Destrukční derby na vlastní plechy: Tohle musíte zažít!

Stojím v první řadě, namačkaný mezi tři soupeře, za mnou pak ještě druhá řada s další čtveřicí vlčáků. Pak už přichází startmaršál se zelenou vlajkou, motory s vykuchanými výfuky letí do otáček, na improvizovaném semaforu ze železničního přejezdu se rozsvěcují červená světla a osmičlenná automobilová všehochuť se rozjíždí vstříc prvnímu skoku a první zatáčce.

Tady je trochu těsno. Když jsem si procházel trať, říkal jsem si, že do zatáčky po startu se vejdou maximálně tak dvě auta vedle sebe. A nějak mi to teď za volantem početně nevychází… Vedle mě auto, na druhé straně dvě, za mnou se tlačí další čtyři… Aha, už chápu, jak na to! Prostě jedno dvě auta hodit na střechu, další pořádným ťukancem otočit do protisměru a ono už se tam nějak nacpeme! Já a moje modrá felda jsme byli odstraněni právě tím dobře mířeným šťouchnutím, bohužel jsem musel i couvat, takže mi smečka zmizela z dohledu. Ale ty dva kolegy otočené na střechu jsem předjel.

Dalšího jsem pak minul po třetím a hodně brutálním skoku. Byla to spíš taková vysoká lavice, kterou jsem při obchůzce před závodem nebyl schopný po svých vyšlápnout. Kolega s nepojízdným autem v dopadové zóně měl evidentně větší koule než já, před lavicí si zbaběle nepřibrzdil, vyletěl do vzduchu a dopadl hezky čistě přímo na čumák. A mohlo být hůř. Našlo se i několik kaskadérů, kteří to po čumákovce ještě otočili přes střechu.

V top pět jsem ale dlouho nevydržel. Zvolil jsem totiž delší verzi okruhu, zatímco žlutý hyundai (už byl zase zpátky na všech čtyřech) – do té doby bezpečně za mnou, využil zkrácení přes tzv. jokera. Znáte z rallycrossu, jenom v opačném gardu – v profi závodech joker naopak kolo prodlužuje. Destruktion joker sice kolo podstatně zkrátí (rozjížďka se jela na tři kola, jokera jsme mohli použít jednou), je to však trošku záludný pomocník. Jde totiž o skok a docela dlouhý… S každou další rozjížďkou navíc pořadatelé nájezd trošku zlomyslně prodlužovali. A s ním se prodlužoval i seznam odpadlíků, kteří joker nezvládli.

Žlutý hyundai skok zvládl. A dokonce tak krásně, že mě po dopadu stačil velmi efektně odstřelit a otočit. Rána to byla hrozná, myslel jsem, že mám půlku feldy pryč. Škodovka však zůstala naštěstí celá, jenom jsem zase přišel o těžce vybojovanou pozici. Ještěže na tým Auto.cz čekaly další rozjížďky!

Konečně první!

V dalších dvou rozjížďkách se však opakoval vlastně úplně stejný scénář – velmi slušný start, první zatáčka, rána do zad a otočka. Hrdinně jsem pak sice využíval jokera, co to šlo, ztrátu jsem ale během pouhých třech kol dohnat nedokázal.

Pak však konečně přišel čas modré feldy. Po mimořádně povedeném startu jsem se mistrně vyhnul strkanici v první zatáčce. Dobře, neudělal jsem vůbec nic, zkrátka se to kolem mě pobouchalo a já se nějakým záhadným způsobem všem nástrahám vyhnul. A upaloval na krásném třetím místě. A teď dám jokera a budu první!

Rozjel jsem se vstříc svému osudu, nájezd znovu prodloužili, přidal jsem tedy plyn a skočil! Dopadl jsem nečekaně hladce, jenže až moc rychle. Trať před rozjížďkou navíc pokropili a rozjetá felda odmítala zatočit. Nakonec jsem to i s ruční brzdou zvládl, ale pár sekund jsem určitě ztratil. No nic, i na lavici budu muset pod plynem, abych první místo udržel!

Dorazil jsem k veleskoku, pravou nohu na plynu, potom nádherné modré nebe a pak… Sice pěkně na čumák, ale přežil jsem! Znovu tedy pořádně na plyn, ale nic se neděje, asi po dopadu vypadla rychlost. Dávám jedničku, plyn, felda se však odmítá pohnout. A první místo je fuč! Škodovka holt lavici nepřežila.

Teď už jenom doufat, že mě některý z projíždějících soupeřů nesejme a v klidu počkat na konec rozjížďky, až si pro mě přijede traktor. A tím pro mě destrukční účast samozřejmě končí. Vzhledem k výsledkům z rozjížděk bych se do finále stejně nedostal… Ale projet aspoň jednou jako první pod šachovnicovým praporkem jsem hodně chtěl. Škoda!

Jak jste asi pochopili, úmrtnost vozů je při destrukčním derby dost vysoká. Vyprošťovací technika musela na trať prakticky po každé rozjížďce. Jezdcům se ale kromě jednoho vykloubeného ramena nestalo nic.

Příští rok v Dobrovicích!

Letos to byl už pátý ročník Chibuk Destruction Derby a jak už jsem napsal, akce se konala v Dobrovicích (kousek od Mladé Boleslavi). Podnik je to čím dál oblíbenější, na destrukci se přišlo podívat něco kolem dvou tisíc diváků, osmdesát přihlášek do závodu bylo rozebráno za několik minut poté, co organizátoři vyvěsili formulář na své stránky. A v den závodu postávalo několik závodníků před bránou a doufali, že někdo z přihlášených nedorazí.

Přijelo všech osmdesát…

Jestliže se tedy budete chtít zúčastnit příštího ročníku Chibuk Destruction Derby, měli byste pozorně sledovat internetové stránky akce. Pokud všechno klapne, já bych se na start znovu hrozně rád postavil. Je to neskutečná sranda, celkově úžasně pohodové závody. Navíc, jak už jsem psal v pozvánce z minulého týdne, část peněz ze vstupného a startovného jde za Petrou Koudelkovou, která trpí nemocí motýlích křídel.

Jak říkám, snad se příští rok znovu zúčastním. A kdybyste měli zájem i vy, přihlásit se můžete prakticky s jakýmkoliv vozidlem, omezení je minimum – zakázány jsou čtyřkolky, maximální povolená hmotnost činí 3,5 tuny, auto nesmí mít nádrž na LPG, ani CNG. Auto není možné dodatečně vyztužit (kromě bezpečnostního rámu v kabině), povoleny jsou jen pneumatiky homologované do silničního provozu (prořezávat je však můžete). A pak už jenom auto zabezpečit proti úniku provozních kapalin a můžete na start! Tak se třeba při šestém ročníku Chibuk Destruction Derby v Dobrovicích uvidíme!