Ferrari 250 GT/L (1963): Berlinetta Lusso se bude dražit v Monterey

Společnost RM Sotheby's nabídne v dražbě v kalifornském Monterey 13. - 15. srpna 2015 zajímavé, atypicky stříbrné ferrari. Jedná se o člena legendární řady 250 s třílitrovým motorem, označení bylo odvozeno od zaokrouhleného objemu jednoho válce. Odhadní cena zatím není stanovena, pokud se prodá, určitě za nijak malé peníze.

Tato konkrétní dvěstěpadesátka výrobního čísla 4393GT pochází z března 1963. Karoserii dvoumístné berlinetty vyrobil dvorní „krejčí“ Scaglietti a původně byla nalakována tmavě červenou barvou Amaranto. Návrh elegantního a z dnešního pohledu nadčasového „obleku“ však pocházel od Pininfariny, zaoblené tvary včetně bohatého prosklení doplňovala tzv. Kammova záď. Kapota, dveře a víko zavazadelníku byly kvůli redukci hmotnosti hliníkové. Kokpit nabízí docela dost místa, prostor vzadu je však spíše odkládací, sedět se tam rozhodně nedá. Palubní deska pod klasickým dřevěným volantem sestává ze sedmi kruhových přístrojů, dvou velkých a pětice malých. GT pochází ze série 350 vozů luxusní specifikace (odtud doplňkové písmeno L a název Lusso), jedná se o v pořadí 21. vyrobený kus.

Vidlicový dvanáctiválec OHC 2953 cm³ dává 186 kW, krmí jej tři karburátory Weber a je spojen se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou. Podvozek s rozvorem 2,4 m vyznává vpředu nezávislé zavěšení s rameny tvaru A nestejné délky a vinutými pružinami, zadní poháněnou nápravu s paralelními vlečenými rameny podpírala ještě dvojice podélných půleliptických listových per a kvůli stabilitě zde je i Wattův přímovod.. Čtveřici kotoučových brzd už ovládá hydraulika. 250 GT/L měla mimochodem výstavní premiéru na autosalonu v Paříži 1962.

Původním majitelem draženého exempláře byl Jacques Swaters, belgický závodník, který startoval dokonce i ve formuli 1. Jeho Garage Francorchamps jej krátce poté prodala firmě Luigi Chinetti Motors v Greenwichi (Connecticut). Chinetti zase působil jako americký importér vzpínajícího se koníka, vlastnil závodní stáj NART (North American Racing Team). A šlo samozřejmě také o bývalého závodníka, dokonce třikrát vyhrál 24 hodin Le Mans, naposledy v roce 1949 s vozem Ferrari. Swaters a Chinetti provozovali dvě ze čtyř významných zastoupení značky s tovární podporou, dalšími byly společnosti Maranello Concessionaires a Garage Filipinetti.

Vůz poté střídal majitele jako na běžícím pásu. Důležitý v jeho životopise je rok 1970, kdy jej koupil Robert White z Chicaga. Právě za jeho vlastnictví dostal stříbrošedou metalízu, původní béžovou kůži Connolly nahradila v interiéru černá. Poté putoval několikrát z USA přes Atlantik do Evropy a zase zpátky. Na starý kontinent se vrátil poprvé po třech dekádách, tentokrát do Německa k Uwemu Meissnerovi (Modena Motorsports), jenže v září 1993 se stěhoval k S&S Imports do Alabamy. Navíc se značnou ztrátou, ceny veteránů ještě nestoupaly jako dnes.

Zde se podrobil důkladné renovaci včetně už zase rudého laku, drátových kol Borrani, nového interiéru, opět v kůži Connolly a palubní desky. Brzdový systém dostal nový válec, pořádně vyčistili a seřídili karburátory a třešničkou na dortu byl nový výfuk. Při svém dalším pobytu v Evropě, tentokrát v Nizozemí (1997) se dočkal stříbrné barvy. Znovu jej koupil Uwe Meissner pro belgického sběratele, který u něj nechal v únoru 2001 nainstalovat nové písty ze závodního GTO, nerezový výfuk ANSA, zrekonstruovat převodovku a opravit brzdy. Další návrat do Států přišel v roce 2006.

Posledním kompletním oživením prošlo auto před čtyřmi lety u Wayna Cariniho a jeho firmy F40 Motorsports. Ten jej zrestauroval v letech 2009-11 do současné podoby včetně stříbrné Grigio Ferro a interiéru v karamelové barvě. Od té doby vystřídalo další dva majitele, zatím poslední jej umístil do klimatizované garáže firmy Automotive Restorations v Connecticutu, takže postaráno o něj bylo náležitě. Dražené 250 GT/L má certifikát pravosti Ferrari Classiche, je obuto do pneumatik Michelin XVS, původní italský manuál se sice nedochoval, ale „klasici“ v Maranellu umí vytisknout kopie... Levně tedy určitě nebude a je opravdu krásné!