknu vám, tohle prostě musíte zažít! Z obou stran mě najednou svírají soupeři, než se dokážu dostat z chumlu a začnu punťase na už tak náročné dráze aspoň trochu ovládat. Několikrát cítím zezadu náraz, ale z počátku se mi daří zůstat ve svém směru a nebýt přetočen. Dokonce si připočítávám pár bodíků za zdařilé šťouchy. Až krátce před koncem první rozjížďky dostávám trochu větší ránu na bok, která mě roztáčí úplně. A do toho všeho se Punta začíná čím dál více dýmit.

Ale přežili jsme. Okamžitě přejíždíme dál, kde nás čeká rodeocross. Harmonogram je našlapaný a není čas na opravy. Kdo při derby zůstal stát na závodní dráze, má smůlu, další příležitost dostane až při odpoledním stintu. Stojíme na startu rodeocrossu, tentokrát už ve dvou řadách po čtyřech a čekáme, než se uklidí vozy z předchozích pokusů. Punto čoudí stále víc, jeden pořadatel kouká na druhého a já tuším, že nakonec ani neodstartuji. Nakonec přibíhá hasič a slovy „zkuste to, kdyby něco, přiběhnu“ mě tedy příliš neuklidňuje.

Po startu jsem předposlední, což se vlastně nakonec ukázalo jako největší výhoda. Na trati jsou obrovské kaluže. Tak velké, že v nich vaše snažení může velice snadno zcela skončit. Několik soupeřů tak dopadlo, jiní se vyřadili navzájem, zatímco já se držel strategie dovést auto hlavně do cíle. A to se nakonec vyplatilo, stříbrný punťas projel pod šachovnicovou vlajkou na druhém místě! To by mohl být slušný bodový zisk…

Rána a konec

Sleduji první odpolední rozjížďky a všímám si, že s bahnem na vozech roste i sebevědomí jednotlivých účastníků. Soubojů už se tolik nebojí, na dráze se prohání mnohem drzeji a patnáct stovek návštěvníků má o zábavu postaráno!

Druhá jízda už bude tvrdší oříšek. Krátce před svou rozjížďkou čistím čelní sklo, na zabahněných bocích červeným sprejem obtáhnu své startovní číslo (každý vůz má svého rozhodčího, který auto při rozjížďce hlídá a počítá jednotlivé body – viditelné číslo je povinnost) a chystám se na start. Ale co se nestane: Punto ne a ne nastartovat. Startér na několik pokusů odpoví jen krátkým zlověstným zabručením, nic víc. Když už se začínám smiřovat s tím, že tohle bude konec, auto naskočí! Paráda, říkám si. Jen ať mi to teď nezhasne na dráze.

A protože jde v derby o šťouchání ostatních, na startu jsem si nechal své soupeře lehce poodjet s tím, že toho posléze využiju k nasbírání bodů. Jenže to nešlo tak úplně snadno. Jeden z oponentů zůstává za mnou a hned po startu mě posílá mimo závodní dráhu. Naštěstí ne fatálně, takže se (opět za doprovodu hustého kouře) vracím do hry a snažím se své soky dohnat. To se mi nakonec daří, jeden vůz mám před sebou, druhý za mnou. Při snaze o přetočení vozu vpředu jsem si ale úplně přestal hlídat záda, na poslední chvíli si všímám rozjetého soupeře za mnou a už cítím jen obrovskou ránu na zadek. Ne tak velkou, že bych nemohl pokračovat, jenže… motor zhasl a opět nechce naskočit. Vůz se mi už vůbec nedaří zprovoznit, ostatní dojíždí poslední kolo a míří k rodeocrossu. A mě je jasné, že tady naše účinkování už definitivně končí.

„Safety vrakem“ jsem dotlačen mimo závodní dráhu tak, aby se mohlo rychle pokračovat. Čekám na konec posledních rozjížděk a říkám si, že zkusím Punto ještě přemluvit a dovézt do boxů, kdyby se nám náhodou podařilo postoupit. Šance byla samozřejmě mizivá, vždyť ve druhé rozjížďce jsem nezískal ani bod. Auto samozřejmě chytlo jako nové a tak jsem jej dopravil alespoň do našeho zázemí.

Happy end v podobě postupu se nekonal, spoustu dalších soupeřů dokázalo posbírat mnohem více bodů. Přitom to pro nás nezačalo vůbec špatně. Bodíky z prvního derby a rodeocrossu se sčítají a já měl na svém kontě 23 bodíků, což je třetí nejlepší zisk z celé mé skupiny. Nula z rozjížděk číslo dva však rozhodla nekompromisně. Končíme.

Příští rok chci znovu!

Zatímco ráno se mi vůbec nevstávalo s dobrým pocitem, po skončení jízd mě hrozně mrzelo, že to celé tak rychle uteklo a pro mě skončilo předčasně. Malou náplastí je alespoň to, že další akce je tady co nevidět: pořadatelům se přeloučský areál Tank Power zalíbil a v příštím roce přislíbili další akce. Tu první hned v dubnu! A pokud bych dostal příležitost opět dorazit na start, nebudu váhat ani sekundu.

Pořadatelům patří obrovská poklona za organizaci a celkový průběh této nemalé akce, na kterou nakonec i díky hezkému počasí dorazilo opravdu hodně diváků. Trochu jsem se obával počátečního chaosu, přeci jen obstarat osmdesát účastníků s vraky, všechny ty odtahovky, bezpečnostní auta, hasiče… žádná sranda. Ale chlapci jsou to šikovní a je vidět, že s pořádáním takových událostí mají už bohaté zkušenosti. Právě jim patří za možnost naší účasti největší díky.

A pokud chcete vidět i nějaká pěkná videa z místa, doporučuji vlog níže, který pořídil Josef Chose Šíma. Mimochodem v čase 12:13 můžete vidět poslední sekundy mě a Punta v akci. Nechybí ani zpomalený záběr na ránu, která nás nakonec vyřadila. Tak snad se za pár měsíců uvidíme na startu Fakaru znovu!

Stanislav Kolman
Diskuze (7)
Avatar - Beefcake
15. 12. 2018 12:43
Re: ???
"psychologicky čisté negatívum" >:D
14. 12. 2018 20:33
Re: ???
Nikomu a ničomu neškodí? Tak to si ešte nevidel, ako taká aréna vyzerá. Presiaknutá olejom, benzínom a ďalším bordelom. Je to len tupá primitívna deštrukcia, psychologicky čisté negatívum. Aké hľadanie limitov, prosím ťa, chceš tvrdiť, že tie rozbité vraky niekto prehliada, zisťuje fakty a zapisuje údaje? Nebuď smiešny. Takéto rozbíjanie áut je a ostane zábavou primitívov.
Avatar - Beefcake
14. 12. 2018 16:08
???
Ty vole, to co su za moralizovania zase ?
Su to auta tesne pred zosrotovanim a je to pre x ludi zabava (hladat limity techniky trochu inym sposobom), co nikomu/nicomu neskodi.
Clanok to popisal velmi pekne.
Avatar - Bako
14. 12. 2018 14:11
likvidace
Pokud je auto určené k likvidaci vzhledem ke špatnému technickému stavu, tak proč ne.
14. 12. 2018 09:31
totálni likvidace
Je to totálni likvidace ľudského rozumu!! a obyvateľstvo sprostie a sprostie... za toto by vás kedysi zavreli.. ničíte prírodu, veci aj ľudské hlavy!!!